český diplomat From Wikipedia, the free encyclopedia
Bohuslav hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (německy Bohuslaw Chotek von Chotkow; 4. července 1829 Praha-Hradčany[1] – 11. října 1896 Zhořelec) byl rakousko-uherský diplomat ze staré české šlechtické rodiny Chotků. Od roku 1849 působil v diplomatických službách a zastával funkce vyslance a velvyslance v několika evropských zemích (Rusko, Španělsko, Belgie). V roce 1871 byl krátce místodržitelem v Čechách. Z jeho početného potomstva je známá Žofie Chotková (1868–1914), manželka rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda.
Bohuslav hrabě Chotek z Chotkova | |
---|---|
Bohuslav Chotek, portrét z roku 1895 od Philipa de László | |
7. český místodržitel | |
Ve funkci: 1871 – 1871 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Alexandr Mensdorff-Pouilly |
Nástupce | Alexander von Koller |
Rakousko-uherský vyslanec v Sasku | |
Ve funkci: 1888 – 1895 | |
Předchůdce | Gabriel Herbert |
Nástupce | Jindřich Lützow |
Rakousko-uherský vyslanec v Belgii | |
Ve funkci: 1872 – 1888 | |
Předchůdce | Karl Vitzthum |
Nástupce | Rudolf Khevenhüller-Metsch |
Rakousko-uherský velvyslanec ve Španělsku | |
Ve funkci: 1871 – 1872 | |
Předchůdce | Ladislaus Karnicki |
Nástupce | Emanuel Ludolf |
Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku | |
Ve funkci: 1869 – 1871 | |
Předchůdce | Friedrich Revertera |
Nástupce | Ferdinand Langenau |
Rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku | |
Ve funkci: 1866 – 1869 | |
Předchůdce | Maximilian Handel |
Nástupce | Otto Walterskirchen |
Stranická příslušnost | |
Členství | Federalist Party |
Narození | 4. července 1829 Praha Rakouské císařství |
Úmrtí | 11. října 1896 (ve věku 67 let) Zhořelec Pruské království |
Místo pohřbení | Chotkovská hrobka ve Valtířově |
Choť | (1859) Vilelmína Kinská z Vchynic a Tetova (1838–1886) |
Rodiče | Karel Chotek (1783–1868) a Marie Berchtoldová z Uherčic (1794–1878) |
Děti | 1. Volfgang (1860–1926) 2. Zdenka (1861–1946) 3. Marie Pia (1863–1936) 4. Karolína (1865–1919) 5. Žofie (1868–1914) 6. Terezie (1871–1871) 7. Oktávie (1873–1946) 8. Marie Antonie (1874–1930) 9. Marie Henrietta (1880–1964) |
Příbuzní | bratr: Antonín Chotek z Chotkova (1822–1883) vnučka: Žofie z Hohenbergu (1901–1990) vnuk: Maxmilián z Hohenbergu (1902–1962) vnuk: Arnošt z Hohenbergu (1904–1954) švagr: Bedřich Karel Kinský (1834–1899) děd: Jan Nepomuk Rudolf Chotek z Chotkova (1749–1824) babička: Maria Zdenka z Clary-Aldringenu (1748–1824) strýc: Jan Nepomuk Chotek z Chotkova (1773–1824) strýc: Ferdinand Maria Chotek z Chotkova (1781–1836) |
Profese | diplomat a politik |
Náboženství | katolická církev |
Commons | Boguslaw Chotek von Chotkow |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Chotků, narodil se v Praze jako šestý a nejmladší syn nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka (1783–1868), Bohuslavovi čtyři starší bratři František, Karel, Emanuel a Ferdinand zemřeli v dětství. Vyrůstal střídavě v Praze a na zámku Velké Březno, vystudoval Karlovu univerzitu. Po otcově nesouhlasu přehodnotil svůj záměr vstoupit do armády a po složení diplomatických zkoušek nastoupil kariéru ve službách ministerstva zahraničí. Pod patronátem ministra zahraničí Felixe Schwarzenberga nastoupil jako atašé ve Stuttgartu (1849), v letech 1853–1859 byl vyslaneckým radou v Londýně, mezitím byl v roce 1856 vyslán na korunovaci ruského cara Alexandra II.. Od roku 1859 byl vyslaneckým radou v Berlíně, kde jeho mise skončila v roce 1866 za prusko-rakouské války. Po konsolidaci poměrů ve vztahu k německým zemím byl v prosinci 1866 jmenován vyslancem ve Württembersku (1866-1869).
I jako diplomat často zajížděl do Čech a začal se angažovat jako politik v otázce česko-rakouského vyrovnání. Díky tomu byl v roce 1871 povolán do funkce místodržitele Českého království, kterou vykonával krátce na podzim v roce 1871. Naděje na česko-rakouské vyrovnání s příslibem korunovace Františka Josefa českým králem skončily s pádem Hohenwartovy vlády v říjnu 1871, Bohuslav Chotek následně rezignoval na funkci českého místodržitele 4. listopadu 1871. Poté se vrátil do diplomatických služeb a v letech 1871-1872 byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku, kvůli vysokým finančním nárokům na reprezentaci požádal o přeložení na méně významný post. Řadu let pak strávil jako vyslanec v Belgii (1872–1888), kde měl důležitou úlohu otázce vyjednávání sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou.[2] V závěru své diplomatické kariéry byl rakousko-uherským vyslancem v Sasku (1888–1895). V prosinci 1895 byl penzionován a zemřel o necelý rok později.
Byl c. k. tajným radou (1869) a komořím (1854). Za zásluhy byl nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa (1867) a Řádu železné koruny I. třídy (1878). Při příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1881). V roce 1884 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny a po odchodu do penze obdržel u dvora čestnou hodnost nejvyššího stolníka (Oberststabelmeister, 1895). Během dlouholeté diplomatické dráhy získal také několik vyznamenání v zahraničí, byl nositelem ruského Řádu sv. Anny a Řádu sv. Stanislava, španělského Řádu Karla III., belgického Leopoldova řádu, saského Albrechtova řádu a pruského Řádu koruny. V Čechách vlastnil statek Staré Čívice (dnes součást Pardubic). [3]
V Kostelci nad Orlicí se 30. října 1859 oženil s hraběnkou Vilemínou Kinskou (1838–1886), která pocházela z knížecí větve Kinských, byla dcerou hraběte Josefa Kinského (1806–1862) a sestrou poslance českého zemského sněmu Bedřicha Kinského. Vilemína se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[4] Z manželství pocházelo devět dětí, z toho jediný syn.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.