Bavorský geograf
From Wikipedia, the free encyclopedia
Bavorský geograf (latinsky Geographus Bavarus) je konvenční jméno, dané Janem Potockým roku 1796 autorovi anonymního středověkého dokumentu Descriptio civitatum et regionum ad septentrionalem plagam Danubii ("Popis měst a míst na severní straně Dunaje"). Henryk Łowmiański prokázal, že seznam se skládá ze dvou částí, které mohou být datovány do různých období a přičteny různým autorům.[1] (pozdější text začíná větou Isti sunt qui iuxta istorum fines resident.)
Stručný dokument byl objeven roku 1772 v Bavorské státní knihovně v Mnichově Louisem-Gabrielem Du Buat-Nançay, velvyslancem Ludvíka XV. u saského dvora. Wittelsbachové jej získali společně se sbírkou starožitníka Hermanna Schädela (1410–85) v roce 1571. O dokument se ve velké míře zajímalo dějepisci počátku 19. století, především Nikolaj Karamzin a Joachim Lelewel.
Dokument obsahuje seznam kmenů na východě střední Evropy, mezi Labem, Dunajem, Volhou a Černým mořem. Jedná se z větší části o slovanské kmeny. Obsahuje také informace o počtu civitates (měst, hradů a hradišť) ovládaných jednotlivým kmeny. Výklad tohoto pramene není jednoznačný, neboť je velmi nesnadné identifikovat latinské názvy kmenů. Kromě toho jejich sídla žádným způsobem nelokalizuje.
Původ dokumentů je sporný. První badatelé ho kladli do Řezna či Salcburku, dnes jej kladou spíše do švábského kláštera Reichenau. Podle jedné z hypotéz byl seznam sestaven sv. Metodějem, který v klášteře v 70. letech nejspíše v Reichenau pobýval, a mohl být spojen s jeho misií ve slovanských zemích. Jiným možným autorem je klášterní knihovník Reginbertinus, který působil nejspíše v 30. až 50. letech 9. století. Podle jiné teorie vznikl v první polovině 9. století ve Fuldě na popud východofranského krále Ludvíka Němce a kolem roku 845 do něj přibyly doplňky v klášteře sv. Jimrama v Řezně.[2]