Arcidiecéze vratislavská
polská římskokatolická arcidiecéze se sídlem ve Vratislavi From Wikipedia, the free encyclopedia
polská římskokatolická arcidiecéze se sídlem ve Vratislavi From Wikipedia, the free encyclopedia
Arcidiecéze vratislavská (latinsky Archidioecesis Vratislaviensis) je polská římskokatolická arcidiecéze. Je součástí Vratislavské církevní provincie a vratislavský arcibiskup je zároveň metropolitou této provincie, k níž dále patří diecéze lehnická a diecéze svídnická. Vratislavská diecéze byla založena roku 1000; patřila do roku 1821 ke Hnězdenské církevní provincii, poté podléhala přímo Svatému stolci a 13. srpna 1930 byla povýšena na arcidiecézi.
Arcidiecéze vratislavská Archidioecesis Vratislaviensis | |
---|---|
Znak vratislavské arcidiecéze | |
Základní informace | |
Zřízena | 1000 (diecéze), 1930 (arcidiecéze) |
Arcibiskup | Józef Kupny |
Emeritní arcibiskup | Henryk Gulbinowicz, Marian Gołębiewski |
Pomocní biskupové | Andrzej Siemieniewski |
Církevní provincie | vratislavská |
Statistické údaje | |
Počet děkanátů | 33 (2011) |
Počet farností | 301 (2011) |
Počet kostelů | 555 |
Rozloha | 8 850 km² |
Počet obyvatel | 1 163 000 (rok 2007) |
z toho katolíků | 1 151 000 (2 007) (99 %) |
Další informace | |
Zeměpisné souřadnice | 51°6′36″ s. š., 17°1′19,92″ v. d. |
Web | www.archidiecezja.wroc.pl |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arcidiecéze se rozkládá v severovýchodní části Dolního Slezska. Nejvýznamnějšími městy jsou vedle sídelní Vratislavi Oleśnica (Olešnice), Oława, Trzebnica (Třebnice) Ziębice, Wołów (Volov). Hlavním patronem arcidiecéze je sv. Jan Křtitel, spolupatrony jsou sv. Hedvika a bl. Česlav.
Hlavním chrámem diecéze je vratislavská katedrála sv. Jana Křtitele na Tumském ostrově, v základní hmotě gotická stavba (1244-72) s pozdně gotickými, renesančními, barokními i novogotickými přístavbami a úpravami. Dalšími významnými chrámy jsou klášterní bazilika sv. Bartoloměje v Třebnici (basilica minor od roku 1943), která je současně poutní svatyní patronky Slezska svaté Hedviky, chrám sv. Jana apoštola v Olešnici (basilica minor od roku 1998), chrám sv. Jiří v Ziębicích (basilica minor od roku 2008), klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie v Henrykowě (Jindřichově) a jiné.
Panství vratislavského biskupství Jánský Vrch, Frýdberk, Frývaldov a Cukmantl (německy Breslauer Bistumsherrschaften Johannesberg, Friedeberg, Freiwaldau und Zuckmantel) mělo převážně lesní charakter. V roce 1864 činila jeho rozloha 33 950 ha, z toho z toho 31 245 ha lesní půdy, v roce 1885 celková rozloha mírně poklesla na 33 766 ha, z čehož 30 786 ha připadalo na lesy, 2 155 ha na polnosti a zbytek na louky, zahrady, pastviny a neplodnou půdu.[1]
V roce 1912 se panství rozprostíralo na 33 7691,805 ha, z toho bylo 31 824,4553 ha lesů, 1 254,4577 ha polí, 160,3927 ha luk, 29,5064 ha zahrad, 222,5902 ha pastvin, 13,0028 ha připadalo na stavební parcely, 6,8731 ha na neproduktivní půdu a 257,9023 ha na nedaněnou půdu. Panství užíval toho času vratislavský kníže-biskup kardinál Dr. Georg Kopp.[2]
Sídlo | Správa panství |
---|---|
Johannesberg (Panský Vrch) | Ústřední správa panství, ředitel Dr. Ferdinand Pohl |
Ústřední lesní správa, lesní rada Karl Bayer | |
Úřad účetní revize, revizor Bruno König | |
Hlavní pokladna, důchodní úřad a úřad purkrabího, hlavní pokladník, důchodní a správce úřadu purkrabího Ferdinand Böse | |
Lesní revír Johannesberg (Panský Vrch), nadlesní Rudolf Hanke | |
Friedeberg (Frýdberk) | Účetní kancelář, důchodní Karl Groß |
Freiwaldau (Frývaldov) | Důchodní úřad, důchodní Rudolf Peschke |
Lesní účetní kancelář, lesní účetní Josef Hanke | |
Zuckmantel (Cukmantl) | Důchodní úřad, důchodní Ferdinand Weese |
Lesní účetní kancelář, lesní účetní Josef Theiner | |
Statek Barzdorf (Bernatice) | v pachtu Friedrich Latzel |
Statek Johannesberg (Jánský Vrch) | v pachtu Johann Groß |
Statek Friedeberg (Frýdberk) | v pachtu nejprve Gustav Hohlbaum, po jeho smrti vdova po G. Hohlbaumovi |
zbytek půdy byl v parcelách propachtován nebo v užívání deputátníků | |
Buchbergsthal (Buchberkstál) | Hutní správa a železárny, správce Heinrich Thamm |
V březnu 1919 uvalilo ministerstvo zemědělství na velkostatek vratislavského biskupství nucenou správu. Jednalo se o slezská panství Johannesberg (Javorník), Friedeberg (Frýdberk), Freiwaldau (Frývaldov) a Zuckmantel (Cukmantl), sestávající z hospodářských správ: Barzdorf (Bernartice), Johannesberg, Friedeberg a z lesních správ: Johannesberg, Wilmsdorf (Vilémovice), Gurschdorf (Skorošice), Friedeberg, Setzdorf (Vápenná), Rothwasser (Stará Červená Voda), Nicklasdorf, Saubsdorf (Supíkovice), Breitenfurt (Široký Brod), Thomasdorf (Bělá pod Pradědem), Freiwaldau (Zlaté Hory), Lindenwiese (Lipová), Zuckmantel, Grund (Dolní Grunt a Horní Grunt, od r. 1950 Dolní Údolí a Horní Údolí), Hermamnstadt (Heřmanovice), Einsiedel (Mnichov), Gabel (Vidly). K panství patřily též železárny v Buchberkstálu a pivovary. Celková výměra činila 34 666 ha.[3]
Převzetí majetku biskupství vratislavského. Dne 12. března odpoledne přibyla do Javorníku československá komise, skládající se ze tří státních úředníků z Prahy, která dle předložených legitimací československého ministerstva zemědělství z 5. března t. r. měla rozkaz převzíti majetek vratislavské biskupské stolice v Javorníku a rakouský majetek pruského města Pačkova do nucené správy. U vykonávání tohoto rozkazu přijala komise slib věrnosti českému státu od biskupských úředníků a ujala se správy zmíněných majetků.Lidové noviny, 20.3.1919[4]
Generální vikář vratislavského biskupství sídlil od roku 1917 v polské části města Těšína (Cieszyn)[5] a tento úřad zde definitivně zanikl v roce 1925 v souvislosti s úpravami hranic mezi ČSR a Polskem. Polská část území pak byla začleněna do nově založené katovické diecéze. Po nařízení o nové demarkační čáře z 3. února 1919 byla část vratislavského biskupství ležící v Československé republice rozdělena na 2 komisariáty: východoslezský (Těšínský) komisariát a západoslezský (Nisský) komisariát. V čele stáli komisaři, kteří měli pravomoc generálních vikářů.[6]
Východoslezský komisariát tvořila arcikněžství Frýdek, Fryštát, Jablunkov, Karviná a Slezská Ostrava s 45 farnostmi a 1 expoziturou. Od 24. března 1919 do 2. listopadu 1938 byl spravován Msgre. Stanislavem Weissmannem (1866–1946),[7] který sídlil nejprve v Morávce a od 1. července 1922 jako děkan v Karviné. Západoslezský komisariát tvořila arcikněžství Frývaldov, Jánský Vrch u Javorníku, Vidnava a Cukmantl s celkem 35 farnostmi. Od 1. ledna 1907 jej spravoval Msgre. Josef Neugebauer (1850–1926), od 8. července 1926 Msgre. Rudolf Hofmann (1866–1935) a od 6. listopadu 1935 do 2. listopadu 1938 Msgre. ThDr. František Onderek (1888–1962).[8]
V lednu 1921 Jednota katolického duchovenstva československého uznala nutnost zřízení nového biskupství v Opavě a žádala, aby zřízení biskupství bylo dotováno statky vratislavské diecése, ležících v Československé republice.[9][10] Novému biskupství měly připadnout všechny dvory a lesy vratislavského biskupství v západním Slezsku.[11][12] Vratislavský biskup dr. Adolf Bertram vyslovil souhlas s odloučením krajů od vratislavské diecéze, které v Horním Slezsku připadly Polsku, ale jeho stanovisko bylo odmítavé v případě odluky československého území od vratislavského biskupství.[13] V roce 1928 vstoupila v platnost úmluva Modus vivendi mezi Svatým stolcem a Československou republikou. Jednání o úpravě čsl.-německých diecézních hranic nakonec uvízlo na mrtvém bodě.[14] Dne 21. září 1930 se ve vratislavském dómu celebrovalo slavnostní povýšení vratislavského biskupství na arcibiskupství.
Podle soupisu lesní půdy z roku 1848 připadalo na Frýdberk 8 610 ha, na Frývaldov 13 061 ha a na Cukmantl 11 072 ha. Během pozemkové reformy prováděné v roce 1925 a 1927 přidělil Státní pozemkový úřad z této rozlohy 321 ha drobným nabyvatelům, 19 ha propustil vlastníkům, zrovna tak hutě a cihelnu, zbytek včetně čtyř propachtovaných dvorů měl zůstat v záboru.[1] S dalším prováděním pozemkové reformy čekal Státní pozemkový úřad až na provedení delimitace mezi olomouckým a vratislavským arcibiskupstvím. K tomu ale již za první republiky nedošlo.[15]
Po odstoupení pohraničí na podzim 1938 přešlo Javornicko (Nisský komisariát) do přímé správy vratislavských arcibiskupů. Nisský komisariát sestával z arcikněžství Frývaldov, Javorník, Vidnava a Cukmantl. Hned v říjnu 1938 obsadilo Polsko východní část československého Těšínska. Oblast připadla pod správu katovické diecéze. Tato část Těšínska se skládala z arcikněžství Fryštát, Jablunkov a Český Těšín. Západní zbytek Těšínska (děkanáty Slezská Ostrava a Frýdek) byl postoupen do správy olomouckého arcibiskupství.[16]
Církevní příslušnost býv. Těšínska. Podle zprávy polského tisku vydal katovický biskup a administrátor nově nabytého Těšínska St. Adamski nařízení podřízenému tam kněžstvu, v němž je seznamuje o odloučení býv. českého Těšínska od vratislavské arcidiecése a připojení jeho k biskupství katovickému. O tuto změnu církevní organisace požádal sv. Otce vratislavský arcibiskup kardinál Bertram.Venkov, 03.12.1938[17]
Již 21. června 1945 byl správcem československé části vratislavské arcidiecéze jmenován Msgre. František Onderek a od 1. září téhož roku se stal jejím generálním vikářem. Dne 26. června 1947 byla na tomto území zřízena apoštolská administratura se sídlem v Českém Těšíně, podřízená přímo Svatému stolci. Administrátorem byl jmenován dosavadní generální vikář Fr. Onderek. Apoštolská administratura v Českém Těšíně převzala také veškerý majetek, jehož vyvlastnění následovalo v roce 1948 (33 036 ha z celku 33 321 ha). V roce 1949 připadl majetek velkostatku vratislavského biskupství státním statkům a státním lesům.[18] Po smrti generálního vikáře v roce 1962 se bez jakéhokoliv jmenování a pouze na základě komunistické moci ve státě správy ujal ThDr. Antonín Veselý (1918–1983) a řídil ji až do 23. července 1978, kdy bylo celé území definitivně včleněno do olomoucké arcidiecéze.[19]
Děkanáty a počet farností v nich (k roku 2011)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.