Dolní Údolí

Dolní Údolí (do 1949 Dolní Grunt,^[3] něm. Nieder-Grund, Niedergrund, Nieder Grund^[4]) je osada (místní část) města Zlaté Hory. Leží 6 km jihozápadně od Zlatých Hor, na úpatí Hrubého Jeseníku, na středním toku potoka Olešnice.

Dolní Údolí
Dolní Údolí
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Zlaté Hory
Okres	Jeseník
Kraj	Olomoucký kraj
Historická země	Slezsko
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°14′21″ s. š., 17°20′42″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	33 (2021)[1]
Katastrální území	Dolní Údolí (6,48 km²)
Nadmořská výška	515 m n. m.
PSČ	793 76
Počet domů	50 (2011)[2]
Dolní Údolí
Další údaje
Kód části obce	193135
Kód k. ú.	793132
Zaniklé obce.cz	10227
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Dolní Údolí je poprvé jistě zmiňováno roku 1450 jako Dolní Olešnice (něm. Nieder-Olsnitz), počátkem 16. století již pod jménem Nieder Grund. Je však možné, že se ho týkají již starší zmínky k letům 1337 a 1338. Těžba zlata a železné rudy, doložená v okolí archeologicky již v 13. století, ranému vzniku vesnice nasvědčuje. Byla to původně především hornická osada v zázemí horního města Zlaté Hory. Roku 1673 zde byl postaven hamr na méně kvalitní železo, působila tu též mincovna a huť na výrobu vitriolu. V 18. století zde stál pivovar. Hornictví bylo po roce 1848 nahrazeno částečně přadláctvím a průmyslem místního významu. Nacházela se zde od roku 1893 respektive 1895 parní pila a pivovar E. Heina. Další pily a dva mlýny. K roku 1925 se připomíná strojírna. Roku 1900 zde byla záložna. K roku 1900 zde byl hasičský spolek, dále zde byl zemědělský a katolický spolek. Obecná škola připomínána roku 1848, měla k roku 1900 jednu třídu.^[5]

Až do zrušení patrimoniální správy roku 1850 patřila většina Dolního Údolí k panství Cukmantl (Zlaté Hory), které bylo v majetku vratislavských biskupů, ale část patřila nejpozději od roku 1531 k samostatnému statku Ondřejovice. V letech 1850 až 1869 byla obec součástí Horního Údolí a od roku 1949 byly obě obce spojeny pod názvem Údolí. Roku 1960 bylo připojeno jako osada ke Zlatým Horám.^[5]

V roce 1770 byla v obci postavena dřevěná kaple sv. Acháce. Ta byla roku 1819 nahrazena novou dřevěnou stavbou. Kvůli poškození povodněmi však musela být roku 1913 stržena a nahrazena dnešním zděným kostelíkem stejného zasvěcení na jiném místě.

Roku 1938 připojena obec k Německu a 8. května 1945 obsazena Rudou armádou. Až do roku 1945 byla obec čistě německou. Po odsunu původních německých obyvatel po roce 1945 byla v Dolním a Horním Údolí usazena řada řeckých rodin, které se uchýlily do Československa v důsledku občanské války. Mnozí z nových obyvatel se však vrátili do Řecka po změně poměrů v roce 1975.

V roce 1953 zde havarovala stíhačka polského vojenského letectva.

Ve vsi je zachováno několik dřevěných lidových staveb z 19. století. Od roku 2004 je Dolní Údolí spolu s vedlejším Horním Údolím (a podobně jako sousedící Rejvíz) vesnickou památkovou zónou.

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel Dolního Údolí podle sčítání nebo jiných úředních záznamů^[6]:

Rok	1822	1836	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1939	1947	1950	1961	1970	1980	1991	2001
Počet obyvatel	529	499	534	542	572	552	508	451	469[p 1]	493	153	214	138[p 2]	132	66	26	19

1. z toho: 6 Čechoslováků, 577 Němců; 586 řím. kat., 1 evang.
2. spolu s Horním Údolím

V Dolním Údolí je evidováno 60 adres : 53 čísla popisná (trvalé objekty) a 7 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).^[7] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 47 domů, z toho 11 trvale obydlených.

Zajímavosti

• římskokatolický filiální kostel (kaple) sv. Acháce z roku 1912, s mramorovým mariánským oltářem od Josefa Obetha a malbami od Emila Brendla