Amelia Britská
dcera krále Jiřího III. Britského From Wikipedia, the free encyclopedia
dcera krále Jiřího III. Britského From Wikipedia, the free encyclopedia
Princezna Amelia (7. srpna 1783, Windsor, Spojené království – 2. listopadu 1810, Windsor) byla britská princezna, patnácté, poslední dítě, a šestá dcera krále Jiřího III. Britského a jeho manželky Šarloty Meklenbursko-Střelické. Byla jejich třetím dítětem, které zemřelo před nimi.
| Amelia Britská | |
|---|---|
.jpg) Portrét od sira Williama Beecheyho, asi 1797 | |
| Narození | 7. srpna 1783 Royal Lodge, Windsor, Spojené království |
| Úmrtí | 2. listopadu 1810 (ve věku 27 let) Augusta Lodge, Windsor, Spojené království |
| Pohřbena | Královská krypta, kaple svatého Jiří, Windsor 13. listopadu 1810 |
| Dynastie | Hannoverská |
| Otec | Jiří III. Britský |
| Matka | Šarlota Meklenbursko-Střelická |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodila se v Royal Lodge ve Windsoru jako nejmladší z patnácti dětí krále Jiřího III. a královny Šarloty a také jako jediné narozené na hradě Windsor.[1][2] Říká se, že byla otcovou oblíbenkyní; láskyplně jí říkal „Emily“. Narodila se po předčasné smrti svých starších bratrů, Oktavia (1779–1783) a Alfréda (1780–1782).[1] Tato úmrtí zanechala mezi Amelií a jejím věkově nejbližším žijícím sourozencem princeznou Žofií téměř šest let. Byla o jednadvacet let mladší než její nejstarší sourozenec Jiří a téměř o sedmnáct let mladší než její nejstarší sestra Šarlota.[1]
Amelia byla pokřtěna 17. září 1783 v královské kapli v St James's Palace Johnem Moorem, arcibiskupem z Canterbury. Jejími kmotry byli její sourozenci Jiří, Šarlota a Augusta Žofie.[1][3] Později byla 24. prosince 1799 arcibiskupem biřmována.[4]
Narodila se velice brzy po smrti prince Oktavia a krátce před koncem války mezi Velkou Británií a Spojenými státy americkými. Její narození bylo vnímáno jako začátek nového období naděje a mnoho se od ní očekávalo.[1] Když byl Amelii pouhý měsíc, princezna Šarlota napsala svému bratrovi Vilémovi: „Naše nejmladší sestra je bez výjimky jedno z nejhezčích dětí, jaké jsem kdy viděl.“[1] Očekávalo se od ní, že bude stejně krásná a okouzlující, jako býval Oktavius.[1][5][6]
Před rokem 1788 řekl král Jiří svým dcerám, že je vezme do Hannoveru a najde jim vhodné manžely[7] navzdory obavám, které měl a které pramenily z nešťastných manželství jeho sester. Poznamenal: „Nemohu popřít, že jsem si nikdy nepřál, aby se některá z nich vdala: jsem šťastný v jejich společnosti a ani v nejmenším si nepřeji odloučení.“[8] Král však toho roku utrpěl první záchvat šílenství, to bylo Amelii pět let. V letech 1801 a 1804 došlo k dalším záchvatům, čímž se předešlo řečem o svatbě jeho dcer. Otázka manželství byla vznášena zřídka; královna Šarlota se bála, že toto téma, které krále vždy zneklidňovalo, ho přivede zpět k nepříčetnosti. Kromě toho královna, pod tlakem své nemoci, chtěla, aby princezny zůstaly blízko ní.[6][8][7]
Amelia a její sestry Šarlota, Augusta Žofie, Alžběta, Marie a Žofie byly příliš chráněny a izolovány, což omezovalo setkání s vhodnými nápadníky jejich věku.[6]
V roce 1798 dostala princezna Amelia bolest v kloubu kolena a byla poslána do velkého přímořského města Worthing, aby se zotavila. Napsala svému otci: „Jistě pára a teplá mořská koupel jsou užitečné, a proto doufám, že tě budu moci ujistit, že je mi lépe.“[1][9] Následující rok se Amelia dočasně zotavila natolik, že se mohla připojit ke své rodině ve Weymouthu, kde trávila hodně času se svou neteří princeznou Šarlotou z Walesu.[1] V průběhu života byla Amelia často ve špatném zdravotním stavu; v patnácti letech začala trpět ranými příznaky tuberkulózy.[6]
V roce 1801 byla princezna poslána na přímořskou kúru do Weymouthu.[6] Mezi těmi, kteří s ní zůstali, byl ctihodný Charles FitzRoy, generála britské armády o 21 let starší než ona, a syn Charlese FitzRoye, 1. barona Southamptona.[5][10] Amelia se do FitzRoye zamilovala a toužila si ho vzít.[6] Královně o této záležitosti řekl sluha, ale ona to ignorovala. Doufalo se, že tato diskrétnost zabrání králi, aby se o páru dozvěděl, což by ho mohlo vystavit riziku, že se dostane do jednoho ze záchvatů duševní choroby, ke které byl stále náchylnější. I když se nikdy nevzdala naděje, že si ho vezme,[6] věděla, že se nemůže za FitzRoye legálně provdat kvůli ustanovením zákona o královských manželstvích přijatém parlamentem jejího otce (alespoň do dosažení věku 25 let, poté mohla získat povolení od tajné rady).[zdroj?] Později řekla svému bratru Bedřichovi, že se považuje za vdanou, přičemž se podepisovala iniciály A. F. R. (Amelia FitzRoyová).[6]
V roce 1808 dostala Amelia těžký záchvat spalniček. Úzkostlivý král Jiří se rozhodl poslat Amelii do Weymouthu v doprovodu její sestry Marie. Její zdravotní stav se zlepšil jen trochu. V roce 1809 mohla příležitostně podnikat krátké procházky po zahradě. Toto zlepšení bylo pouze dočasné a v říjnu 1810 ji zachvátil oheň sv. Antonína (erysipel). Král k sobě svolával lékaře své dcery každé ráno v sedm hodin a ještě třikrát nebo čtyřikrát během dne a podrobně se jich vyptával na její stav. K její smrti došlo ve 12:00 v den narozenin jejího bratra Eduarda, 2. listopadu.[11]
Umírající princezna nechala pro krále vyrobit smuteční prsten, ve kterém byl pod křišťálem posázeným diamanty pramen jejích vlasů. Údajně se po jeho obdržení rozplakal.[10] V její závěti stálo, že veškerý její majetek bude předán Charlesi FitzRoyovi.[10] Amelia byla pohřbena v královské kryptě v kapli svatého Jiří ve Windsoru.[10] Její nejstarší bratr, pozdější Jiří IV., si údajně vyžádal její posmrtnou masku.
_by_William_Marshall_Craig.jpg)
Po Ameliině smrti se George Villiers, králův soudní vykonavatel a mladší bratr Thomase Villierse, 2. hraběte z Clarendonu, pokusil vydírat krále a královnu dopisy patřícími Amelii poté, co pod jeho kontrolou zmizelo 280 000 liber.[12] Villiers byl otcem pozdějšího diplomata a státníka George Villierse, 4. hraběte z Clarendonu.
Její smrt přispěla ke zhoršení zdraví jejího otce, což vyústilo v jeho nepříčetnost[5][10][11] a následné použití zákona o regentství z roku 1811.[zdroj?] Podle jeho lékaře, doktora Willise, král později křičel „divokým, monotónním, delirantním způsobem: 'Ach Emily [princezno Amelie], proč nezachráníš svého otce? Nenávidím všechny lékaře...“[10] Mezi další bludy krále Jiřího patřilo přesvědčení, že zdravá Amelie pouze pobývá v Hannoveru s vlastní velkou rodinou, kde „nikdy nezestárne a bude se mít vždy dobře“.[10]
Amelia byla popsána jako krásná dívka s rubínovými rty a kaštanovými vlasy. Údajně byla ta „nejbouřlivější ze všech princezen“. Říká se však také, že byla přívětivá, temperamentní, nesobecká a inteligentní. Tyto vlastnosti vedly její švagrovou princeznu Karolinu, o které bylo známo, že svými příbuznými ze strany manžela pohrdala, k tomu, aby o Amelii řekla, že je „nejpřátelštější z celé skupiny“. Amelia byla oblíbená jak princem z Walesu, tak vévodou ze Sussexu, který ji nazýval „půvabným tvorem“. Amelia prince z Walesu zbožňovala a jednou mu řekla, že ho vždy milovala víc než své ostatní bratry. On ji miloval možná víc než své ostatní sestry (snad s výjimkou princezny Marie) a byl zdrcen, když zemřela. Její smrt ho tak hluboce zasáhla, že po jejím pohřbu už nikdy nemohl spát v místnosti, která nebyla osvětlena několika voskovými svíčkami.[13] Při zmínce jejího jména více než tři roky po její smrti také propukal v pláč.
Jako dcera panovníka byla od narození oslovována jako Její královská Výsost princezna Amelia.
_-_geograph.org.uk_-_4539244.jpg)
Od roku 1789, jako dcera panovníka, používala Amelia erb říše.[14]
 |
|---|
Zdroj:[15]
| Jiří I. Britský | ||||||||||||
| Jiří II. Britský | ||||||||||||
| Žofie Dorotea z Celle | ||||||||||||
| Frederik Ludvík Hannoverský | ||||||||||||
| Jan Fridrich Braniborsko-Ansbašský | ||||||||||||
| Karolina z Ansbachu | ||||||||||||
| Eleonora Sasko-Eisenašská | ||||||||||||
| Jiří III. Britský | ||||||||||||
| Fridrich I. Sasko-Gothajsko-Altenburský | ||||||||||||
| Fridrich II. Sasko-Gothajsko-Altenburský | ||||||||||||
| Magdaléna Sibyla Sasko-Weissenfelská | ||||||||||||
| Augusta Sasko-Gothajsko-Altenburská | ||||||||||||
| Karel Anhaltsko-Zerbstský | ||||||||||||
| Magdalena Augusta Anhalttsko-Zerbstská | ||||||||||||
| Žofie Sasko-Weissenfelská | ||||||||||||
| Amelia Britská | ||||||||||||
| Adolf Bedřich I. Meklenburský | ||||||||||||
| Adolf Bedřich II. Meklenburský | ||||||||||||
| Marie Kateřina Brunšvicko-Dannenberská | ||||||||||||
| Karel Ludvík Fridrich Meklenbursko-Střelický | ||||||||||||
| Kristián Vilém I. Schwarzbursko-Sondershausenský | ||||||||||||
| Kristiana Emílie Schwarzbursko-Sondershausenská | ||||||||||||
| Antonie Sybille of Barby-Mühlingen | ||||||||||||
| Šarlota Meklenbursko-Střelická | ||||||||||||
| Arnošt Sasko-Hildburghausenský | ||||||||||||
| Arnošt Fridrich I. Sasko-Hildburghausenský | ||||||||||||
| Žofie Henrieta Waldecká | ||||||||||||
| Alžběta Sasko-Hildburghausenská | ||||||||||||
| Jiří Ludvík I. z Erbachu-Fürstenau | ||||||||||||
| Žofie Albertina z Erbach-Erbach | ||||||||||||
| Amálie Kateřina Waldecko-Eistenburská | ||||||||||||
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
