Šarlota Meklenbursko-Střelická

Šarlota Meklenbursko-Střelická (německy Sophie Charlotte von Mecklenburg-Strelitz) (19. května 1744, Mirow – 17. listopadu 1818, Kew) byla rozená princezna meklenbursko-střelická a jako manželka britského krále Jiřího III. britská královna.

Stručná fakta Doba vlády, Korunovace ...

Šarlota Meklenbursko-Střelická
Královna Velké Británie, Irska a Hannoveru
královna Šarlota Meklenbursko-Střelická na korunovační portrétu z roku 1761
Doba vlády	1761–1818
Korunovace	22. září 1761
Úplné jméno	Sophie Charlotte von Mecklenburg-Strelitz
Narození	19. května 1744 Mirow, Německo
Úmrtí	17. listopadu 1818 Londýn, Velká Británie
Pohřbena	Kaple svatého Jiří ve Windsoru
Předchůdce	Karolina z Ansbachu
Nástupce	Karolina Brunšvická
Sňatek	8. září 1761
Manžel	Jiří III.
Potomci	Jiří IV. Bedřich August Vilém IV. Šarlota Augusta Eduard August Augusta Žofie Alžběta Ernst August I. August Frederik Adolf Frederik Marie Žofie Oktávius Alfréd Amélie
Dynastie	Dynastie Meklenburských
Otec	Karel Ludvík Fridrich Meklenbursko-Střelický
Matka	Alžběta Sasko-Hildburghausenská
Příbuzní	Kristýna Meklenburská, Karel II. Meklenbursko-Střelický, Arnošt Gottlob Meklenburský, Adolf Fridrich IV. Meklenbursko-Střelický a Jiří August Meklenburský (sourozenci) Šarlota Augusta Hannoverská^[1], Georgiana Augusta Frederica Seymour^[2], George Lamb^[2]^[1], George Seymour Crole^[2], Emma Anne Finucane^[1] a Francis de La Porte de Castelnau (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Remove ads

Životopis

Jejími rodiči byli vévoda meklenbursko-střelický Karel Ludvík Fridrich a jeho manželka Alžběta, saská princezna. Šarlota se narodila jako osmá z jejich deseti dětí. 11. prosince roku 1752 zemřel starší bratr jejího otce, čímž se zcela změnilo postavení její rodiny – otec se stal panovníkem Meklenburska a změnila se i Šarlotina pozice jako nevěsty.

Její bratři a matka vdova pro ni hledali výhodný svazek. V 17 letech byla vybrána jako nevěsta pro mladého britského krále Jiřího III., třebaže její ruka nebyla první, o niž se ucházel – uvažoval o několikero mladých princeznách, jež však jeho matka Augusta Sasko-Gothajská i její rádci nepovažovali za vhodné partie.

Manželství

Šarlota přijela do Velké Británie v roce 1761 a 8. září téhož roku se provdala za krále Jiřího III. v Královské kapli St James's Palace. O dva týdny později byli oba korunováni ve Westminsterském opatství.

Tchyně, waleská princezna Augusta Sasko-Gothajská, Šarlotu nepřivítala s otevřenou náručí a jistý čas panovalo mezi oběma ženami velké napětí. Přes tento nedostatek sympatií ze strany tchyně i přesto, že Jiří měl před manželstvím mnoho avantýr, bylo jejich manželství šťastné; po svatbě již byl Jiří Šarlotě vždy věrný. V průběhu času získala Šarlota velký vliv na Jiřího a přístup do vlády, nezneužívala jej však.

Královna Šarlota se zajímala o umění, podporovala Johanna Christiana Bacha, který byl jejím učitelem hudby, i Wolfganga Amadea Mozarta, jenž jí ve věku 8 let věnoval jedno ze svých děl. Královna byla i velmi zdatným amatérským botanikem a významně přispěla k vybudování Královských botanických zahrad (Kew Gardens). Zakládala domy a nemocnice pro nastávající matky.

Velkou váhu přikládala vzdělání jako takovému, především však vzdělání a výchově dívek a žen; ona sama dohlížela na to, aby její dcery získaly lepší vzdělání, než bylo běžné u mladých žen té doby.

Manželova nemoc

Po vypuknutí Jiřího choroby, tehdy označované jako šílenství, se Šarlota ujala péče o něj, nemohla však s ním být tak často, jak by chtěla, pro jeho nepříčetné chování a časté nepředvídatelné nebezpečné reakce. Přesto však Šarlota byla jeho oporou v nemoci (dnes se předpokládá, že šlo o projevy porfyrie, těžké metabolické poruchy), jež se časem zhoršovala. Třebaže jejich syn Jiří převzal panovnické povinnosti, Šarlota byla po právní stránce královou zástupkyní, a to od roku 1811 až do své smrti.

Zemřela v Dutch House v Surrey u paláce Kew 17. listopadu roku 1818 v 74 letech věku. Zhasla sedíc v křesle při malování portrétu rodiny; v okamžiku smrti byl po jejím boku její nejstarší syn, waleský princ Jiří, budoucí král Jiří IV., který jí podpíral ruku.

Pochována byla v kapli sv. Jiří na hradě Windsor.

Remove ads

Potomci

Thumb — Královna Šarlota s prvními dvěma dětmi (1765)

Šarlota a Jiří měli spolu patnáct potomků, devět synů a šest dcer, mezi nimi dva budoucí krále Velké Británie. Dva poslední synové zemřeli v útlém věku na neštovice.

1. Jiří IV. (12. 8. 1762 Londýn – 26. 6. 1830 Windsor), král Spojeného království Velké Británie a Irska a Hannoveru od roku 1820 až do své smrti^[3]
⚭ 1795 Karolina Brunšvická (17. 5. 1768 Braunschweig – 7. srpna 1821 Londýn)^[4], na své vlastní přání pohřbena ve svém rodném městě v kryptě katedrály svatého Blažeje v Braunschweigu^[5]
2. Bedřich August Hannoverský (16. 8. 1763 Londýn – 5. 1. 1827 tamtéž), od roku 1784 vévoda z Yorku a Albany, britský polní maršál a kníže-biskup v Osnabrücku^[6]
⚭ 1791 Frederika Pruská (7. 5. 1767 Berlín – 6. 8. 1820 Weybridge^[7]
3. Vilém IV. (21. 8. 1765 Londýn – 20. 6. 1837 Windsor), král Spojeného království Velké Británie a Irska a Hannoveru od roku 1830 až do své smrti^[8]
⚭ 1818 Adelheid Sasko-Meiningenská (13. 8. 1792 Meiningen – 2. 12. 1849 Londýn)^[9]
4. Šarlota (29. 9. 1766 Londýn – 5. 10. 1828 Ludwigsburg)^[10]
⚭ 1797 Fridrich I. Württemberský (6. 11. 1754 Trzebiatów – 30. 10. 1816 Stuttgart), 1. württemberský král od roku 1797 až do své smrti^[11]
5. Eduard August (2. 11. 1767 Londýn – 23. 1. 1820 Sidmouth), vévoda z Kentu a Strathearnu^[12]
⚭ 1818 Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (17. 8. 1786 Coburg – 16. 3. 1861 Windsor), rodem saská princezna^[13]
6. Augusta Žofie (8. 11. 1768 Londýn – 22. 9. 1840 tamtéž), svobodná a bezdětná^[14]
7. Alžběta (22. 5. 1770 Londýn – 10. 1. 1840 Frankfurt nad Mohanem), pohřbena společně s manželem v mauzoleu lankrabat ve městě Bad Homburg vor der Höhe^[15]
⚭ 1818 Fridrich VI. Hesensko-Homburský (30. 7. Bad Homburg vor der Höhe – 2. 4. 1829 tamtéž), lankrabě hesensko-homburský od roku 1820 až do své smrti ^[16]
8. Arnošt August (5. 6. 1771 Londýn – 18. 11. 1851 Hannover), vévoda Cumberlandu a Teviotdale, hannoverský král od roku 1837 až do své smrti, společně s manželkou pohřben ve Welfenmausoleu v Hannoveru
⚭ 1813 Frederika Meklenbursko-Střelická (2. 3. 1778 Hannover – 29. 6. 1841 tamtéž)^[17]
9. August Frederik (27. 1. 1773 Londýn – 21. 4. 1843 tamtéž), vévoda ze Sussexu od roku 1801 až do své smrti, pohřben společně s druhou manželkou na hřbitově Kensal Green v Londýně
- I. ⚭ 1793 Augusta Murray (27. 1. 1768 Airth – 5. 3. 1830), sňatek anulován roku 1794^[18]
- II. ⚭ 1831 Cecilia Underwood (1785 – 1. 8. 1873 Londýn),^[19] roku 1840 jí byl přidělen titul vévodkyně z Iverness^[20]
10. Adolf Frederik (24. 2. 1774 Londýn – 8. 7. 1850 tamtéž), vévoda Cambridge od roku 1801 až do své smrti^[21]
⚭ 1818 Augusta Hesensko-Kaselská (25. 7. 1797 Offenbach am Main – 6. 4. 1889 Londýn)^[22]
11. Marie (25. 4. 1776 Londýn – 30. 4. 1857 Weymouth)^[23]
⚭ 1816 Vilém Frederik, vévoda z Gloucesteru a Edinburghu (15. 1. 1776 Řím – 30. 11. 1834 Bagshot Park)^[24]
12. Žofie (3. 11. 1777 Londýn – 27. 5. 1848 tamtéž), zemřela neprovdána, na vlastní přání byla pohřbena na hřbitově Kensal Green v Londýně
13. Octavius (23. 2. 1779 Londýn – 3. 5. 1783 tamtéž)^[25]
14. Alfred Britský (22. 9. 1780 Windsor – 20. 8. 1782 tamtéž)^[26]
15. Amélie (7. 8. 1783 Windsor – 2. 11. 1810 tamtéž), svobodná a bezdětná^[27]

Remove ads

Vztahy s Marií Antoinettou

Šarlota udržovala úzké vztahy s francouzskou královnou Marií Antoinettou. Spojovala je láska k hudbě a umění, jimž se i samy věnovaly; nikdy se však osobně nesetkaly. Po vypuknutí francouzské revoluce britská královna již chystala apartmány pro Marii Antoinettu a její rodinu, předpokládajíc, že jejich údělem bude exil, vývoj událostí však spěl jinam – francouzskému královskému páru se nepodařilo prchnout ze země a byl popraven. Šarlota byla jejich tragickým osudem zdrcena.