česká diaspora From Wikipedia, the free encyclopedia
Češi představují v Srbsku jednu z mnohých národnostních menšin. 1 824 osob,[1] které se hlásí k české národnosti, je soustředěno hlavně v oblasti jihobanátského okruhu ve východní Vojvodině na hranici s Rumunskem.
V roce 2011 bylo z celkových 1824 osob, které se na území Srbska přihlásili k české národnosti, 1399 žijících na území Vojvodiny (z čehož vyčnívají města Kovin, Novi Sad a Vršac, kde žije alespoň 100 lidí, kteří se hlásí k české národnosti), 307 na území hlavního města Bělehradu, 57 v západní části Centrálního Srbska a 61 v části východní. Pro území Kosova nebyla žádná data zjištěna.
Nejznámějším místem, kde se soustředí česká národnostní menšina, je obec Češko Selo, která je součástí okresu Bela Crkva. V uvedeném městě sídlí Česká národní rada v Srbsku, která zastupuje zájmy české národnostní menšiny v Srbsku. Česká menšina je ještě zastoupena i v nedalekých vesnicích Vračev Gaj a Kruščica apod.
Zhruba 800 lidí z uvedeného počtu uvedlo jako mateřský jazyk jazyk český. Z celkového počtu příslušníků české menšiny se největší část hlásí ke křesťanství (85,09 %) z čehož 69,52 % je římskokatolického vyznání, 10,03 % pravoslavného a 4,44 % jsou protestanti. Věkový průměr příslušníků české menšiny se pohybuje vysoko nad celosrbským průměrem, což dokládá i skutečnost, že již mladší potomci Čechů jsou v řadě případů zcela integrováni do srbské společnosti, a to i z hlediska vlastní identity. Tento trend je slabší paradoxně v Bělehradě, kde se část potomků Čechů snaží české zvyky a zvyklosti udržovat.
První Češi se na území dnešního Srbska objevují již koncem 18. století, v rámci plánované kolonizace Banátské vojenské hranice v období vlády Marie Terezie. K výraznému zvýšení zájmu o přesídlení z území Čech dochází zejména ve dvacátých letech 19. století. Češi odcházeli především ze sociálních a ekonomických důvodů. Dnes v Srbsku žije přes dva tisíce obyvatel českého původu. Soustřeďují se zejména v malých obcích jižního Banátu a ve městě Bělehrad.[2]
Počátky osídlování území dnešního Srbska českými kolonisty spadají do první poloviny 19. století. Češi se sem hromadně stěhují v několika vlnách a to především do oblasti jižního Banátu.[2] Po roce 1848 se centrem Čechů stává také Bělehrad, kde se však usazují většinou rozptýleně mezi ostatní obyvatelstvo.[3]
Češi přišli do východní části jižního Banátu ve dvou vlnách, v letech 1823–1826 na soukromou iniciativu dřevařského podnikatele a v letech 1826–1830 iniciativou vojenského velení Hranice a Dvorské válečné rady.[2] Postupně zde vytvořili silnou českou menšinu, která v polovině 19. století žila v sedmi čistě českých vesnicích, a také v mnoha dalších hraničářských obcích. V obci Bela Crkva se Češi objevují už v 18. století a jednalo se především o lidi zámožné a vzdělané. Roku 1837 přišli kolonisté z izolované české obce Schönthal, kde byly zřejmě nejhorší životní podmínky, do pusté oblasti, kde oficiálně zakládají novou obec Češko Selo, která se poměrně úspěšně rozvíjela a deset let po založení se zde začíná i česky vyučovat.[4] Nezámožní rolníci se sem začínají stěhovat až po zrušení vojenské hranice.[5] Česká kolonie vzniká také v srbské obci Kruščica roku 1834. Čeští kolonisté byli velice prosperujícími zemědělci a srbské obyvatelstvo se od nich naučilo racionálně obdělávat půdu.[5] Mimo vojenskou hranici se Češi usazují v roce 1838 v obci Veliko Središte a v roce 1920 se usazuje několik českých rodin také v obci Gaj.[2]
V letech 1872–1873 zaniká Banátská vojenská hranice a v roce 1920 je oblast Banátu rozdělena Trianonskou smlouvou mezi Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Rumunsko.[4] Záležitost původu našich krajanů zůstává nedořešena. Pokud jde o původ Čechů, žijících v dnešním srbském Banátě, nelze za současného stavu bádání jednoznačně určit v kterých oblastech Čech měli první kolonisté své kořeny. První čeští osadníci pocházeli zejména ze středních Čech (Čáslavsko, Berounsko, Kouřimsko, okolí Poděbrad, Příbramsko), částečně pak z jihozápadních Čech (Plzeňsko, Klatovsko). Do obce Veliko Središte přicházejí Češi především z hanáckoslováckých obcí v okolí Klobouk u Brna.[5]
První zprávy o českých kolonistech v Bělehradě se dochovaly z třicátých let 19. století, k organizovanější vlně osídlování dochází až po roce 1848. Přicházeli sem zejména odborníci z rozmanitých oborů, kterých bylo v Srbsku nedostatek. Začít nový život v Bělehradě bylo pro příchozí krajany také tvrdým oříškem, nicméně nikdy nemuseli čelit situaci, kdy by museli bojovat o holou existenci, jak tomu bylo u krajanů v Banátě.[2] Na počátku 20. století již žila v Bělehradě početná česká komunita, která měla i své spolky – např. Českou besedu a Havlíčkovovu besedu. Doplňovaly je i další. Největší rozvoj v tomto směru zaznamenala komunita v 20. a 30. letech 20. století. Podílela se na rozvoji a provozu Českého domu, kde působila i česká škola.
Srbové si na Češích cenili zejména jejich vzdělanosti, činorodosti a smyslu pro pořádek, a v mnoha oborech nebo hospodářských aktivitách patřili právě Češi k místním průkopníkům či zakladatelům. Jednalo se zejména o lékaře, učitele, inženýry, umělce, mlynáře, pivovarníky, krejčí, obuvníky, řezníky a truhláře. V tomto předválečném období vytvořili Češi v Srbsku řadu podniků (filiálky bank, cukrovary, pivovary).[6]
Po roce 1878 sem přicházejí stavitelé a řemeslníci v souvislosti s výstavbou silnice a železnice.
V čase okupace Československa zde nacházejí útočiště zejména uprchlíci židovského původu. Fenoménem z doby komunistické totality bylo také provdávání Češek za Jugoslávce pracující v Československu a následný odchod do manželovy rodné země.[2] V souvislosti s politickými změnami po druhé světové válce však počet Čechů jak v Jugoslávii, tak i v Srbsku nicméně postupně klesal, což se projevilo např. i uzavřením české školy v Bělehradě v roce 1960 a poslední české venkovské školy o deset let později. Zatímco roku 1948 se k české národnosti přihlásilo 6760 obyvatel, roku 1981 to bylo jen 3225 lidí a v roce 2002 potom přes dva tisíce osob.
K české národnosti se v Srbsku v roce 2002 přihlásilo 2 211 osob (z toho 1 648 ve Vojvodině a 563 v centrálním Srbsku). Nejpočetnější jsou Češi v obcích Bela Crkva (511), Kruščica (231), Gaj (137), Veliko Središte (57) a ve městech Bělehrad (422) a Novi Sad (119).[7]
K české národnosti se hlásí vlivem asimilačních procesů stále méně obyvatel Srbska. Díky nedostatku pracovních míst krajané také často reemigrují zpět do České republiky. Největší procento Čechů jsou lidé v produktivním věku, pracují především v zemědělství. Většina Čechů v Srbsku dnes žije ve smíšených manželstvích, integrují se do většinové srbské společnosti. Jsou však hrdí na své české kořeny a snaží se uchovat zvyky svých předků. Svou národní identitu Češi vyjadřují hlavně spolkovým životem. Dbají na zachovávání tradic a kultury, uchovávají si povědomí sounáležitosti s českým národem. Krajané preferují především místní folklór. Nejvíce se české zvyky a tradice udržely v malých banátských obcích. Míra asimilace je individuální. Nejpatrnější je asimilace jazyková, nejmladší generace již česky téměř nemluví.[8]
Podle srbských zákonů smí být jazyk národnosntní menšiny užíván na území obce nebo samosprávného celku tehdy, pokud počet mluvčích přesáhne 15 % počtu obyvatel uvedeného sídla. Statut úředního jazyka má český jazyk pouze na území města Bela Crkva (spolu s jazyky dalšími). Na úrovni autonomní oblasti Vojvodina není český jazyk jedním z úředních jazyků.
Český jazyk se vyučuje na filologické fakultě v Bělehradě a dále probíhá výuka v českém jazyce na několika školách na menších obcích v oblasti východní Vojvodiny (3 na území opštiny Bela Crkva a 1 na území opštiny Kovin[9]). Český stát podporuje tyto školy vysíláním učitelů přímo z Česka.[10] Vzdělávání v českém jazyce bylo obnoveno v roce 2010. Na některých základních školách v Bělehradě probíhalo dotazování ohledně zavádění výuky na nižších třídách v češtině, nicméně tyto se nikdy kvůli malému počtu zájemců nenaplnily.
Českou menšinu v Srbsku zastupuje Česká národní rada se sídlem ve městě Bela Crkva. Organizace byla zřízena v roce 2010 při srbském ministerstvu pro menšinová a lidská práva. Kromě toho zde působí i Matice česká (srbsky Matica češka, založená roku 1997. Zahrnuje řadu spolků tzv. českých besed, které působí na různých místech v Srbsku (Bělehradě, Belé Crkvi, Kruščici a Českém Selu). Mimo to existují i různé další české spolky a organizace.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.