Verb
vyprovokovat pf (imperfective provokovat)
- to provoke, to irritate
Conjugation
More information infinitive, active adjective ...
Conjugation of vyprovokovat
| infinitive |
vyprovokovat, vyprovokovati |
active adjective |
vyprovokovavší
|
|---|
| verbal noun |
vyprovokování |
passive adjective |
vyprovokovaný |
| present forms | indicative | imperative |
|---|
| singular | plural | singular | plural |
| 1st person |
vyprovokuji,
vyprovokuju (coll.) | vyprovokujeme | — | vyprovokujme |
| 2nd person |
vyprovokuješ | vyprovokujete | vyprovokuj | vyprovokujte |
| 3rd person |
vyprovokuje | vyprovokují,
vyprovokujou (coll.) | — | — |
The verb vyprovokovat does not have present tense and the present forms are used to express future only.
| participles | past participles | passive participles |
|---|
| singular | plural | singular | plural |
| masculine animate |
vyprovokoval | vyprovokovali | vyprovokován | vyprovokováni |
| masculine inanimate |
vyprovokovaly | vyprovokovány |
| feminine |
vyprovokovala | vyprovokována |
| neuter |
vyprovokovalo | vyprovokovala | vyprovokováno | vyprovokována |
| transgressives |
present |
past |
|---|
| masculine singular |
— | vyprovokovav |
| feminine + neuter singular |
— | vyprovokovavši |
| plural |
— | vyprovokovavše |
|
Close
- vyprovokovaný
- vyprovokování
- vyprovokovávání
Further reading
- “vyprovokovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “vyprovokovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “vyprovokovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025