víla

See also: Vila, vila, vilã, vilà, viľă, and vilă

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *vila.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːla]

Noun

víla f

1. vila (Slavic mythology)
2. fairy (mythical being)

Declension

	singular	plural
nominative	víla	víly
genitive	víly	víl
dative	víle	vílám
accusative	vílu	víly
vocative	vílo	víly
locative	víle	vílách
instrumental	vílou	vílami

Declension of víla (hard feminine)

Further reading

• “víla”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “víla”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989

Slovak

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *vila.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːla]

Noun

víla f

1. fairy (mythical being)

Declension

	singular	plural
nominative	víla	víly
genitive	víly	víl
dative	víle	vílam
accusative	vílu	víly
locative	víle	vílach
instrumental	vílou	vílami

Declension of víla (pattern žena)

Further reading

• “víla”, in Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV [Dictionary portal of the Ľ. Štúr Institute of Linguistics, Slovak Academy of Science] (in Slovak), https://slovnik.juls.savba.sk, 2003–2025