Verb
skučet impf (perfective zaskučet)
- to howl, to whine
- Synonyms: kvílet, naříkat, výt, kňučet
Psi žalostně skučeli, žalostně na ni pohlížejíce.- The dogs howled piteously looking at her.
Conjugation
More information infinitive, active adjective ...
Conjugation of skučet
| infinitive |
skučet, skučeti |
active adjective |
skučející
|
|---|
| verbal noun |
skučení |
passive adjective |
skučený |
| present forms | indicative | imperative |
|---|
| singular | plural | singular | plural |
| 1st person |
skučím | skučíme | — | skučejme |
| 2nd person |
skučíš | skučíte | skučej | skučejte |
| 3rd person |
skučí | skučejí, skučí | — | — |
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive skučet.
| participles | past participles | passive participles |
|---|
| singular | plural | singular | plural |
| masculine animate |
skučel | skučeli | skučen | skučeni |
| masculine inanimate |
skučely | skučeny |
| feminine |
skučela | skučena |
| neuter |
skučelo | skučela | skučeno | skučena |
| transgressives |
present |
past |
|---|
| masculine singular |
skučeje | — |
| feminine + neuter singular |
skučejíc | — |
| plural |
skučejíce | — |
|
Close
Further reading
- “skučeti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “skučeti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “skučet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025