čin

Siehe auch:

cín

čin (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	čin	činy
Genitiv	činu	činů
Dativ	činu	činům
Akkusativ	čin	činy
Vokativ	čine	činy
Lokativ	činu	činech
Instrumental	činem	činy

Worttrennung:

čin

Aussprache:

IPA: [t͡ʃɪn]

Hörbeispiele:  čin ^(Info)

Reime: -ɪn

Bedeutungen:

[1] das, was vollbracht wird; Tat, Handlung

Synonyme:

[1] skutek, jednání

Unterbegriffe:

[1] hrdinský čin, trestný čin

Beispiele:

[1] Raduje se z každého dobrého činu.

Er/Sie freut sich über jede gute Tat.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] místo činu

[1] dopustit se, spáchat čin — eine Tat begehen

Wortbildungen:

počin, účin

Übersetzungen

 [1] das, was vollbracht wird; Tat, Handlung

Deutsch: Tat f, Handlung f Englisch:

Referenzen und weiterführende Informationen:

[1] Tschechischer Wikipedia-Artikel „čin“

[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „čin“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „čin“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „čin“