![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/bf/%25C5%25A0t%25C4%259Bp%25C3%25A1n_Trochta.jpg/640px-%25C5%25A0t%25C4%259Bp%25C3%25A1n_Trochta.jpg&w=640&q=50)
Štěpán Trochta
československý kardinál / From Wikipedia, the free encyclopedia
Štěpán Maria kardinál Trochta, SDB (26. března 1905 Francova Lhota[1] – 6. dubna 1974 Litoměřice) byl český katolický biskup a řeholník, jeden ze zakladatelů české provincie salesiánů a 17. biskup litoměřický (1947–1974).
Jeho Eminence ThDr. Štěpán kardinál Trochta, SDB | |
---|---|
Kardinál-kněz 17. litoměřický sídelní biskup | |
![]() Štěpán Trochta jako litoměřický biskup kolem roku 1970. | |
Církev | římskokatolická |
Provincie | česká |
Diecéze | litoměřická |
Období služby | 1947–1974 |
Předchůdce | Antonín Alois Weber |
Nástupce | Josef Koukl |
Titulární kostel | San Giovanni Bosco in Via Tuscolana |
Heslo | „Actio–sacrificium–caritas“ „Práce–oběť–láska“ |
Znak | ![]() |
Zasvěcený život | |
Institut | Salesiáni Dona Bosca |
Noviciát | 1923 |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 3. červenec 1932 |
Biskupské svěcení | 16. listopadu 1947 světitel Saverio Ritter 1. spolusvětitel Josef Beran 2. spolusvětitel Mořic Pícha |
Kardinálská kreace | jmenován 28. dubna 1969 in pectore, zveřejněno v roce 1973 kreoval Pavel VI. |
Osobní údaje | |
Datum narození | 26. března 1905 |
Místo narození | Francova Lhota, Rakousko-Uhersko![]() |
Datum úmrtí | 6. dubna 1974 (ve věku 69 let) |
Místo úmrtí | Litoměřice, Československo![]() |
Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
Místo pohřbení | Městský hřbitov, Litoměřice |
Národnost | česká |
Povolání | římskokatolický duchovní |
Řády a ocenění | ![]() |
Svatořečení | |
Začátek procesu | ve stavu sběru materiálů |
![]() ![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/83/FrancovaLhota_vyhled.jpg/640px-FrancovaLhota_vyhled.jpg)
Za druhé světové války podporoval protinacistický odboj, za což byl zatčen a poté vězněn v koncentračních táborech s doložkou RU (z něm. Rückkehr unerwünscht, návrat nežádoucí). Po válce jej Pius XII. jmenoval biskupem litoměřickým.
V letech 1948–1949 byl mluvčím katolické biskupské konference při jednání s komunistickou vládou. V letech 1950–1953 byl nejprve nezákonně internován, v roce 1954 (po roku ve vazební věznici) odsouzen ve vykonstruovaném procesu na 25 let a vězněn v nejtěžších komunistických žalářích. V roce 1960 propuštěn na amnestii. Poté byl opět internován. Až v roce 1968 začal znovu spravovat diecézi. V roce 1969 jej Pavel VI. jmenoval kardinálem „in pectore“. Zemřel na mozkovou mrtvici, doslova „uřván k smrti“ krajským církevním tajemníkem Karlem Dlabalem (funkce ustavená tehdy vládnoucí KSČ pro dohled nad církví).