Čínský tributární systém
From Wikipedia, the free encyclopedia
Čínský tributární systém (čínsky pchin-jinem Zhōnghuá cháogòng tǐxì, znaky zjednodušené 中华朝贡体系, tradiční 中華朝貢體系) nebo systém cche-feng (čínsky pchin-jinem cèfēng tǐzhì, znaky zjednodušené 册封体制, tradiční 冊封體制) byla síť zahraničně-obchodních vztahů ve východní Asii vytvořená postupem doby mezi čínskými říšemi a okolními státy. Systém vycházel z přesvědčení Číňanů, že jejich země je centrem civilizace a kultury, které je vzorem pro okolní svět. Nečínské státy byly v něm povinny přinášet tribut – například kočovníci ze severu a severozápadu koně, země jihovýchodní Asie koření a vzácná dřeva – čímž uznali své podřízené postavení, čínský císař poslům oplátkou věnoval dary – luxusní výrobky, hedvábí, čaj, mince – a povolil obchodovat.
Vzniklé obchodní vztahy byly vesměs vzájemně výhodné, zapojené země někdy získávaly bezpečnostní záruky[1] a zpravidla zůstávaly politicky nezávislé.[2] Prostřednictví tributárního systému, který usnadnil kulturní výměnu, čínské prvky hluboce ovlivnily kulturu sousedních zemí a vznikal tak sinocentrický mezinárodní pořádek,[3] zejména v mingském (1368–1644) a čchingském (od poloviny 17. století) období, kdy tributární systém vzkvétal.[4]
Tributnímu systému před rovnými obchodními styky dávali přednost stoupenci konfuciánství, převažující oficiální ideologie čínských států od 2. století př. n. l. do začátku 20. století. Konfuciáni totiž chápali Čínu jako vzor civilizace napodobovaný více pro svou správnost a morální kvality než pro vojenskou či ekonomickou sílu. Volné obchodování proto zavrhovali jak kvůli nepřijatelné rovnosti čínské a cizí strany směny, tak kvůli kupeckému upřednostňování zisku před morálkou.[5]