Černé uhlí
sedimentární hornina vzniklá karbonizací rostlin / From Wikipedia, the free encyclopedia
Černé uhlí (zvané někdy také kamenné uhlí) je jedním z druhů sedimentární horniny, která se řadí mezi uhlí.[1] Vznikla ze dřeva, které bylo uloženo v anaerobních vodních prostředích, kde nízké hladiny kyslíku bránily jeho kompletnímu rozkladu a oxidaci organického materiálu zejména v prvohorách a druhohorách – v době kdy se formoval kontinent Pangea. Uhlí je vysoce hořlavá surovina, jež se hojně užívá především jako palivo k získávání tepla a energie. Světová spotřeba uhlí v roce 2007 byla 7 192 milionů tun,[2] z toho 75 % je využíváno pro výrobu elektřiny. Uhlí se řadí mezi neobnovitelné zdroje.[2] Nachází se nerovnoměrně rozložené na celém zemském povrchu v nejsvrchnější zemské kůře. Tato ložiska dosahují různé mocnosti a kvality černého uhlí, která je závislá na stupni přeměny organického materiálu a době prouhelnění.
Černé uhlí tvoří spolu s hnědým uhlím a hořlavými břidlicemi skupinu spadající pod kaustobiolity. Druhou velkou skupinou jsou pak přírodní uhlovodíky.
Černé uhlí obsahuje 74–91 % uhlíku (jiné zdroje uvádějí i 75 až 95 %[3]). Obsah uhlíku je závislý na typu (tzv. Cdaf). Charakteristické jsou i prouhelňovací skoky a změna lesku a páskování během vývoje. Při popisu černého uhlí se využívají názvy černouhelná hemifáze, černouhelná ortofáze a černouhelná metafáze, čímž se vyjadřuje zastoupení uhlíku. S nárůstem obsahu uhlíku současně dochází k poklesu prachové složky. Každé uhlí obsahuje nespalitelné a spalitelné minerální složky o různém zastoupení v závislosti na typu. Mezi nejvýznamnější patří vodík (okolo 3 %), dusík, kyslík (3 %), síra (0,5 až 1,25 %[4]), a malé procento vody.[2][3] Výhřevnost se pohybuje v rozmezí 30 až 36 MJ/kg (7000 až 8500 kcal/kg).[2]