Čeboksary

Čeboksary (rusky Чебокса́ры, čuvašsky Шупашкар Šupaškar) je město v evropské části Ruské federace. Město je říčním přístavem na Volze a hlavním městem Čuvašska. Žije zde přibližně 489 tisíc^[1] obyvatel, nedaleko města se nachází satelitní město Novočeboksarsk se 125 000 obyvateli.

Čeboksary Чебоксары / Шупашкар
Čuvašské národní muzeum v Čeboksarech
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	56°8′ s. š., 47°15′ v. d.
Nadmořská výška	150 m n. m.
Časové pásmo	UTC+3
Stát	Rusko Rusko
Federální okruh	Povolžský
Republika	Čuvašsko
Čuvašsko na mapě Ruska
Čeboksary Město na mapě Čuvašska
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	250,9 km²
Počet obyvatel	489 498 (2017)[1]
Hustota zalidnění	1 951,2 obyv./km²
Správa
Starosta	Oleg Igorevič Kortunov
Vznik	1469
Oficiální web	www.gcheb.cap.ru
Telefonní předvolba	(+7)8352
PSČ	428000–428038
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Katedrála Uvedení přesvaté Bohorodice v Čeboksarech

Archeologické vykopávky ukázaly, že na místě dnešního města vzniklo první osídlení na přelomu 13. a 14. století, jednalo se o bulharsko-čuvašskou osadu.^[2] Na velké mapě Benátčanů Francesca a Dominica Piziganiových z roku 1367 je na místě Čeboksary zakreslena podoba města bez udání názvu.

Ruské kroniky poprvé zmiňují Čeboksary v roce 1469, když tudy postupovali ruští vojáci na východ ke Kazani, ve válce s Tatary. Za tatarské nadvlády neslo název Çabaqsar, z něhož časem vznikl dnešní ruský název. V té době bylo osídleno pouze Tatary a Čuvaši. Když ho roku 1555 získali Rusové, vybudovali zde pevnost a osadu, na další dvě století tu sídlila vojenská posádka. Poté se postupně měnil charakter města, a to z vojenské osady na obchodní křižovatku celého Povolží. V roce 1781 získalo status města v Kazaňské provincii. Na začátku 19. století už mělo pilu a několik malých manufaktur, žilo zde 5 500 obyvatel. Vznikla banka, obchody, katedrála a stavěly se kostely.

Narodil se zde generál Pavel Lebeděv.

Ekonomika

Čeboksary leží nedaleko Čeboksarské vodní elektrárny (instalovaný výkon 1 370 MW energie). Ve městě jsou továrny na výrobu zemědělských strojů, zpracování dřeva, bavlny a na výrobu elektronických součástek. Kromě přístavu je zde také letiště.

Po druhé světové válce se začalo s celostátní podporou rozvoje chmelařství, které zde má několikasetletou tradici. Od rozpadu SSSR je pěstování chmele na ústupu.^[3]

Kultura

Ve městě je mnoho divadel hrajících hry jak v ruštině, tak v čuvaštině, baletní a operní scéna a filharmonický orchestr. Nachází se tu také jediné ruské muzeum piva.

Odkazy

Reference

1. Dostupné online.
2. КРАСНОВ, Ю. А.; КАХОВСКИЙ, В. Ф. Средневековые Чебоксары: материалы Чебоксарской экспедиции 1969—1973 гг.. 1. vyd. Moskva: Наука, 1978.
3. Žatec a krajina žateckého chmele. 1. vyd. Žatec: Město Žatec, 2021. 263 s. ISBN 978-80-908006-1-8. S. 119.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čeboksary na Wikimedia Commons
• Fotografie města