druh ptáka rodu Haematopus From Wikipedia, the free encyclopedia
Ústřičník dlouhozobý (Haematopus longirostris) je statný druh ústřičníka, který se primárně vyskytuje v Austrálii, jeho areál výskytu však kapsovitě sahá na jih Nové Guineje a okolní ostrůvky.
 Ústřičník dlouhozobý | |
|---|---|
 Ústřičník dlouhozobý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Čeleď | ústřičníkovití (Haematopodidae) |
| Rod | ústřičník (Haematopus) |
| Binomické jméno | |
| Haematopus longirostris Vieillot, 1817 | |
| Synonyma | |
Haematopus australasianus Gould, 1838 Haematopus longirostris mattingleyi Mathews, 1912 Haematopus picatus P.P. King, 1826 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Druh popsal v roce 1817 francouzský ornitolog Louis Pierre Vieillot.[2] Jedná se o monotypický taxon.[3] Druhové jméno longirostris pochází z latinského longus („sazový“) a -rostris („zobý“).[4]
Délka těla dosahuje kolem 48–52 cm. Samec i samice vypadají stejně, samice bývá o něco větší než samec.[5] Svrchní strana těla je černá. Břicho, podocasní krovky, kostřec a střední část spodní strany křídel jsou bílé. Duhovky, oční kroužek a zobák jsou sytě červené, nohy růžové. Nedospělí jedinci mají světlejší zobák, jeho špička bývá černá.[6]
Areál výskytu druhu zabírá pobřežní oblasti Austrálie a Tasmánie a kapsovitě zasahuje i do jižní oblasti Nové Guineje a na Aruské ostrovy. V prvním desetiletí 21. století se početnost australské populace odhadovala na 12–14 tisíc jedinců.[7]
_in_flight_Freycinet.jpg)
Stanoviště druhu tvoří mořské pobřeží, preferuje hlavně písčité pláže v zálivech.[6][8] Je poměrně rozšířený a vzhledem ke snadné identifikaci se jedná o jednoho z nejlépe rozlišitelných ptáků australského pobřeží. Typicky je k vidění, jak samostatně nebo v páru cupitá podél pobřeží, kde hledá svou hlavní potravu – měkkýše, občas sezobne i kraba nebo červa. V oblibě má hlavně odliv, kdy moře ustoupí a ústřičník může v odhalených březích nalézat potravu. Měkkýše ve schránce otevírá buď klováním nebo tlučením o tvrdý povrch, přičemž individuální ústřičníci preferují používání buď jedné nebo druhé metody, kterou se naučili od svých rodičů.[5] Vokální projev zahrnuje v letu vydávané per-píp nebo plíp plíp.[6]
_feeding_juvenile_Maria_Island.jpg)
Jedná se primárně o monogamní druh, který utváří doživotní páry.[5] V Novém Jižním Walesu byl nicméně zaznamenán zajímavý případ trojice ústřičníků, která spolu zahnízdila 10 let po sobě.[9] Ústřičníci zahnizďují přímo na zemi na pláži. Během hnízdění jsou vysoce teritoriální a hlasitě křičí na každého narušitele teritoria. V případě potřeby mohou předvádět zlomení křídla, aby tak odlákali pozornost predátora od hnízda. Samice mezi srpnem a lednem klade do mělkého důlku v písku 2–3 vejce. Vejce o rozměrech 59×41 mm bývají šedě olivová s tmavě hnědými skvrnami. Inkubaci zajišťují oba partneři s větším přispěním samice po dobu 28–32 dní. Prekociální mláďata opouští hnízdi do 3 dnů od vyklubání, avšak rodiče je nadále krmí po několik týdnů.[5]
Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako málo dotčený.[10] Populace je patrně stabilní a hlavní potenciální ohrožení druhu představují výstavba v pobřežních oblastech, úbytek přirozených stanovišť, predace liškami, sběr měkkýšů lidmi, rušení lidmi a stoupání hladiny moří spolu s dalšími doprovodnými jevy globálního oteplování, jako jsou výjimečně rozbouřená moře, která mohou smést hnízdiště ústřičníků.[7]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
