český filozof, psycholog, religionista, sociolog, teolog a římskokatolický duchovní From Wikiquote, the free quote compendium
mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D. (*1.června 1948, Praha) je český katolický teolog, psycholog, sociolog a římskokatolický kněz-prelát minor.
Člověk je nevyléčitelně náboženský. To potvrzuje řada sociologických i psychologických výzkumů. Tam, kde se člověk odpoutá od tradiční náboženské kultury, nastupují do toho uvolněného prostoru náhražky. Buď jde o nové náboženské směry, často provázené sektářskou mentalitou, anebo nějaké světské jevy (jako třeba sport, politika či média) začnou hrát jakousi pseudonáboženskou roli. Na těch reality show je to vidět[1]
Je to klasický humbuk českých médií, která si ve věci náboženství pletou kardinála skardiakem a jehovisty sjezuity.[2]
Občas snadsázkou říkám, že startem globalizace byla Ježíšova věta „Jděte do celého světa a učte všechny národy.“[pozn. 1][3]
Stanoviska katolické církve knejzávažnějším etickým otázkám naší doby jsou neopominutelným hlasem vcelosvětových diskusích.[4]
Náboženství se vprocesu globalizace stává nejvýznamnějším výrazem skupinových identit, některé osobnosti náboženských vůdců se stávají nejsledovanějšími a nejrespektovanějšími osobnostmi mezinárodní scény.[4]
To, co nás (vČesku) obklopuje, není „ateismus“, ale spíš naprostá nevzdělanost vtéto oblasti, která je semeništěm předsudků, intolerance a naprosté nepřipravenosti orientovat se vjedné zvelmi důležitých oblastí současného světa.[4]
Ti, kteří dokážou ivnestabilní společnosti založit rodinu, zachovat manželskou věrnost, zplodit a dobře vychovat děti a postarat se ostaré rodiče, asi opravdu mohou být na co hrdí.[5]
Ano, ta podobnost mne také naplňuje úzkostí. (Odpověď na dotaz: „Dobrý den, nemáte pocit, že to, co se vnaší civilizaci odehrává vposlední době, se podobá konci Římské říše? Morální úpadek, blahobyt a ztráta dalekých obzorů?“)
Když jsem viděl „karikatury“ časopisu Charlie Hebdo, silně připomínající znevažující obrázky Židů vantisemitském tisku, vnímal jsem je nejen jako urážku posvátných symbolů tu islámu, tu křesťanství, nýbrž také jako porušení zásadní hodnoty naší kultury – úcty kdruhým.[6]
Křesťanství, které by se chtělo obrátit zády kdědictví osvícenské racionality, by skončilo vbažinách fundamentalismu, anaopak sekulární laicita, která by se chtěla zcela odervat od svých křesťanských kořenů a od spirituálního a etického bohatství křesťanské tradice, by skončila buď vsuchopáru technokratického politického cynismu, nebo se sama stala netolerantním pseudonáboženstvím.[7]
U Miloše Zemana mám pocit, že říká, co mu slina na jazyk přinese, ahlavně co lidé chtějí slyšet. Zejména jeho výroky na adresu islámu jsou krajně neuvážené a populistické.[8]
(O církevních restitucích) To není žádná legrace, řádně a poctivě spravovat takové majetky. Pro církev to bude veliký problém a zátěž. Já jako občan správním vědomím a smyslem pro spravedlnost restituce podporuji, ale jako člen církve znich mám obavu.[8]
Ve Vatikánu vládne skutečná revoluce shora. Papež (František) na tom pracuje krok za krokem. Ultrakonzervativci odcházejí ze svých po léta udržovaných pozic a přicházejí lidé daleko otevřenější, kvalifikovanější.[8]
Největším protikladem víry není ateismus, ale pověra. Zralá víra nemá problém svědeckou racionalitou, jejím protivníkem je pseudonáboženství.[8]
Milovat Boha znamená být hluboce vděčný za dar života a projevovat tuto vděčnost svým životem, přisvědčovat svému osudu i tam, kde se vymyká mým plánům a očekáváním. (Zdroj: TV Noe)
Skauting zprostředkovává soubor mravních hodnot, které lidská osobnost i lidská společnost nutně potřebují ke svému přežití a zdravé existenci – mohli bychom je souhrnně nazvat fair play – čestná, poctivá hra. Kromě jiného skýtá skauting důležitou pozitivní alternativu a takříkajíc záchrannou síť pro mnoho dospívajících, kteří se uvolnili zvazeb rodiny a hledají nové prostředí, které by je přijalo avněmž by se mohli plně realizovat. Nenajdou-li něco podobného, je to leckdy krok ksociální patologii. Vneposlední řadě skauting vyučí solidaritě, kázni a odvaze – ctnostem, bez nichž by demokratická společnost nemohla obstát.[9]
Lidé, kterým chybí radost, používají zábavu jako náhradní drogu. Skutečná radost je ale duchovní kvalita, kté se spíš promeditujete vpoustevně než protleskáte na stadionu.[10]
Jsme velmi rádi, že církev dokáže oslovovat různé skupiny lidí. Tomáš Halík patří ktěm, kdo mají na intelektuální kruhy obrovský vliv.[12] — Tomáš Holub
Je to mimořádné ocenění na poli propagace duchovních hodnot jako součásti života. Tomáš Halík tak činí svojí tvorbou literární, pedagogickou i kněžskou. Jeho knihy se překládají téměř do všech světových jazyků aiForum 2000, které spolu sVáclavem Havlem pomáhal zakládat, je jedním zplodů této jeho filozofie.[13] — Daniel Herman
Udělení Templetonovy ceny Tomáši Halíkovi je pro českou církev i pro celou naši zemi významná a radostná událost. Ukazuje se tak, že střední Evropa není jen místem, kde bylo náboženství, teologie a myšlení obecně vminulosti potlačováno, ale že zde byli a jsou lidé, kteří svým hlubokým myslitelským dílem dokáží oslovit nejen čtenáře české, ale i čtenáře vEvropě a také na jiných kontinentech. Rád bych jménem svým i jménem celé biskupské konference Tomáši Halíkovi pogratuloval a poděkoval.[12] — Dominik Duka
Osobnost profesora Tomáše Halíka vyrůstá zakademického prostředí, vněm také slaví největší úspěchy. Vsekulárním světě české společnosti dokáže oslovit zajímavým způsobem, který není tradičním teologickým myšlením, ale zcela originálním vyjádřením, srozumitelným především mládeži svyšším vzděláním. Monsignor Halík byl papežem Janem Pavlem jmenován konzultorem Papežské rady pro dialog snevěřícími nepochybně pro schopnost otevřeného myšlení, které je tak dobře znatelné vjeho publikacích.[14] — Dominik Duka
Český filozof a kněz Tomáš Halík mi položil podobnou otázku: „Včem jste (vy Poláci) lepší než my – Češi ateisté? Nemáme unás více trestných činů, nepijeme víc.“ Odpověděl jsem: „To je všechno pravda. Ale představte si jak by to vypadlo, kdyby Poláci nebyli křesťané. Koho byste měli za mezí! Když dokonce spomocí Boží milosti jsme tak slabí, tak bez ní bychom byli monstra.“ To si myslím. Je možné, že Češi nepotřebují Boží milost, aby dodržovali mravní úroveň. Ale Poláci ji potřebují. Přál bych si, aby (Poláci) věděli, že mají poklad. Aukázali ostatním, co je to za poklad. — Tomasz Terlikowski
Ano, my máme sČeskem velmi silné a dobré vztahy – jak mezi biskupy a věřícími, tak na instituční úrovni. Velmi známý je unás český teolog Tomáš Halík, který nedávno dostal ve Vídni cenu kardinála Königa.[15] — Christoph Schönborn
Pro mě je teologie Tomáše Halíka především zápasem ovíru vBoha, který vždy zůstává skryt a oslovuje nás jen svým mlčením, není možné zapřáhnout ho do našich dějin jako jejich „prvního hybatele“, který nás vede khappyendu.[16] — Václav Bělohradský
Pěkně to vystihl Tomáš Halík: „Klausova stále větší náklonnost kmyšlenkovému světu fašizujících maloměšťáků, jejichž krédo tak pěkně formuloval Bátora, je znepokojující“.[18] — Jiří Pehe
Je mi jedno, co Halíkovi soupis pravdoláskařů připomíná. Má to podle mne asi stejnou vypovídací hodnotu, jako kdybych řekl, že mi Halík připomíná osvíceného budhistického mnicha, více než křesťanského kněze. Kdyby se oholil a zabalil do rudo-žlutého hábitu, klidně by mohl být nástupcem marxisty Dalajlámy, do nějaké tibetské pagody by se ostatně hodil více, než do křesťanského kostela. Nebo by mohl být knězem novopohanského Havlova kultu vjeho „kostele“ usv. Anny, který pro ty účely přebudovávala pravdoláskařka Jiřičná, ta co chodila roky spravdoláskařem Kaplickým, tím, co pro Prahu připravil pyramidu-chobotnici siluminátským okem na vrcholu. To je ostatně třetí místo, kam by se Halík hodil – pokud tam už dlouho není – sjeho čertovským výrazem si ho představuji vzednářské zástěrce při satanistických zednářsko-iluminátských rituálech.[19] — Adam Bartoš
Tomáš Halík, který si sám brousil zuby na prezidentské křeslo (amožná ho tyto ambice ještě neopustily), považuje V. Klause za nepřítele a odmítá na něm nalézt cokoliv pozitivního. Vyhlašuje proti němu křižácké tažení a tím se odsouvá do středověku, prohlubuje propast mezi katolickou církví a zbytkem společnosti a představuje církev jako levicovou politickou stranu.[21] — Milan Knížák
Je to člověk, který je nesmírně moudrý i vzdělaný, co není vždy mezi tím rovnítko, on je opravdu žitá moudrost, žitá zkušenost. Vtomto smyslu moudrosti. Velice si vážím jeho pohledy, právě i na přemosťování těch zdanlivě nepřekonatelných rozporů mezi liberálním a konzervativním pohledem.[22] — Zuzana Čaputová
Než vykročíte za okruh toho, co je zajištěno důkazy, podívejte se prosím pořádně, kam šlápnete, kdo a co tam na vás čeká a co bude chtít. Mohl by to být páter Halík.[23] — František Koukolík (vknize »Olidech a životě«zroku 2018 vreakci na Halíkovu definici víry)
↑
HALÍK, Tomáš. Paráda růžové hrdosti. Diskuse. Lidové noviny, 12. srpen 2011, s. 11. Dostupné online [cit. 2020-05-23]. ISSN0862-5921. (česky)
↑
HALÍK, Tomáš. Já nejsem Charlie. Ke svobodě patří zodpovědnost. Foto Richard Cortés; Zprávy / názory. Lidové noviny, 12. leden 2015, s. 11. Dostupné online [cit. 2020-05-23]. ISSN0862-5921. (česky)
↑ Případ Charlie. Lidové noviny. 21.února 2015, příloha Česká pozice, s. 13. (česky)
↑ PETŘÍK, Lukáš. Halík by za války podporoval Hitlera, řekl klausovec Bátora. . Parlamentné listy [online]. , 21. březen 2011[cit. 2020-05-31], Halík se přiřadil k Emanuelovi Moravcovi. Dostupné online. (česky)