Jiří Grygar

Jiří Grygar (2006)

Jiří Grygar (* 17. března 1936, Heinersdorf, Německo, dnes Dziewiętlice, Polsko) je český astronom a astrofyzik. Je nejvýznamnějším českým popularizátorem vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry, za což získal celou řadu ocenění, včetně ocenění od UNESCO (Kalinga 1996). Je členem Českého klubu skeptiků Sisyfos.

Výroky

• Přírodní vědy překvapivě nejsou úspěšné, když chtějí odpovídat na otázky, kterým říkám dětské a které začínají klasickým slůvkem „proč“ (proč to tak je?). V tu chvíli přírodní vědy obvykle mlčí a nebo, pokud vůbec podávají nějakou odpověď, tak nás nikdy příliš neuspokojí.^[1]
• Je známo, že byla období, kdy se teologie s přírodní vědou velmi nesnášela, ale na druhou stranu byla zase jiná období, kdy se snášela velice dobře. Takovým obdobím byl například vrcholný středověk. O něm si sice většina lidí myslí, že byl „temný“, ale to je neobyčejně naivní výklad. Ve skutečnosti, jako každá jiná historická epocha, také středověk měl své světlé i temnější stránky. Kdybychom mluvili jen o těch „temnotách“, pak by právě novověk nedopadl nejlépe, zejméne s ohledem na to, co se odehrávalo v právě uplynulém dvacátém století.^[1]
• Když člověk aktivně pracuje na poli přírodní vědy, nemůže mít během odborného bádání žádné předsudky a to ani jedním směrem: Ateismus je stejně nedobrý předsudek jako teismus. Teprve ve chvíli, kdy mám před sebou vědecké výsledky, se mohu z filosofického hlediska nad nimi zamyslet.^[1]
• V přírodovědeckém slova smyslu není možný ani důkaz pozitivní o existenci Boží, ani důkaz negativní o jeho neexistenci.^[1]
• Evoluce života na Zemi přirozeně je solidní vědecká teorie, která podává jednotný výklad dějů, které se odehrály v pozemské biosféře od doby vzniku života před minimálně 3,8 miliardy let. Podrobnosti najdete přirozeně jak v učebnicích evoluční biologie, tak v mnoha populárně/vědeckých knihách, které napsali naši odborníci, anebo které byly přeloženy do češtiny. Podtrhuji, že pro věřícího člověka tím nevzniká ani ten nejmenší problém, protože mezi vědou a vírou v křesťanském pojetí nemůže z principu být žádný rozpor. Rozpory jsou pochopitelně mezi vírou a pověrou a vědou a pavědou, ale tak tomu bylo odjakživa.^[2]
• Vztah k Bohu je pro věřícího křesťana důvěrně osobní záležitostí, o níž se většinou ostýchá vyjadřovat veřejně; ne snad proto, že by se obával perzekuce či posměchu jako v dobách bojovně ateistické totalitní společnosti, ale z toho důvodu, že si je dobře vědom, jak nesnadné je popsat stav vlastního nitra běžným lidským jazykem a jak nesdělitelné jsou osobní prožitky, střádající se během vlastního života – života nezaměnitelného a jedinečného v celých dějinách vesmíru…^[3]
• Od počátku existence naší Země se jevy na naší obloze ani jednou neopakovaly, takže jde o vskutku nevyčerpatelné divadlo s neobyčejně nízkým vstupným: stačí vyjít do tmy a zaklonit hlavu.^[4]
• (Na otázku Josefa Dudlíčka „…jak vysvětlit zázraky na přímluvu svatých, jak to bylo se schopnostmi apoštolů dělat zázraky, kterou jim udělil Kristus atd.“) Podle mého soudu nejde o nic v rozporu s přírodními zákony. Existuji zajisté velmi vzácně jevy, které se pro svou vzácnost jeví nadpřirozené, ale ve skutečnosti bychom při jejich pečlivém zkoumáni pouze zjistili, že nejsou vědecky nemožné, pouze vzácné. Proto se mi zamlouvá, když se o zázracích hovoří jako o „znameních času“ spíše než jako o něčem, co by snad porušovalo poznané přírodní zákony.“^[2]
• (Na otázku Barbory Tachecí „Turínské plátno, krvavá stigmata, neposkvrněné početí, zmrtvýchvstání, nanebevzetí, zázraky svatých… To vše nemáte problém přijmout?“) Od té doby, co byla vynalezena kvantová mechanika, tak znám zázraky, proti kterým ty vámi jmenované vypadají docela jednoduše. Jen si zkuste představit, že třeba jeden foton může projít dvěma dírami současně.^[5]
• Teologie je věda jako třeba astronomie nebo biologie. Metodologie je různá, ale formálně je to rovnocenné.^[5]
• Zázrak vznikl jako slovo, že je to něco, co je za naším zrakem, to znamená, že je to schováno za naším zrakem, který nás může oklamat. A tady vidíme, že ty věci, které jsou v Bibli líčeny jako zázraky, tak nemusí být vůbec v rozporu s fyzikálními zákony, my nevíme, my jsme u toho nebyli, takže my můžeme buď věřit, nebo nevěřit těm lidem, kteří to napsali (…) my to neumíme vysvětlit současnou vědou, ale my neumíme vysvětlit i spoustu věcí v čisté vědě. Nakonec, věda spočívá v tom, že pokaždé, když udělá nějaký objev, tak současně najde tři otázky, na které neumí odpovědět, takže ta věda se vzdaluje tomu ideálu, že by jednou věděla všechno.^[6]
• Recept na homeopatickou holubí polévku dle Jiřího Grygara: Za slunečného poledne dejte vařit 10 galonů vody. Až přijde do varu, pověste do okna kuchyně dva oškubané holuby tak, aby jejich stín dopadal přímo na hladinu kotle, a hodinu vařte. Poté tento extrakt z holubího stínu zřeďte v poměru jedna kapka do desetilitrového roztoku a podávejte pravidelně třikrát denně.^[7]

Dílo

• O vědě a víře

Reference

1. 1 2 3 4 V rozhovoru s Janem Regnerem v českém vysílání Vatikánského rozhlasu, 21. dubna 2001; přepis dostupný na
2. 1 2 Interview pro čtenáře Vira.cz, dostupné na
3. ↑ Anotace rozhovoru pro čtenáře Vira.cz, dostupné na
4. ↑ HOLČÁKOVÁ, Renáta. Ztráty a nálezy v životě. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2005. ISBN 80-7192-867-4. S. 52.  
5. 1 2 Přepis rozhovoru pro MF Dnes, dostupný na
6. ↑ Jiří Grygar v pořadu Hyde Park Civilizace na ČT24, 22. prosince 2012, 50.–52. minuta pořadu, celý pořad dostupný na
7. ↑ OSTŘÍŽKOVÁ, Markéta. Slunce je trpaslík a obézní hvězdy mají kratší život. Moje zdraví, 2013, čís. 04, s. 58–60. Rubrika Jak se máte?.

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Jiří Grygar ve Wikipedii