Zřeknutí se manželství a rodiny se musí chápat takto: Vzdávám se toho, co je lidsky vlastně nejnormálnější a také nejdůležitější. Vzdávám se toho, že sám rozšířím strom života dalším životem, že budu mít vlastní zemi života, a žiji ve víře, že mou zemí je Bůh. Tím pro druhé svědčím o nebeském království, činím tuto víru hodnověrnější. Nejen slovy, ale zvláštním způsobem existence tedy svědčím o Ježíši, o evangeliu, a touto formou svého života se mu dávám k dispozici. Joseph Ratzinger
Kdyby mi znovu bylo osmnáct a kdybych věděl jen to, jak těžké je žít bez něžného pohlazení, a kdybych už nevěděl nic jiného, určitě bych neměl dost síly k radostnému vyslovení slibu čistoty. Ale kdyby mě někdo upozornil, že během této tak těžké cesty se člověk setká s projevy Boží něhy, pak ano, pak bych jistě celou svou bytostí řekl ano. Abbé Pierre[2]
Jsem přesvědčen, že celibát kněží musí projít pečlivou a odvážnou revizí. Jsem také přesvědčen, že nikdy nedojde k jeho zrušení, ale objeví se jeho pravé místo a stane se výběrovou záležitostí. Karel Satoria
Pokud chcete uhrát celibát alespoň na remízu a nejste přitom zavřená někde za zdí, tak to jsou rány, ze kterých dennodenně teče krev. Marek Vácha[3]
Jsem přesvědčen, že jestliže bychom nesměřovali k životu kněží v komunitách, které jsou pro své členy oporou, tak by v našich podmínkách jedinou alternativou zůstal dobrovolný celibát. My jsme si totiž zvykli na něco, co nám vnutili komunisti. Tedy představu, že ideálem je farář hrdina, který vydrží na faře sám... Systém, kdy je farář sám, je ničivý. Může to totiž skončit zhruba čtyřmi možnostmi - buď začne pít, nebo se psychicky zhroutí, nebo si najde partnerku, nebo bude svatý. A ta čtvrtá možnost je bohužel nejméně pravděpodobná. Tomáš Holub[4]
Nemyslím si, že celibát by měl být rozhodujícím faktorem vysvětlujícím úbytek povolání, protože tutéž starost mají evangeličtí křesťané, jejichž faráři se žení a farářky vdávají... Spíše bychom měli všichni uvažovat, zda nevytvořit různé kněžské kategorie – na jedné straně by působili kněží "misionáři" a na straně druhé kněží "údržbáři". Určitá farnost by se obrátila na svého biskupa a představila mu někoho s rodinou, kdo brzy půjde do penze, a bude tudíž existenčně zajištěn a mohl by navštěvovat na teologické fakultě dálkové kurzy a doplnit si vzdělání... Jako údržbář v nejlepším smyslu by mohl v neděli předsedat eucharistii, křtít, konat pohřby, vést společenství, zatímco misionáři, mladí lidé, by vedli celibátní život a prováděli tzv. kategoriální pastorace, obraceli by se k nemocným, k vojákům, k vězňům či chudým a snažili by se být solí země a světlem na svícnu. Ludvík Armbruster
Když si Kristus mohl vybrat ženatého Petra za prvního papeže, proč by si naši biskupové nemohli vybrat ženaté muže za kněze? Jsou snad papežštější než Kristus? Jeroným Klimeš
Bude-li chtít Duch sv. dát nám najevo, že nechce celibát, tak se to nejjednodušším způsobem projeví v katastrofálním nedostatku kněží. Jeroným Klimeš
Většina problémů, s nimiž věřící přicházejí za knězem, vyplývá ze vztahu muže a ženy nebo z krize v rodině. Kněz, který sám má rodinu, tomu daleko líp rozumí. Jinak je to jako když jeden myslí ve čtverečcích a druhý v kolečkách. Aleš Jaluška
Nepovažoval bych za hloupé, kdyby se ženatí muži mohli stát knězi. Patrick Hoogmartens
Duchovní musejí získat takový vztah k sexualitě, který nebude křečovitý. Hans-Jochen Jaschke
Mělo by být na každém knězi, jestli se rozhodne žít dobrovolně v celibátu nebo mít rodinu... Řím je příliš upjatý...nesmělý. Paul Iby
↑
VÁCHA, Marek. Zrušme povinný celibát. Jsem jako mimozemšťan, který si zaplatil dovolenou na Zemi. Parlamentnilisty.cz [online]. 2014-08-26. Dostupné online.
↑ VESELOVSKÝ, Martin. Tomáš Holub. Biskup na snowboardu. Praha: Vyšehrad, 2017. ISBN978-80-7429-906-3.