ustávat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʊstaːvat]

dělení

• ustá-vat

sloveso

• nedokonavé
• ambitranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	ustávám	ustáváš	ustává	ustáváme	ustáváte	ustávají

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	ustávej	ustávejme	ustávejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	ustával	ustávala	ustávalo	ustávali	ustávaly	ustávala
trpné	ustáván	ustávána	ustáváno	ustáváni	ustávány	ustávána

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	ustávaje	ustávajíc	ustávajíce

význam

1. ukončovat nějaký stav, který trval; dále již neprovádět určitou činnost, kterou člověk konal dosud (na rozdíl od synonyma přestávat: významové zabarvení ve smyslu: z únavy/opotřebení)
   • V Čechách by měl déšť postupně ustávat^[1]

synonyma

1. přestávat

související

• ustat
• ustát
• ustávání
• neustávat
• neustále