svoloč

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈsvɔlɔt͡ʃ]

dělení

• svo-loč

etymologie

• Převzetím ruského сволочь přibližně téhož významu. Původně tak byli označováni burlaci, nikoli však v hanlivém smyslu. (Burlaci vláčeli lodě - vláčet, rusky voločit).

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	svoloč	svoloče
genitiv	svoloče	svoločí
dativ	svoloči	svoločím
akuzativ	svoloč	svoloče
vokativ	svoloči	svoloče
lokál	svoloči	svoločích
instrumentál	svoločí	svoločemi

význam

1. (hanlivě) sebranka, skupina lidí, kterými mluvčí z nějakého důvodu opovrhuje
   • Němec střílí ze strojní pušky. Těsně nad aeroplánem nový výbuch. Obrovský raněný pták snáší se k zemi. Německá svoloč padá do našich rukou. Opravdu, jiný název pro ně není. Jeden z těch ďáblů zabil před několika dny bombou z aeroplánu v Sárnech osmiměsíční děcko.^[1]
   • Nechtěj, abych tu řval na celý kolo. Prostě si piš, že když s tím kolem ihned nezmizíš, tak něco uvidíš, nestrpím tady žádnou svoloč.^[2]
   • Zde je to pro odvykající kuřáka a abstinenty. Nevzdělanci? Vy sami jste se nazvali svoločí . Musíte vědět k čemu se hlásit. Jestli jste flákači na podpoře a nejste?^[3]

synonyma

1. banda, chátra, lůza, holota, sběř, pakáž, chamraď, ksindl, verbež