obmysl

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔbmɪsl̩]

dělení

• ob-my-sl

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	obmysl	obmysly
genitiv	obmyslu	obmyslů
dativ	obmyslu	obmyslům
akuzativ	obmysl	obmysly
vokativ	obmysle	obmysly
lokál	obmyslu	obmyslech
instrumentál	obmyslem	obmysly

význam

1. (zastarale) úmysl
   • Roku 1264 jest [Milota] zároveň s bratrem svým Benešem a s Otou z Meissau obviněn ze zrady, jakoby se cizím mocnářům byli zaprodali a tajné obmysly královy jim vyjevili.^[1]

související

• obmyslet
• obmyslit