klarinet
From Wiktionary, the free dictionary
výslovnost
- IPA: [ˈkla.rɪ.nɛt]
dělení
- kla-ri-net
etymologie
Z italského clarinetto téhož významu, které je zdrobnělinou slova clarino (sólová trubka, doslova jasně znějící). To z claro (jasný), to z latinského clarus téhož významu. Z clarus potom vychází i české deklarace nebo klaret.[1]
podstatné jméno
- rod mužský neživotný
skloňování
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | klarinet | klarinety |
| genitiv | klarinetu | klarinetů |
| dativ | klarinetu | klarinetům |
| akuzativ | klarinet | klarinety |
| vokativ | klarinete | klarinety |
| lokál | klarinetu | klarinetech |
| instrumentál | klarinetem | klarinety |
význam
překlady
- dechový hudební nástroj s jedním plátkem
- angličtina: clarinet
- bulharština: кларинет m
- dánština: klarinet c
- esperanto: klarneto
- finština: klarinetti
- francouzština: clarinette ž
- hornolužická srbština: tarakawa ž
- chorvatština: klarinet m
- italština: clarino m, clarinetto m
- korejština: 클라리넷
- němčina: Klarinette ž
- norština: klarinett m
- polština: klarnet m
- portugalština: clarinete m
- ruština: кларнет m
- řečtina: κλαρινέτο s
- slovenština: klarinet m
- slovinština: klarinet m
- srbština (cyrilice): кларинет m
- španělština: clarinete m
- švédština: klarinett c
synonyma
- (v obecném jazyce) štěbenec
související
- klarinetový
- klarinetista
- klarinetistka
- klarina
- altklarinet
- basklarinet
