říkat

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝iːkat],  říkat^{? • info}

dělení

• ří-kat

varianty

• (nářečně) řikat, řikať^[1]

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	říkám	říkáš	říká	říkáme	říkáte	říkají

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	říkej	říkejme	říkejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	říkal	říkala	říkalo	říkali	říkaly	říkala
trpné	říkán	říkána	říkáno	říkáni	říkány	říkána

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	říkaje	říkajíc	říkajíce

význam

1. projevovat se hlasem
   • Ať si kdo chce, co chce, říká - nejlepší je harmonika.
2. (nářečně) modlit se

překlady

1. vyjadřovat hlasem

   • angličtina: say, tell
   • francouzština: dire
   • italština: dire
   • latina: dicere, inquere, aiere
   • němčina: sagen
   • nizozemština: zeggen
   • polština: mówić
   • ruština: высказывать, говорить
   • řečtina: λέω
   • španělština: decir
   • švédština: säga
2. —

synonyma

1. mluvit, povídat, hovořit, pronášet
2. —

související

• říkávat
• předříkat
• zaříkat
• naříkat
• říkadlo
• říkanka
• odříkat, odříkat se, odříkat si
• předříkávat
• říct
• vyříkat si
• řku
• rcete

poznámky

1. Český jazykový atlas. Díl 5. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1339-3. Heslo „říkat“, s. 302–305.