ruská básnířka a spisovatelka From Wikipedia, the free encyclopedia
Zinaida Nikolajevna Gippiusová provdaná Merežkovská, Зинаида Николаевна Гиппиус [Мережковская] (8. listopadu 1869 Beljov, Ruské impérium – 9. září 1945 Paříž) byla ruská symbolistická básnířka, spisovatelka, literární kritička a dramatička.
Zinaida Nikolajevna Gippiusová | |
---|---|
rok 1914 fotografie: Karl Bulla | |
Rodné jméno | Зинаида Николаевна Гиппиус |
Narození | 8. listopadjul. / 20. listopadgreg. 1869 Beljov Ruské impérium |
Úmrtí | 9. září 1945 (ve věku 75 let) Paříž Francie |
Místo pohřbení | Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois |
Pseudonym | Антон Крайний |
Povolání | básnířka, spisovatelka, literární kritička |
Národnost | ruská |
Období | 1888–1941 |
Žánr | poezie, próza, paměti a literární kritika |
Literární hnutí | symbolismus |
Manžel(ka) | Dmitrij Sergejevič Merežkovskij |
Rodiče | Nikolaj Romanovič Gippius a Anastasija Vasiljevna Stěpanovová |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodila se v německé rodině, jejíž předci se usadili v 16. století v Rusku. Její otec Nikolaj Romanovič Gippius (1843–1881) byl právník ve státní službě, její matka Anastasija Vasiljevna Stěpanová (–1903) byla dcerou policejního náčelníka v Jekatěrinburgu. Zinaida měla tři sestry: Annu (1872–1942), Taťánu (1877–1957) a Natálii (1880–1963).
Po přestěhování do Moskvy se záhy projevila u otce začínající tuberkulóza. Rodina se poté často stěhovala, aby pro něho nalezla příhodné podnebí a co nejlepší lékařskou péči. V roce 1881 otec zemřel. Matka poté žila s dcerami v Moskvě, Jaltě a Tiflisu (dnes Tbilisi). Vzhledem k tomuto častému stěhování měla Zinaida nesystematické domácí vzdělání. Velmi se ale zajímala o literaturu, poezii, hudbu, malířství, tanec a jízdu na koni.
V roce 1889 se provdala za spisovatele Dmitrije Sergejeviče Merežkovského. Po svatbě přesídlili do Petrohradu, kde Zinaida vedla ve svém bytě přední literární salon. Jeho návštěvníky byli například: Andrej Bělyj, Nikolaj Berďajev, Alexandr Alexandrovič Blok, Valerij Brjusov, Vjačeslav Ivanovič Ivanov, Vasilij Rozanov, Fjodor Sologub a další. Po revoluci v roce 1905 se Merežkovští stali kritiky carismu; v té době trávili několik let v zahraničí, včetně cest za léčbou zdravotních problémů.
Odsoudili říjnovou revoluci z roku 1917, viděli ji jako kulturní katastrofu, a v roce 1919 emigrovali do Polska. Poté přebývali v Itálii a ve Francii. Pokračovali v publikování a účasti v ruských emigrantských kruzích. Tragédie ruského spisovatele byla v emigraci hlavním tématem pro Merežkovskou, ale také pokračovala ve zkoumání mystických a skrytých sexuálních témat. Smrt manžela v roce 1941 byla pro ni velkou ranou. Zemřela 9. září 1945 v Paříži.
Se svou první prací debutovala v roce 1888 v symbolistickém časopisu Северный вестник (Severní posel). První literární kritiky jí byly otištěny v časopisu Мир иску́сства (Svět umění) v letech 1899–1901. Spolu s manželem vydávali časopis Новый путь (Nová cesta), ve kterém otiskl své první verše např. Alexandr Blok.
Pod pseudonymem Anton Krajnij (Антон Крайний/Крайный) vydávala velmi zaujaté kritiky
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.