československý člen československého Národního shromáždění, legionář, ministr průmyslu a politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Zdeněk Fierlinger, křtěn Zdenko Jindřich Eugen Maria (11. července 1891 Olomouc[4] – 2. května 1976[5] Praha) byl vysoký sociálnědemokratický a později komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1945–1946 (v prvních dvou poválečných vládách). Jeho jméno je spojováno především se zradou vlastní demokratické strany a jejím „sloučením“ s KSČ po komunistickém převratu v roce 1948.
| Zdeněk Fierlinger | |
|---|---|
.jpg) | |
| 14. předseda vlády Československa | |
| Ve funkci: 5. dubna 1945 – 2. července 1946 | |
| Prezident | Edvard Beneš |
| Předchůdce | Jan Šrámek (exilová vláda) |
| Nástupce | Klement Gottwald |
| Náměstek předsedy vlády ČSR | |
| Ve funkci: 15. června 1948 – 14. září 1953 | |
| Předseda vlády | Antonín Zápotocký Viliam Široký |
| Ve funkci: 2. července 1946 – 25. listopadu 1947 | |
| Předseda vlády | Klement Gottwald |
| Ministr průmyslu ČSR | |
| Ve funkci: 25. února 1948 – 15. června 1948 | |
| Předseda vlády | Klement Gottwald |
| Předchůdkyně | Ludmila Jankovcová |
| Nástupce | Gustav Kliment |
| Předseda Národního shromáždění ČSR a ČSSR | |
| Ve funkci: 15. září 1953 – 12. června 1964 | |
| Předchůdce | Oldřich John |
| Nástupce | Bohuslav Laštovička |
| 7. předseda ČSSD | |
| Ve funkci: 1945 – 1947 | |
| Předchůdce | funkce obnovena Antonín Hampl[1] |
| Nástupce | Bohumil Laušman |
| Ve funkci: 1948 (březen) – 1948 (červen) | |
| Předchůdce | Bohumil Laušman |
| Nástupce | sloučení s KSČ Slavomír Klaban[2] |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Československá sociálně demokratická strana dělnická Komunistická strana Československa |
| Narození | 11. července 1891 Olomouc  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2. května 1976 (ve věku 84 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov (Olomouc-Neředín) |
| Národnost | česká |
| Choť | Olga Theresie Favre[3] |
| Rodiče | Eugen Fierlinger |
| Příbuzní | Otokar Fierlinger (sourozenec) |
| Profese | politik, diplomat, voják a československý legionář |
| Ocenění | Čestné občanství města Třebíče (1945) Čestné občanství hlavního města Prahy (1946) Čestné občanství Moravských Budějovic (1946) Řád Klementa Gottwalda (1955) Řád Klementa Gottwalda (1961) … více na Wikidatech |
| Commons | Zdeněk Fierlinger |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pocházel ze středostavovské rodiny, otec byl středoškolským učitelem v Olomouci. Vystudoval gymnázium. První světová válka ho zastihla v Rusku, kde vstoupil jako důstojník do československých legií. Za statečnost v boji byl jmenován rytířem řádu sv. Jiří. Byl velitelem čety tzv. sokolské komandy. Byl kamarádem plukovníka Švece (chodili spolu na rozvědku). U Zborova byl velitelem 9. roty.
Po Zborovu se měl stát velitelem praporu (stejně jako Švec, Husák a Muller), byl však odeslán odbočkou Československé národní rady s Emanuelem Voskou do USA, aby pomáhal náboru a formování českého vojska v USA. Potom přešel do legií ve Francii.[6]
Po válce se vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. Byl postupně vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. V tomto období byl blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše. V roce 1924 vstoupil do sociálně demokratické strany.
Od roku 1937 do roku 1945 zastával post vyslance (a později velvyslance) v SSSR. Převládá názor, že již dříve ve třicátých letech se stal agentem sovětské tajné služby NKVD.[7][8] V tomto svém „moskevském období“ byl velice blízký exilovému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, které k němu mělo naprostou důvěru. To se projevilo například v roce 1943, kdy komunisté spolu s Fierlingerem „připravili“ podepsání československo-sovětské smlouvy. Podle publicisty Karla Pacnera Fierlinger jako československý vyslanec v Moskvě tam spíš prosazoval zájmy Kremlu než Londýnské vlády, jak měl podle svého pověření činit.[9] Například když propuklo Pražské povstání, naléhal spolu s Gottwaldem na Stalina, aby zajistil, že sovětská armáda dorazí do Prahy dříve než americká.[9]
4. dubna 1945[10] se stal v exilu předsedou československé vlády a zůstal jím i po návratu do Československa až do voleb v roce 1946. Zároveň se stal vůdcem „levého křídla“ sociální demokracie, které usilovalo o co nejtěsnější spolupráci s KSČ. Po prvních poválečných volbách zastával post náměstka předsedy vlády v První vládě Klementa Gottwalda.
V letech 1946–1947 byl předsedou Československé sociální demokracie. V listopadu 1947 byl z předsednictva vyloučen, a také odvolán z vlády. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl hlavním iniciátorem „sloučení“ sociálních demokratů s komunisty – fakticky však spíše likvidace sociální demokracie a převedení části strany do KSČ. Odměnou mu bylo ještě v roce 1948 místo v Ústředním výboru KSČ. V druhé vládě Klementa Gottwalda, která existovala od 25. února do 15. června 1948, byl ministrem průmyslu. Následně působil v letech 1948–1953 jako místopředseda vlády Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, předseda Národního shromáždění ČSR i Národního shromáždění ČSSR (1953–1964)[11] a ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní (1951–1953). Až do roku 1966 (do svých pětasedmdesáti let) byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ.
V roce 1968 působil mimo jiné v rámci Svazu československo-sovětského přátelství a jedna z jeho posledních veřejných akcí bylo, že po okupaci 1968 vedl jeho delegaci na sovětské velvyslanectví s údajně protestní nótou. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl totiž ráno 21. srpna 1968 zvolen členem delegace Národního shromáždění (Dušan Špálovský, Zdeněk Fierlinger, Andrej Žiak, Josef Zedník, Alois Poledňák a Vladimír Kaigl), jejímž úkolem bylo sdělit stanovisko Národního shromáždění k okupaci velvyslanci Sovětského svazu a navázat kontakt s prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou.[12]
Zemřel v neděli 2. května 1976[5] v Praze a byl pohřben na olomouckém Ústředním hřbitově v Neředíně.
Jeho synovcem je výtvarník a režisér Paul Fierlinger a též atlet a novinář Evžen Rošický, popravený během okupace roku 1942 za odbojovou činnost.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
