Alois Poledňák (14. března 1922 Kroměříž – 31. července 1984 Praha) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, novinář, ředitel Československého státního filmu v šedesátých letech. Po roce 1968 byl během normalizace dočasně pronásledován, později opětovně ve vedoucích funkcích.
| Alois Poledňák | |
|---|---|
| poslanec Národního shromáždění ČSSR | |
| Ve funkci: 1960 – 1964 | |
| Ve funkci: 1964 – 1968 | |
| poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 1969 – 1969 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 14. března 1922 Kroměříž  Československo |
| Úmrtí | 31. července 1984 (ve věku 62 let) Praha Československo |
| Národnost | Češi |
| Profese | politik, archivář, spisovatel a novinář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
V roce 1941 maturoval na gymnáziu[1] a poté absolvoval učitelský ústav v Kroměříži. V letech 1951 až 1956 pracoval jako šéfredaktor Pionýrských novin. Souběžně s prací v redakci vykonával funkci tajemníka ÚV ČSM, a proto postupně předal vedení novin Oldřichu Kryštofkovi.[2] V roce 1953 vydal text zpracovaný Jiřím Haškovcem jako lživou publikaci Skauting ve službách podněcovatelů války, která popisovala skauty jako agenty Západu,[3] za což se v roce 1968 omluvil náčelníkovi Rudolfu Plajnerovi.[4]
V roce 1959 došlo po krátkém období uvolnění k opětovnému utužení dohledu nad státním filmem. Zlomovým bodem se stal 1. festival československého filmu v Banské Bystrici, kde se československá filmová tvorba stala terčem kritiky stranických funkcionářů. V rámci následujících personálních změn se Alois Poledňák stal ředitelem Československého státního filmu. Jeho nástupu se filmaři obávali, protože šlo o nastrčenou stranicko-svazáckou postavu. Poledňák však paradoxně nebránil v pokračování předchozího trendu a za jeho působení proběhla československá nová vlna.[5]
Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Severomoravský kraj. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964[6] (nyní již za Západočeský kraj). V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[7][8][9] V roce 1968 předsedal schůzi parlamentu, která odsoudila invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
K roku 1968 se profesně uvádí jako ústřední ředitel ČSF z obvodu Karlovy Vary.[10] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl ráno 21. srpna 1968 zvolen členem delegace Národního shromáždění (Dušan Špálovský, Zdeněk Fierlinger, Andrej Žiak, Josef Zedník, Alois Poledňák a Vladimír Kaigl), jejímž úkolem bylo sdělit stanovisko Národního shromáždění k okupaci velvyslanci Sovětského svazu a navázat kontakt s prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou.[11]
Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Karlovy Vary), kde setrval do své rezignace v prosinci 1969.[12] V roce 1970 byl zatčen za údajnou protisocialistickou činnost a bez soudu zadržován do roku 1971, kdy byl odsouzen na dva roky vězení za „ohrožení státního tajemství“. Po několika měsících byl ale propuštěn, přednesl v televizi veřejnou sebekritiku a bylo mu umožněno stát se vedoucím archivu Státní knihovny. Tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1984.
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
