Základní komunikační systém

Základní komunikační systém, zkráceně ZÁKOS, byla koncepce rozvoje silniční sítě v Praze v letech 1974–1990.

ZÁKOS byl ve své době realizován jen zčásti; jeho úplné dobudování znemožnila sametová revoluce a celková změna charakteru automobilové dopravy v české metropoli. I přesto současné plány obsahují stále mnoho z původního ZÁKOSu.

Historický vývoj

Z původní koncepce roštového systému autodráhových komunikací ze 60. let (plán uvažoval tři severojižní „magistrály“ a dvě východozápadní „tangenty“^[1]) roztínajících kompaktní město se po mírných úpravách stal okružně radiální systém ZÁKOS. V roce 1972 organizace Národního výboru Prahy vypracovaly takzvaný „Plánovitý podklad přípravy a výstavby ZÁKOSu v Praze“, jehož koncepci vláda České socialistické republiky 4. prosince 1974 schválila.

Budování celého systému bylo rozděleno do etap a několika pětiletek tak, aby bylo možné jej dokončit někdy kolem roku 2000. Počítalo se již se záchytnými parkovišti. Investice do celé silniční sítě se počítaly v miliardách Kčs. Vedle metra a přestavby železničního uzlu tak vznikl další velkolepý projekt v oblasti dopravy v metropoli.

Z navrhovaných staveb se podařilo dokončit pouze Severojižní magistrálu, některé z radiál a jihozápadní část středního okruhu včetně Barrandovského mostu.

Charakteristika

Severojižní magistrála byla jednou z klíčových součástí ZÁKOSU

ZÁKOS byl založen na koncepci roštových radiál (celkem devět), které by propojovaly vnější a střední okruh. Uvnitř středního okruhu se pak měly křížit dvě magistrály: Severojižní magistrála a uvažovaná východozápadní magistrála, jejíž součástí měl být silniční most na Výtoni a která měla propojovat Radlickou a Strašnickou radiálu. Husitská a Koněvova ulice měly být přeměněny na přivaděč k Žižkovské radiále.

Přehled radiál:

• Chuchelská radiála resp. Strakonická (dokončena v 80. letech)
• Radlická radiála (vnější úsek dokončen 1980)
• Břevnovská radiála (nyní ve fázi plánování)
• Veleslavínská radiála (po roce 1989 vypuštěna)
• Prosecká radiála resp. V Holešovičkách (etapy dokončeny 1980 a 1992)
• Vysočanská radiála (dokončeno 2011)
• Žižkovská radiála (po roce 1989 vypuštěna - původní plán)
• Strašnická radiála resp. Štěrboholská radiála (etapy dokončeny 1997 a 1999)
• Pankrácká radiála resp. Chodovská radiála (dokončena 1971)^[zdroj⁠?!]
• Krčská radiála (po roce 1989 vypuštěna)

Změny po roce 1990

Koncepce ZÁKOSu byla přehodnocena na počátku 90. let 20. století. Územní plán Prahy (1996) přejmenoval ZÁKOS na HUS (hlavní uliční skelet) a odstranil z něj nejničivější záměry, zejména Žižkovskou radiálu s přivaděčem (od dálnice D11 až k Bulharu), Veleslavínskou radiálu místo Buštěhradské dráhy a propojení uvnitř středního okruhu.

Z některých návrhů se však vycházelo i při tvorbě nových koncepcí v oblasti budování pražského a městského okruhu. Bylo převzato 7 z 9 radiál. Po mnoha sporech byl dokončen i rozestavěný Strahovský tunel, jako součást okruhu vnitřního i středního. Městský (střední) okruh zůstal fixován prakticky ve své původní trase. Plánované úseky byly ale převedeny z velké části pod zem (jeho součástí jsou dokončené tunely Mrázovka a Blanka).

Reference

1. Padesát let autodráhového plánování v Praze [online]. AutoMat [cit. 2023-06-10]. Dostupné online.

Literatura

• Jan Fischer, Ondřej Fischer: Pražské mosty. Praha: Academia, 1985, s. 175–178.

Související články

• Síť pozemních komunikací v Praze

Externí odkazy

• Jednání ČNR ohledně ZÁKOSu v r. 1977, vystoupení posl. Věry Winterové
• Interpelace poslance Martina Bursíka na předsedu vlády Petra Pitharta ohledně dopravní politiky. ČNR v roce 1991
• Výstava Městský okruh v Praze v Sále architektů na Staroměstské radnici v roce 2007