Yannick Hanfmann

Yannick Hanfmann (* 13. listopadu 1991 Karlsruhe) je německý profesionální a sluchově postižený tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jedenáct titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.^[2]

Yannick Hanfmann
Yannick Hanfmann v kvalifikaci French Open 2023
Stát	Německo Německo
Datum narození	13. listopadu 1991 (33 let)[1]
Místo narození	Karlsruhe, Německo[1]
Bydliště	Karlsruhe, Německo
Výška	193 cm[1]
Hmotnost	86 kg[1]
Profesionál od	2015[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	2 608 162 USD
Tenisová raketa	HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů	55–59
Tituly	0 ATP, 6 challengerů, 5 ITF
Nejvyšší umístění	45. místo (3. července 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2022)
French Open	2. kolo (2023)
Wimbledon	1. kolo (2021, 2023)
US Open	1. kolo (2018, 2021, 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů	6–10
Tituly	0 ATP, 2 challengery, 2 ITF
Nejvyšší umístění	112. místo (26. února 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2024)
Wimbledon	1. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240321a21. března 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2023 na 45. místě a ve čtyřhře v únoru 2024 na 112. místě. Trénuje ho Argentinec Juan Pablo Brzezicki.^[1]

V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 lisabonskou světovou baráží proti Portugalsku, v níž prohrál závěrečnou dvouhru s Joãem Dominguesem. Němci přesto zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.^[3]

Soukromý život

Narodil se roku 1991 v Karlsruhe do rodiny lékaře Stephena a pedagožky Karin Hanfmannových. Tenis začal hrát v pěti letech. Narodil se s částečnou, oboustrannou ztrátou sluchu. V roce 2019 nedoslýchavý tenista uvedl, že slyší přibližně na 60 %.^[4][5] Po ukončení karlsruhského Gymnázia Otty Hahna vystudoval v letech 2011–2015 mezinárodní vztahy na Univerzitě Jižní Kalifornie. Během akademické tenisové dráhy se v univerzitním týmu USC Trojans stal dvojnásobným vítězem národního šampionátu NCAA.^[6][7][8]

Tenisová kariéra

Na okruhu ATP Tour debutoval antukovým BMW Open 2017 v Mnichově, kde jako 273. hráč žebříčku prošel kvalifikační soutěží. Přes Geralda Melzera a osmého nasazeného Thomaze Bellucciho postoupil do čtvrtfinále dvouhry,^[9] v němž nestačil na osmnáctého muže klasifikace Roberta Bautistu Aguta. O tři týdny později, v závěru května 2017, podlehl v prvním kariérním finále challengeru Litevci Ričardasu Berankisovi v kazachstánském Šymkentu.^[10]

Hanfmann v kvalifikaci French Open 2019

Z kvalifikace až do finále turnaje ATP Tour se jako 170. hráč žebříčku probojoval na červencovém Swiss Open Gstaad 2017, kde hrál teprve třetí hlavní soutěž okruhu. Ve druhém kole premiérově porazil člena světové třicítky, dvacátého sedmého Feliciana Lópeze obhajujícího titul. Následně vyřadil osmého nasazeného Joãa Sousu a v semifinále odvrátil čtyři mečboly Nizozemci Robinu Haasemu.^[11] V boji o titul jej zdolal třicátý první hráč světa Fabio Fognini po dvousetovém průběhu.^[12] První challengerovou trofej si odvezl z bavorského Ismaningu, kde v říjnu 2017 ovládl halový Wolffkran Open. Do závěrečného duelu postoupil přes krajana Dustina Browna a v něm přehrál Itala Lorenza Sonega z třetí světové stovky.^[13]

Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 16. července 2018 po triumfu na challengeru Sparkassen Open v Braunschweigu, když mu na žebříčku ATP patřila 99. příčka. Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2018. V pěti předchozích grandslamových kvalifikacích neprošel do dvouhry. V úvodním kole však nenašel recept na krajana Philippa Kohlschreibera. Druhé kariérní finále ATP si zahrál na antukovém Generali Open Kitzbühel 2020, v němž nestačil na 21letého Srba Miomira Kecmanoviće. Na turnaji musel jako při první finálové účasti projít kvalifikací.^[14] O týden později na Hamburg European Open 2020 poprvé zdolal člena elitní světové desítky, devátého v pořadí Gaëla Monfilse.^[15][16] Ve druhém utkání vypadl s Chilanem Cristianem Garínem figurujícím na dvacáté druhé příčce. Do třetího kola Mastersu se premiérově probojoval přes Musetiho na Mutua Madrid Open 2023, kde nastoupil teprve do druhé hlavní soutěže mistrovské kategorie. První odehrál na Miami Open 2021.^[17] Ve třetí madridské fázi však nestačil na šťastného poraženého z kvalifikace Daniela Altmaiera, jemuž patřila 92. příčka.^[18][10]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda D – dvouhra; Č – čtyřhra Grand Slam (0) Turnaj mistrů (0) ATP Tour Masters 1000 (0) ATP Tour 500 (0) ATP Tour 250 (0–2 D)

Dvouhra: 2 (0–2)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	červenec 2017	Gstaad, Švýcarsko	antuka	Fabio Fognini	4–6, 5–7
Finalista	2.	září 2020	Kitzbühel, Rakousko	antuka	Miomir Kecmanović	4–6, 4–6

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Legenda
Challengery (6 D; 2 Č)
ITF (5 D; 2 Č)

Dvouhra (11 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	srpen 2014	Karlsruhe, Německo	antuka	Jan Choinski	7–5, 6–1
2.	srpen 2015	Friedberg, Německo	antuka	Gavin van Peperzeel	6–2, 6–2
3.	leden 2016	Long Beach, Spojené atáty	tvrdý	Michael Mmoh	6–4, 6–0
4.	červenec 2016	Kramsach, Rakousko	antuka	Stefanos Tsitsipas	6–4, 6–4
5.	červenec 2016	Kassel, Německo	antuka	Julian Lenz	7–6(7–5), 6–1
1.	říjen 2017	Ismaning, Německo	koberec (h)	Lorenzo Sonego	6–4, 3–6, 7–5
2.	červen 2018	Šymkent, Kazachstán	antuka	Roberto Cid Subervi	7–6(7–3), 4–6, 6–2
3.	červenec 2018	Braunschweig, Německo	antuka	Jozef Kovalík	6–2, 3–6, 6–3
4.	červenec 2019	Ludwigshafen, Německo	antuka	Filip Horanský	6–3, 6–1
5.	srpen 2019	Augsburg, Německo	antuka	Emil Ruusuvuori	2–6, 6–4, 7–5
6.	srpen 2020	Todi, Itálie	antuka	Bernabé Zapata Miralles	6–3, 6–3

Čtyřhra (4 tituly)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	červen 2013	Quintana Roo, Mexiko	tvrdý	Jonas Lütjen	Alejandro Figueroa José Pereira	6–7(2–7), 7–6(7–3), [10–8]
2.	leden 2017	Los Angeles, Spojené státy	tvrdý	Roberto Quiroz	Luke Bambridge Joe Salisbury	3–6, 6–4, [10–8]
1.	duben 2018	Panamá, Panama	antuka	Kevin Krawietz	Nathan Pasha Roberto Quiroz	7–6(7–4), 6–4
2.	duben 2018	Ciudad de México, Mexiko	antuka	Kevin Krawietz	Luke Bambridge Jonny O'Mara	6–2, 7–6(7–3)