Wisława Szymborská, Maria Wisława Anna Szymborska (2. července 1923 Bnin, Polsko – 1. února 2012 Krakov, Polsko[1]) byla polská básnířka, esejistka, literární kritička a překladatelka francouzské literatury, laureátka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1996[2]. Szymborskou do češtiny překládá zejména Vlasta Dvořáčková[3], ale i jiní překladatelé, např. Bogdan Trojak.
| Wisława Szymborská | |
|---|---|
.jpg) Wisława Szymborska v roce 2011 | |
| Rodné jméno | Maria Wisława Anna Szymborska |
| Narození | 2. července 1923 Kórnik |
| Úmrtí | 1. února 2012 (ve věku 88 let) Krakov |
| Příčina úmrtí | rakovina plic |
| Místo pohřbení | Rakowický hřbitov (50°4′28″ s. š., 19°57′19″ v. d.) |
| Povolání | básnířka, spisovatelka, překladatelka, esejistka, mechanička, literární kritička a kritička |
| Stát |  Polsko |
| Alma mater | Jagellonská univerzita |
| Témata | poezie a esej |
| Významná díla | Kočka v prázdném bytě |
| Ocenění | Cena města Krakova (1954) Zlatý záslužný kříž (1955) rytíř Řádu znovuzrozeného Polska (1974) Cena Kościelských (1990) Goethova cena (1991) … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | Polská sjednocená dělnická strana (1945–1966) |
| Manžel(ka) | Adam Włodek (1948–1954) |
| Partner(ka) | Kornel Filipowicz (1967–1990) |
| Rodiče | Wincenty Szymborski a Anna Szymborska |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Narodila se v Bninu u Poznaně (nyní součásti Kórniku[4]). Její rodiče byli Wincenty Szymborski (1870–1936) – správce zakopanských panství hraběte Zamoyského (těsně před narozením dcery Wisławy byl přemístěn do Kórniku, aby uspořádal tamější finanční záležitosti) a Anna Maria rozená Rottermundová (1890–1960). Od roku 1924 rodina Szymborských bydlela w Toruni, od roku 1929 nebo 1931 v Krakově v Radziwiłłowské ul.; Wisława tam začala chodit do Obecné školy Józefy Joteykové v ul. Podwale č. 6, poté od září 1935 do Gymnázia Sester Uršulinek ve Starowiślné 3-5.
Po vypuknutí druhé světové války pokračovala ve vzdělávání na tajných kurzech a od roku 1943 nastoupila do práce jako úřednice na železnici, aby se vyhnula pracovnímu nasazení v říši. V této době také poprvé ilustrovala knížku (učebnici angličtiny First steps in English Jana Stanisławského) i začala psát povídky a občas básně.
Od roku 1945 se účastnila literárního života Krakova; podle básnířčiných vzpomínek na ní měl největší vliv Czesław Miłosz. V tomto roce také zahájila studium polonistiky na Jagellonské univerzitě a později přešla na sociologii. Studium ale nedokončila z důvodu těžké hmotné situace.
První básně otiskla v krakovském Polském Deníku, později v Boji (Walka) a v Generaci (Pokolenie). Tou dobou Szymborska byla spojená s prostředím akceptujícím socialistickou realitu. V letech 1947–1948 byla tajemnicí osvětového dvojtýdeníku Krakovská síň (Świetlica Krakowska) a mimo jiné se zabývala knižními ilustracemi.
V dubnu 1948 se vdala za básníka Adama Włodka. Novomanželé se ubytovali v krakovské „kolonii spisovatelů“ v Krupniczí ulici. Neopakovatelné klima tohoto společenství mělo inspirující vliv na její tvorbu. S manželem se rozvedla v roce 1954.[5]
V roce 2012 zemřela, byla pochována na hřbitově 'Cmentarz Rakowicki' v Krakově.
Dílo
Roku 1949 první svazeček Szymborské básní Básně (Wiersze) (podle jiných pramenů Šití praporů (Szycie sztandarów)) nebyl přijat k tisku, protože „nedomnívám socialistické potřeby“. Knižním debutem se stal svazek básní Proto žijeme (Dlatego żyjemy) vydaný roku 1952 s básněmi jako Mládeži budující Novou Huť (Młodzieży budującej Nową Hutę)" nebo Lenin. Szymborska byla přijata do Svazu polských spisovatelů. Do roku 1966 byla členkou Polské sjednocené dělnické strany (PSDS; PZPR. V roce 1953 podepsala společnou rezoluci skupiny členů krakovské organizace ZKP, odsuzující duchovní odsouzené v procesu kněží krakovské kurie[6]. V roce 1957 Szymborska navázala kontakty s pařížskou Kulturou a Jerzym Giedroyciem. V roce 1964 se Szymborska ocitla mezi signatáři státními orgány podvrženého protestu odsuzujícího rozhlasovou stanici Svobodná Evropa za odvysílání Dopisu 34.
V roce 1975 podepsala protestní dopis 59, ve kterém přední polští intelektuálové protestovali proti změnám v ústavě, které zařazovaly ustanovení o vedoucí roli PSDS a věčném spojenectví se SSSR.
Szymborska je neoddělitelně spojena s Krakovem a mnohokrát zdůrazňovala své pouto s tímto městem.
V letech 1953–1981 byla členem redakce revue Literární život (Życie Literackie), kde od roku 1968 vedla stálou rubriku Nepovinná četba (Lektury nadobowiązkowe), která byla později publikována i v knižní formě. V letech 1981–1983 byla také členkou redakční rady krakovského měsíčníku List (Pismo).
Ocenění
Básně Szymborské mají jedinečnou lyriku s hlubokou intelektuální reflexí, obsahující často zřetelný filozofický podtext. Její tvorbu charakterizuje preciznost slova, lapidárnost, časté užití ironie, paradoxu, posměchu anebo žertovného odstupu pro vyjádření hlubokých obsahů. Autorka se často obrací k moralistickým tématům a uvažuje o existenciální situaci člověka jednotlivce i lidského společenství.
Laureátka Goetheho ceny z roku 1991 a později také Herderovy ceny. Přímluvcem poezie Szymborské v Německu je Karl Dedecius, překladatel polské literatury.
Výbor Nobelovy ceny ve zdůvodnění přiznání ceny básnířce napsal: „za poezii, která s ironickou přesností umožňuje historickým i biologickým souvislostem projevit se ve fragmentech lidské skutečnosti“.
Byla členkou Syndikátu polských spisovatelů (Stowarzyszenie Pisarzy Polskich).
Roku 1996 obdržela titul Člověk roku týdeníku Wprost. V roce 2011 jí prezident Bronisław Komorowski na hradě Wawel předal nejvyšší polské státní vyznamenání řád bílé orlice ('Order Orła Białego').[7]
Výběr děl
- 1952 – Proto žijeme (Dlatego żyjemy)
- 1954 – Otázky pokládané sobě (Pytania zadawane sobie)
- 1957 – Volání k Yettimu (Wołanie do Yeti)
- 1962 – Sůl (Sól)
- 1966 – 101 básní (101 wierszy)
- 1967 – Sto radostí (Sto pociech)
- 1967 – Vybrané básně (Wiersze wybrane)
- 1967 – Vybrané poezie (Poezje wybrane)
- 1972 – Každý případ (Wszelki wypadek)
- 1976 – Velké číslo (Wielka liczba)
- 1986 – Lidé na mostě (Ludzie na moście)
- 1989 – Poezie: Poems (Poezje: Poems) (polsko-anglické dvoujazyčné vydání)
- 1992 – Nepovinná četba (Lektury nadobowiązkowe)
- 1993 – Konec a počátek (Koniec i początek)
- 1996 – Pohled se zrnkem písku (Widok z ziarnkiem piasku)
- 1997 – Sto básní - sto radostí (Sto wierszy – sto pociech)
- 2002 – Okamžik (Chwila)
- 2003 – Říkanky pro velké děti (Rymowanki dla dużych dzieci)
- 2005 – Dvojtečka (Dwukropek)
V češtině a slovenštině
- Sůl. [s.l.]: Mladá fronta, 1965. 70 s.
- V Hérakleitově řece. [s.l.]: Odeon, 1985. 142 s.
- Konec a počátek: výbor z poezie. Praha: Mladá fronta, 1997. 154 s. ISBN 80-204-0660-3.
- 49 básni. Bratislava: Q111, 1999. 100 s. ISBN 80-85401-77-0. (slovensky)
- Chvíľa. [s.l.]: Drewo a srd, 2003. 81 s. ISBN 80-88965-70-5. (slovensky)
- Neprítomnosť. Prešov: Slniečkovo, 2008. 30 s. ISBN 978-80-89314-10-2.
- Okamžik / Dvojtečka / Tady. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2009. 112 s. ISBN 978-80-87053-39-3.
- Trochu o duši. [s.l.]: Občianske združenie Polska v Poprade, 2017. 87 s. ISBN 978-80-97241-80-3.
Odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
