polský spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Czesław Miłosz ([
ˈʧ̑ɛswaf ˈmʲiwɔʃ]; 30. června 1911, Šeteniai, Ruské impérium – 14. srpna 2004, Krakov, Polsko) byl polský básník, esejista a překladatel[2], nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1980, nositel ocenění Spravedlivý mezi národy.
| Czesław Miłosz | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. června 1911 Szetejnie nebo Šiauliai |
| Úmrtí | 14. srpna 2004 (ve věku 93 let) Krakov |
| Místo pohřbení | Krypta zasloužilých na Skalce |
| Povolání | básník, diplomat, spisovatel, esejista, překladatel, pedagog, vysokoškolský učitel a literární historik |
| Stát |  Polsko |
| Alma mater | Vilniuská univerzita (do 1934) |
| Žánr | poezie a próza |
| Témata | krásná literatura, literatura, literární historie, překlad a diplomacie |
| Významná díla | Zotročený duch Campo di Fiori Piosenka o końcu świata Poetický traktát Údolí Issy … více na Wikidatech |
| Ocenění | Guggenheimovo stipendium (1976) Neustadtská mezinárodní cena za literaturu (1978) Nobelova cena za literaturu (1980) čestný doktor Harvardovy univerzity (1989) Národní medaile za umění (1989) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Janina Miłoszová (1944–1986) Carol Thigpenová-Miłoszová (1992–2002) |
| Partner(ka) | Jadwiga Waszkiewiczová |
| Děti | Anthony Milosz Peter Milosz |
| Rodiče | Aleksander Miłosz |
| Příbuzní | Andrzej Miłosz (sourozenec) Grażyna Strumiłłová-Miłoszová (švagrová) Oskaras Milašius Joanna Miłoszová-Piekarská (bratrova dcera) Czeslaw de Wijs (synovec) Erin Gilbertová[1] (vnučka) |
| Vlivy | Hérakleitos svatý Augustin Emanuel Swedenborg William Blake Adam Mickiewicz … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v litevské vesnici, která tehdy patřila Rusku, ve vzdělané šlechtické rodině a dostal tradiční katolické vychování, s nímž se nikdy zcela nerozešel, s nímž se však později bolestně vyrovnával. Jeho otec, stavební inženýr, za války cestoval po stavbách v Rusku a rodina cestovala s ním. V letech 1929–1934 studoval práva na Vilenské univerzitě a roku 1931 navštívil Paříž, kde ho jeho strýc uvedl do četby švédského mystika E. Swedenborga. V tomtéž roce spoluzaložil „katastrofický“ avantgardní časopis Žagary. Po promoci a ročním stipedijním pobytu v Paříži působil v polském rozhlase ve Vilniusu, ve Varšavě a jako válečný zpravodaj v Rumunsku. Roku 1940 se vrátil do Vilniusu a přijal litevské občanství, ale po sovětské okupaci Litvy v červnu odjel do Varšavy, kde pracoval v knihovně. Po porážce Varšavského povstání roku 1944 se přestěhoval do Krakova. Vždycky se považoval za občana Polsko-litevské unie a byl hrdý na mnohonárodnostní charakter tohoto soustátí, což mu někteří polští nacionalisté vytýkali.
Po druhé světové válce Miłosz podporoval nový režim, protože soudil, že má povinnost se podílet na budování nového společenského a politického řádu. Působil v USA a v Paříži jako polský kulturní atašé, byl však vůči režimu stále skeptičtější. Koncem roku 1950 při návštěvě Varšavy mu policie odebrala pas, ale na nátlak významných osobností mohl v únoru 1951 odjet do Paříže, kde dostal politický azyl. Část polské emigrace ho přesto dlouho odmítala. Roku 1953 poprvé vyšla jeho Zotročená mysl, v níž na čtyřech anonymních postavách ukázal, čím stalinismus přitahuje spisovatele. Kniha měla velký úspěch a byla přeložena do mnoha jazyků.
Od roku 1960 přednášel polskou literaturu a slovanské jazyky na Kalifornské univerzitě v Berkeley a roku 1970 získal americké občanství. Roku 1978 získal Neustadtovu cenu za literaturu a v roce 1980 Nobelovu cenu. 1980 navštívil Polsko, kde mohly poprvé vyjít některé jeho knihy, ale brzy se vrátil do Berkeley a v následujícím roce byl v Polsku zase zakázán. Roku 1989 dostal čestný doktorát Harvardovy univerzity.
Od roku 1989 navštěvoval Krakov, kam se roku 1993 přestěhoval a kde v roce 2004 zemřel. Jeho tělesné pozůstatky jsou uloženy po boku dalších polských velikánů v kryptě Kostela sv. Archanděla Michaela a sv. Stanislava na Skałce v Krakově.[3]
Roku 1994 byl vyznamenán Řádem bílého orla a v památníku Jad Vašem v Jeruzalémě je za svou činnost za války zapsán jako Spravedlivý mezi národy. O čtyři roky později, 1998, získal prestižní polskou Literární cenu Nike za dílo „Piesek przydrożny“ (česky Pejsek u cesty). Rok 2011 byl, rozhodnutím polského Sejmu, rokem Czesława Miłosze.[4]
Velkou většinu svého díla napsal Milosz polsky, měl však velmi dobré překladatele do různých jazyků. Sám také hojně překládal z poezie anglické, americké, francouzské a španělské, vydal i překlady starozákonních biblických textů.
Vycházel z avantgardy a neoklasicismu, od 70. let je jeho poezie více meditativní.
Estetický a filozofický rozměr mají i další sbírky:
Do krajiny dětství a mládí se vrací ve sbírkách:
Po své emigraci v padesátých letech se Milosz začal prosazovat jako esejista a prozaik. Studie východoevropských totalitních systémů se objevují v dílech:
(js).jpg)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
