letecký motor From Wikipedia, the free encyclopedia
Walter Pegas byl licencí britského 9válcového hvězdicového motoru Bristol Pegasus, který vyráběla firmou Bristol Engine Company. Během 30. a 40. let poháněl civilní i vojenské letouny. Vyvinut byl z dřívějších modelů Bristol Mercury a Jupiter. Motor byl licenčně vyráběný v Itálii (Alfa Romeo 126 R.C.10/R.C.34), v Polsku (PZL Pegaz) a ve Švédsku (NOHAB Pegasus) a v Československu (Walter Pegas), společností A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory v Praze XVII – Jinonicích.[1] Walter Pegas byl nejvíce prodávaným motorem továrny Walter mezi světovými válkami (přes 600 motorů).
_2.jpg)
| Pegas | |
|---|---|
.jpg) Hvězdicový devítiválec Walter Pegas II-M2 | |
| Typ | hvězdicový letecký motor |
| Výrobce | Walter |
| Konstruktér | licence Bristol Pegasus |
| První rozběh | 1934 |
| Hlavní použití | Letov Š-328, Avia F-IX, Savoia-Marchetti S.73, |
| Vyrobeno kusů | 617 |
| Výroba | 1934–1939 |
| Varianty | Pegas II, Pegas III, Pegas X, Pegas XI, Pegas XIX, Pegas XX |
Hvězdicový devítiválec Walter Pegas si zachoval základní charakteristiky a rozměry se svými předchůdci Jupiter a Merkur (vrtání 146 mm, zdvih 190 mm a objem válců 28 628 cm³). Společnost Walter tento motor vyráběla v letech 1934–1939 v několika variantách. Prvním motorem byl motor Walter Pegas II-M2 (II-M-R) z roku 1934 o jmenovitém, nominálním výkonu o 382 kW.[2] Krátce na to následovala varianta Pegas III-M2 (MR2V, MR2) s výkonem 480 kW.[3] Od roku 1935 byly ve výrobě modely Pegas X-MR a XI-MR o výkonu 581 kW a Pegas XIX-MR, XX-MR o výkonu 537 kW, které se mimo výkonu lišily jiným převodem na vrtuli.
Dne 18. října 2017 večer byly na Waltrově náměstí ve rezidenci Waltrovka odhaleny tři sochy výtvarníka Davida Černého s názvem "Pegasové". Sochy jsou napůl koňmi a napůl motory. Přední části trupů koní (včetně hlav) jsou nahrazeny leteckými motory s třílistými vrtulemi. Dílo evokuje historickou skutečnost, že v bývalé továrně - Waltrovce byly v minulosti vyráběny letecké motory Walter Pegas. Všechny sochy jsou vybaveny motorem pro pohon vrtulí.[4]
_1.jpg)
První dvě varianty Pegas II a Pegas III byly komerčně nejúspěšnější. Pegasů II se vyrobilo 372 ks a Pegasů III potom 235 ks, celkem 607 motorů.[5] O pozdějších variantách Pegas X, XI, XIX a XX přesné údaje o počtu vyrobených motorů nejsou známy, uvádí se pouze 10 motorů verze XIX.[6] Motor Walter Pegas II-M2 je součástí expozice leteckého muzea ve Kbelích.
Bezpečně nejrozšířenější aplikací v Československu byla instalace na průzkumném, pozorovacím a lehkém bombardovacím letounu Letov Š-328, který se stal ve střední kategorii nejrozšířenějším typem v československém vojenském letectvu. Byly na něm varianty motorů Pegas II-M2 (274 letounů 1.–4. série) a od 5. série Pegas III-M2 (134 letounů 5.–7. série), celkem 408 ks.[1] Druhou aplikací byl licenční dopravní letoun a vojenský bombardovací Avia F-IX. Byl vyráběn se dvěma druhy motorů. Bombardovací verze F-IX měla motory Walter Jupiter VI a s motory Walter Pegas byla vyráběna civilní verze označená jako Avia F-IXD. Těchto letounů v Československu bylo postaveno celkem 12, z toho 9 bombardovacích. Jeden armádní F-IX byl později přestavěn na F-IXD (OK-AFH).[1] Poslední aplikací, která se uplatnila v Československu, byl dopravní, třímotorový letoun Savoia-Marchetti S.73, který využívaly ČSA s motory Walter Pegas II-M2 a Walter Pegas III-M2.
_back_view.jpg)
Letov Š-328 byl dvoumístný, jednomotorový, vzpěrový dvouplošník. Kostra trupu byla kovová, potažená plátnem a částečně duralovými plechy. Podvozek pevný, záďový s ostruhou. Vznikl v roce 1932. Průzkumná a pozorovací verze měla dolet 700 až 1280 km a dostup 6 300 až 7 200 metrů. Bombardovací verze letounu měla ve výzbroji čtyři kulomety 7,92 mm, unesla až 500 kg bomb a její dolet činil 340 až 1250 kilometrů. Rozpětí 13,71 a délka 10,36 m, prázdná hmotnost 1680 kg. Max. rychlost 380 km v hodině. Stoupavost do 5000 m za 17 minut.[7] V roce 1935 probíhala tzv. Národní letecká sbírka na podporu akce 1000 nových pilotů. V rámci této akce bylo ze získaných prostředků například pořízeno 14 letounů Š-328 s 20 motory Pegas II-M2 o výkonu 520/550 k.[8]
.jpg)
Vyráběla se i cvičná varianta, varianta pro vlek leteckých terčů, a dokonce vznikly i čtyři kusy vodní plovákové verze určené k náhradě tehdy již letitých Aero A-29. Stroje sloužily od roku 1935 vždy v létě k vlekání terčů pro protiletadlové dělostřelce v Boce Kotorské v Jugoslávii. Letov pro ně použil pro urychlení práce plováky firmy Short. Po okupaci v březnu 1939 soupis hlavního štábu z 18. března 1939 vykazoval 293 Letovů Š-328 ukořistěných Němci. Část strojů se dostala do výzbroje Slovenského státu (64 ks), část Němci prodali spojeneckému Bulharsku (62 ks, za 40 % původní ceny), zbytek do zabaveného počtu sami použili k výcviku u leteckých škol, k vlekání vzdušných terčů a kluzáků a později pro výzbroj nočních lehkých bombardovacích letek.[9] Ze strojů ve vlastnictví Slovenských vzdušných zbraní se několik strojů účastnilo bojů během SNP za obnovení Československa. Jeden ze sedmi Š-328 Kombinované letky startující z letiště Tri Duby u Zvolena sestřelil v září 1944 za Slovenského národního povstání německý Focke-Wulf Fw 189.[10] Žádný stroj Letov Š-328 se do současnosti bohužel nedochoval a nebyla ani projevena snaha zjistit, co je pravdy na zachování několika strojů z výzbroje slovenského státu v SSSR, kam přelétly, a odkud prý přišla nabídka na jejich vrácení za finanční úhradu.[11]
.jpg)
Obchodní politika nizozemského výrobce Fokker (Antony Fokker) byla postavena i na možnosti zástavby do jeho dopravních letounů prakticky jakéhokoli motoru o výkonu 145–300 kW, což zvyšovalo možnosti exportu. Takto vznikla i verze Fokker F-VIIb-3m, které byly licenčně postaveny v Avii s motory Walter Castor jako Avia F-VIIb-3m. Zvětšením této konstrukce vznikl letoun Fokker F-IX.[12] Tato letadla F-VIIb-3m a F-IX resp. F-IXD obsluhovala většinu evropských linek obou československých dopravců (ČSA, ČLS) i Baťovy letecké společnosti. Letadla Avia F-IX byla vyrobena ve dvou variantách, v dopravní verzi označené F-IXD s motory Walter Pegas a ve vojenské verzi jako F-IX (Avia F-39) s motory Walter Jupiter. Dopravní verzi s motory Walter Pegas II-M2 vyrobila Avia ve 3 exemplářích.[13] Stroje ČSA obdržely poznávací značky OK-AFF a OK-AFG. U ČSA nalétaly F-IXD v krémové barvě celkem 686 249 km a 4 085 hodin. Třetí stroj v luxusní úpravě kabiny sloužil jako osobní stroj velitele československého letectva generála Jaroslava Fajfra.[14] Vojenské letectvo s 12 vyrobenými těžkými, bombardovacími letouny F-IX (s motory Jupiter VI), které tvořily po dlouhou dobu základní výzbroj československého letectva v této kategorii, počítalo i pro transport výsadkářů. Tomu však zabránila nacistická okupace, ukořistěné československé stroje využívalo nacistické letectvo.[10]
.jpg)
Savoia-Marchetti SM.73 (1934) byl třímotorový dopravní dolnoplošník, kterému 3 motory propůjčovaly maximální rychlost 328 km/h (1700 m) a cestovní rychlost 280 km/h ve výšce 2000 m. Letoun měl zdvojené řízení, radiostanici pro navigátora, palubní bufet, toaletu, 17 míst pro cestující s jejich zavazadly a nákladní prostor na zboží do 3500 kg. Byl používán leteckými společnostmi SABENA, Ala Littoria, Avio Linee Italiane a ČSA. V Československu byl tento letoun osazen motory Walter Pegas II-M2, později Walter Pegas III-M2.[15] Šest letadel u ČSA bylo nasazováno na pravidelné linky vnitrostátní i mezinárodní, z Prahy do Bukurešti a z Prahy do Benátek (OK-BAB až OK-BAG).[14] Provoz a trati Praha–Benátky byl oficiálně zahájen 20. května 1937. Linku na trase Bratislava – Celovec (Klagenfurt) – Terst společně provozovaly ČSA a Ala Littoria.[16] Jeden z československých letounů (OK-BAG) havaroval v srpnu 1938 v Českém lese a byl zcela zničen.[17] Celkem SM.73 u ČSA nalétaly 5 371 hod a 1 233 302 km.[1]
Podle výrobce Walter byly motory Walter Pegas použity ještě na dalších, více než 15 typech letounů, zřejmě se však jednalo o jednotlivé instalace a nebo ve svých materiálech výrobce použil dokumentaci s motory Bristol Pegasus, popřípadě s jinými licencemi tohoto motoru.[18]
.jpg)
| Typ motoru | Pegas II-M2 | Pegas III-M2V | Pegas III-M2 | Pegas X-MR, XI-MR | Pegas XIX-MR, XX-MR |
| nominální výkon | 520 k (382 kW)/2000 ot/min | 520 k (382 kW)/2000 ot/min | 650 k (480 kW)/2200 ot/min | 790 k (581 kW)/2250 ot/min | 730 k (537 kW)/2250 ot/min |
| startovací výkon | 580 k (427 kW)/2300 ot/min | 580 k (427 kW)/2300 ot/min | 740 k (545 kW)/2420 ot/min | 950 k (699 kW)/2600 ot/min | 790 k (581 kW)/2500 ot/min |
| nominální výška | 1300 m | 2200 m | 1500 m | 1150 m | 2600 m |
| výkon v nom. výšce | 550 k (404 kW) | 570 k (419 kW) | 690 k (507 kW) | 825 k (607 kW) | 800 k (588 kW) |
| výška pro max. výkon | 1900 m | 2550 m | 1750 m | 1800 m | 2700 m |
| max. výkon ve výšce | 610 k (449 kW) | 630 k (/463 kW) | 730 (537 kW) | 895 k (658 kW) | 900 k (662 kW) |
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg){kind=small}
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
