český učitel, básník, redaktor a včelař From Wikipedia, the free encyclopedia
Vojtěch Lešetický (24. dubna 1830 Netolice [1] – 5. ledna 1908 Královské Vinohrady[2]) byl český učitel, básník, redaktor a včelař. Působil jako středoškolský profesor a ředitel školy v Písku (1860–1870) a ředitel učitelského ústavu v Hradci Králové (1870–1897). V Písku spoluzakládal první vyšší dívčí školu v Čechách. Psal pedagogické spisy a básně, přednášel o včelařství, redigoval knihy pro mládež, přispíval do časopisů.
| Vojtěch Lešetický | |
|---|---|
 Vojtěch Lešetický (1890) | |
| Narození | 24. dubna 1830 Netolice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 5. ledna 1908 (ve věku 77 let) Královské Vinohrady  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Povolání | pedagog, spisovatel, básník a učitel |
| Příbuzní | Josef Lešetický (bratr) Emanuel Lešehrad (synovec) |
| Funkce | ředitel školy |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se 24. dubna 1830 v Netolicích. Nejprve chodil do místní školy, poté se učil německy ve Chvalšinách.[3] Absolvoval gymnázium v Budějovicích a Písku, studoval na pražské univerzitě.[4]
V 50. letech pracoval jako vychovatel v rodině barona Podstatského-Tonserna. Roku 1858 získal místo jako suplent na české reálce v Praze. V roce 1860 se stal řádným učitelem na obecní vyšší reálce v Písku a o dva roky později i zatímním ředitelem. V Písku se spolu s dalšími učiteli gymnázia a reálných škol zapojil do úsilí o založení první vyšší dívčí školy v Čechách. Rovněž se stal nadšeným včelařem. Zakládal píseckou včelařskou jednotu a několik let pořádal přednášky o tomto oboru pro žáky reálných škol i širokou veřejnost.[4] Byl také členem výboru místní záložny a měšťanské besedy.[3]
Roku 1870 byl jmenován ředitelem učitelského ústavu v Hradci Králové a tuto funkci zastával do roku 1897. Zároveň se stal inspektorem pardubického okresu a o něco později i inspektorem městského okresu královéhradeckého a předsedou zkušební komise pro měšťanské školy.[4] Jeho pedagogické výsledky, které se projevily zejména na skvělé pověsti jím řízeného učitelského ústavu, byly ve své době široce oceňované.[5] Nadále se věnoval včelařství, a to v rámci jaroměřského spolku. Stal se rovněž dopisujícím členem odboru pro český jazyk a literaturu v Muzeu království českého.[3]
Roku 1898 odešel do důchodu a odstěhoval se na Královské Vinohrady. Za své zásluhy získal čestný titul školního rady. Zemřel 5. ledna 1908, pohřben byl na Vinohradském hřbitově.[4]
V mládí psal poezii do časopisů. Roku 1859 přispěl několika básněmi, zejména sonety, do almanachu Kytice.[4]
V 60. letech společně s dalšími učiteli (Josef Pažout, Vojtěch Vlastimil Janota, Edvard Erben aj.) připravoval k vydání edici knih pro mládež — Zlatá kniha dívek českých (Zlaté klasy, Zlaté lístky).[4]
Knižně vydal:[6]
Přispíval do Slovníku naučného a do časopisů Diblík, Zlaté klasy, Lumír, Škola a život, Otavan a Listy včelařské.[4]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
