Emanuel Lešehrad

Emanuel Lešehrad
asi 1929
Rodné jméno	Josef Maria Emanuel Lešetický z Lešehradu
Narození	15. listopadu 1877 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. května 1955 (ve věku 77 let) nebo 30. dubna 1955 (ve věku 77 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	úředník, archivář
Období	1898-
Literární hnutí	dekadence
Manžel(ka)	Marie Lešetická
Rodiče	Josef Lešetický
Příbuzní	Vojtěch Lešetický – strýc
Vlivy	Walt Whitman Alfred Mombert Otokar Březina
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v rodině majora rakousko-uherské armády Josefa Lešetického (1836–1914)^[3] a matky Marie, rozené Zunové (1843–1906).^[4] Otec byl v roce 1889 povýšen do šlechtického stavu (jako šlechtic s predikátem „z Lešehradu“/„von Lešehrad“). Syn Emanuel studoval na gymnáziích v Plzni (1888–1889) v Praze (1889–1891), Českých Budějovicích (1891–1892) a opět v Praze (1892–1893). Pokračoval ve studiích na německé obchodní akademii v Praze (1893–1895) a středoškolská studia dokončil na České obchodní akademii v Praze, kde maturoval v roce 1897. Na této poslední střední škole byl jeho profesorem Josef Václav Sládek. Poté pracoval jako úředník ve státním zástavním úřadu (1897–1900) a na pražském Magistrátu (1900–1902). Od roku 1903 pracoval v archivu Zemské banky v Praze jako úředník, archivář, a nakonec jako přednosta archivu.

Dne 25. ledna 1905 se oženil s učitelkou, sochařkou, malířkou, spisovatelkou a překladatelkou Marií Hladíkovou (18. 12. 1881). Manželství bylo rozvedeno v roce 1913 a v roce 1919 prohlášeno za rozloučené.^[1]

V letech 1906–1913 navštívil mnoho evropských zemí. Během těchto cest se zasloužil o četné kulturní styky. V průběhu první světové války spolupracoval s Maffií. Vedle svého zaměstnání spolupracoval s redakcemi nakladatelství Sfinx a Alois Srdce.

Členství ve spolcích a organizacích

Spolek českých spisovatelů beletristů Máj
Umělecká beseda
Spolek výtvarných umělců Mánes
Společnost divadelního muzea
Svaz československých esperantistů
Duševědná společnost

Literární tvorba

Byl členem generace Moderní revue. Počátky jeho básnické tvorby jsou ovlivněny především „prokletými básníky“, jejichž díla rovněž překládal. Jeho romány a povídky obsahují řadu odkazů na okultní vědy a končí obvykle tragicky. Dnes je jeho literární tvorba považována za okrajovou.

Je autorem řady překladů (Stéphane Mallarmé, Paul Verlaine, Walt Whitman), v některých případech s využitím starších českých překladů. Ani tyto Lešehradovy práce nebyly kritikou příznivě přijaty. Nespornou jeho zásluhou je uvedení poesie v Čechách neznámé – japonská poesie, islandská poesie.

Jeho literární eseje a paměti mají především informativní hodnotu.

Lešehradeum

Po roce 1910 začal systematicky vytvářet svoji sbírku autogramů, rukopisů, dokumentů, fotografií a dalších artefaktů, které měly souvislost s tvorbou předních spisovatelů, básníků ale též výtvarníků, divadelníků nebo vědců.^[5] Tuto sbírku v roce 1926 zpřístupnil veřejnosti ve své vile na Smíchově, v ulici Na Doubkové 4. V roce 1952 ji věnoval Národnímu muzeu a byl doživotně ustanoven správcem této sbírky.^[6] Lešehradeum bylo po smrti svého zakladatele stále badatelsky přístupné ve vile Na Doubkové. Později přešlo do správy Památníku národního písemnictví a bylo přestěhováno do jeho depozitářů. Od 90. let 20. stol. probíhalo restituční řízení a následný soudní spor, po němž se vrátila vybraná část sbírek Lešehradea Lešehradovým dědicům.^[7]

Poesie

Smutné kraje, Praha: vlastní náklad, 1898
Květy samoty, Praha: v. n., 1899
Atlantis, Praha: v. n., 1899
Písně na pobřeží, Praha: Hugo Kosterka, 1900
V dnech šerých: básně, 1896–1899, Praha: Eduard Weinfurter, 1901
Metempsychosy: básně prosou, Praha: v. n., 1901
Meditace, Praha: Emanuel Stivín, 1901
Cestou k ráji, Praha: Eduard Weinfurter, 1901
Jas a stín: črty a nálady, Praha: Eduard Weinfurter, 1902
Když kvetou růže, Královské Vinohrady: František Adámek, 1904 – básně z let 1900–1903
Kantileny snů a vůní jara, asi Praha: asi František Augustin Urbánek, 1905 – básně z let 1904–1905
Píseň modrého paprsku, Praha: Rudolf Brož, 1910 – pod pseudonymem Jiří Zachar ^[8]
Hudba srdce: vybraná lyrika z let 1897 až 1911, s několika básněmi v prose a novými překlady [Dante-Gabriel Rossetti, Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Stephane Mallarmé, Villiers de I'sle, Laurent Tailhade, Maurice Maeterlinck, Georges Rodenbach, Albert Giraud, Francis Jammes]^[9]
Bratrství 1919 – básně z let 1914–1918
Škeble oceánu 1934
Divotvorný snář 1935
Svět dětských očí 1940 – verše pro děti z let 1899–1918
Mys dobré naděje: verše z doby poroby a vítězství, 1945

Próza

Paní Modrovouska: tragédie duše, Praha: Eduard Weinfurter, 1900 – román
Bez cíle: Román v dopisech, Sedlčany: Hlasy z Povltaví: František Černý, 1903
Strážci majáku Praha: Karel Weinfurter, 1906 – povídka ^[10]
Vila na konci města, Praha: Antonín Reis, 1910 – román
Matylda Erhartová: román žačky Praha: František Švejda, 1910
Vyhoštěná – román
Ve vírech vášní. Novella, Praha: F. Švejda, 1911, pod pseudonymem Karel Frýs
Démon a jiné povídky, Praha: F. Švejda, 1911
O nejvyšší touze – in: 1000 nejkrásnějších novel... č.54. Praha: J. R. Vilímek, 1913

Eseje a memoáry

Ideje a profily. Praha: Eduard Weinfurter, 1903, edice Kritické skizzy, svazek 1
Průseky, Praha: Eduard Weinfurter, 1903, edice Kritické skizzy, svazek 2
Básnické životy, Praha: Alois Srdce, 1935
Průhledy do minulosti: rodopisné záznamy a vzpomínky, Praha: Orbis, 1941

Dramata

Rodina: drama o jednom dějství, Praha: Eduard Weinfurter, 1900
Mimo život: Drama ve 2 jednáních, Praha: Eduard Weinfurter, 1901
Manželská komedie: Milostná aktovka, Praha: Eduard Weinfurter, po roce 1900
Podpora života: drama ve 3 jednáních Praha: Eduard Weinfurter : F. Švejda, 1902
Shroucení: Lyrická scéna o jednom dějství, Praha: v. n., 1904

Překlady

Stéphane Mallarmé: Vtipné příběhy, čili, Básně v próze (asi 1890)
Výbor z básní Stéphana Mallarméa, v. n., 1899
Walt Whitman Výbor z básní, Praha: Eduard Weinfurter, 1901
Moderní lyrika francouzská (1860–1902), také vybral, Praha: Jan Otto, 1902
Souhvězdí: Charles Baudelaire, Dante Gabriel Rossetti, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, Maurice Maeterlinck: také opatřil ukázkami, úvody i informačními poznámkami. Praha: v. n., 1908
Alfred Mombert, Praha: v. n., 1908
Nipponari: ukázky žaponské lyriky, dle anthologií Paula Enderlinga, Karla Florenze, Otty Hausera aj.; také opatřil informačním úvodem a poznámkami, Praha: v. n., 1909
Básník zítřku: Walt Whitman: ukázky, Praha: v. n., 1909
Orison Swett Marden: Vůle a úspěch, přeložil spolu s Jar. Kopecký, Praha: Josef Richard Vilímek, asi 1910
Anatole France: Různé prósy, Praha: Alois Hynek, 1910 – pod pseudonymem Jindřich Stříbrný
Honoré de Balzac: Otec Goriot: sceny ze života pařížského, Praha: J. R. Vilímek, 1910
Guy de Maupassant: Naše srdce (Notre Coeur): román, Praha: J. R. Vilímek, 1911^[11]
Charles Dickens: Črty, Praha: Alois Hynek, 1911 – pod pseudonymem J. Hart ^[12]
Nedždet: Talisman – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 1. Praha: J. R. Vilímek, 1911 – pod pseudonymem Quido Jarník
John Henry Mackay: Rozkošník – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 4. Praha: J. R. Vilímek, 1911
Petr Altenberg: Vrah – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 25. Praha: J. R. Vilímek, 1912
Moderní lyrika německá – přeložili Emanuel z Lešehradu, Alfons Breska, Bedřich Pfleger aj. Praha: Alois Hynek, 1913^[13]
Henry David Thoreau: Přátelství, Ralph Waldo Emerson: Kultura a Sebedůvěra, Praha: Sfinx – Bohumil Janda, 1927

Emanuel Lešehrad

Život