Vojtěch Kerhart

Vojtěch Kerhart (2. července^[1] 1892 Poděbrady^[2] – 31. května 1978 Poděbrady) byl český architekt a představitel meziválečného funkcionalismu. Často spolupracoval se sochaři na tvorbě památníků. Jeho památník bitvy u Slavkova na Žuráni (1928) a Libenského kolonáda v Poděbradech jsou chráněny jako kulturní památky.^[3]

Ing. arch. Vojtěch Kerhart
Vojtěch Kerhart
Narození	4. července 1892 Poděbrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	31. května 1978 (ve věku 85 let) Poděbrady Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov v Poděbradech
Povolání	architekt, československý legionář a stavitel
Příbuzní	Oldřich Kerhart (sourozenec) František Kerhart (bratranec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Dům Moravec v pražské osadě Baba

Libenského kolonáda v Poděbradech

Rodinný

Narodil se roku 1892 v Poděbradech. Jeho otec Vojtěch Kerhart st. (1863–1924) byl zakladatelem největšího průmyslového podniku ve městě (Kerhartova pila a cihelna), dlouholetým okresním starostou a starostou Sokola.^[4] Vojtěch Kerhart st. měl z prvního manželství syna Vladimíra Kerharta, který byl podnikatelem. Roku 1891 se podruhé oženil s Anežkou Knoblochovou z Poděbrad, se kterou měli pět dětí. Jeho sourozenci byli akademický malíř Oldřich Kerhart (1895–1947), Jaromír Kerhart (1897–1943), který po otci převzal řízení rodinného podniku, Olga Kerhartová (*1899) a Věra Kerhartová (*1900).^[5] Zmínit musíme také bratrance Františka Kerharta, který byl rovněž významným architektem a autorem poděbradské městské spořitelny na Riegrově náměstí.^[6]

Sám Vojtěch Kerhart se roku 1933 oženil s lékařkou Martou Švadlenkovou. Měli spolu dcery Martu a Jiřinu. Jeho manželka Marta Kerhartová však zemřela v roce 1937. Po smrti bratra Jaromíra Kerharta v koncentračním táboře Osvětim roku 1943 se Vojtěch Kerhart stal poručníkem jeho tří dětí Jaromíra, Vojtěcha a Aleny. Po válce se s vdovou Marii Kerhartovou oženil.^[5]

Pracovní

Roku 1910 Vojtěch Kerhart maturoval na nymburské reálce a pokračoval studiem architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze.^[7] Kerhartovo studium architektury přerušila první světová válka. Byl odveden na frontu, kde později přešel k československým legiím v Rusku, se kterou absolvoval sibiřskou anabázi a dosáhl hodnosti majora. Do nově vzniklého Československa se vrátil roku 1920 a studia architektury dokončil o dva roky později.^[8][4]

Na hrobce Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové spolupracovali Vojtěch Kerhart a Josef Čapek

Náhrobek otce Vojtěcha Kerharta na hřbitově v Poděbradech-Kluku

V letech 1922–1924 byl úředníkem Ministerstva veřejného zdravotnictví a následně dva roky pracovníkem Ministerstva národní obrany.^[7] V letech 1925–1949 byl samostatným architektem.^[4] Navrhl celou řadu vil a veřejných budov ve funkcionalistickém slohu (např. domy spisovatele Václava Řezáče a dům ředitele Moravce ve známé pražské osadě Baba). Spřátelil se s francouzským architektem Le Corbusierem, který jej v Poděbradech několikrát navštívil.^[8] Jako architekt se podílel na stavbě mnoha pomníků. S tím souviselo jeho členství v Umělecké besedě, kterou v letech 1927–1938 zastupoval v Památkovém odboru hlavního města Prahy.^[7] Po smrti Karla Čapka roku 1938 byl jeho bratrem Josefem Čapkem vyzván ke spolupráci na jeho náhrobku.^[8] Kerhart a Čapek pro hrobku zvolili tvar boží muky dekorované otevřenou knihou (atribut spisovatel) a znakem Československé republiky.^[9] Po válce pak, společně se sochařem Karlem Lidickým, vytvořil bustu Josefa Čapka, která byla umístěna v chodbě Jiráskova divadla v Hronově. Na bustě byl text: Památce hronovského rodáka spisovatele Josefa Čapka umučeného roku 1945.^[10]

Několik staveb Kerhart realizoval i v rodných Poděbradech. Jedná se o funkcionalistickou budovu Vyšší školy hospodářské (dnes zemědělská škola), budovu pošty, vilu továrníka Oldřicha Zikmunda, Libenského kolonádu a kiosk nad Riegrovým pramenem Poděbradky. Další stavby nebyly realizovány – biograf Sokola z roku 1930, evangelický kostel z roku 1932, nové divadlo (1939) a říční lázně (1940).^[4] Kerhart přišel s nápadem vytvořit ve městě památník T. G. Masaryka od Otto Gutfreunda (kopie sochy byly instalovány ještě v  Kroměříži a Nitře). Poděbradská socha byla za nacismu odstraněna, po válce se na své místo krátce vrátila, ale za komunismu byla zcela zničena.^[11]

Po komunistickém převratu v roce 1948 již nemohl pracovat samostatně. V dalších letech byl zaměstnancem Stavoprojektu KS a dalších konstrukčních kancelářích (Papcel, Sudop).^[7] V roce 1968 společně s lékařem Ladislavem Filipem uspořádal sbírku na obnovu poděbradského pomníku TGM. Obnově zabránila okupace a následná normalizace.^[11] Zemřel roku 1978 v rodných Poděbradech. Pohřben byl do rodinné hrobky ozdobené sochou od Karla Lidického.^[11]

Dílo

Dům Řezáč v pražské osadě Baba

Realizované stavby (výběr)

• Kasárna železničního pluku v Pardubicích (1924)^[7]
• Vyšší škola hospodářská v Poděbradech (1926)^[8]
• Vila továrníka Škody v Průhonicích (1927)^[7]
• Vila továrníka Zikmunda v Poděbradech^[7]
• Civilní letiště v Praze-Ruzyni (1932) – spoluautor^[7]
• Dům Řezáč v osadě Baba (1932)
• Dům Moravec v osadě Baba (1932)
• Budova pošty v Poděbradech (1933)^[12]
• Libenského kolonáda v Poděbradech (1936) – kulturní památka^[7]
• Letecká kasárna v Plzni (1937)^[7]
• Kiosk nad Riegrovým pramenem v Poděbradech (60. léta).^[4]

Realizované sochy a pomníky (výběr)

Památník bitvy u Slavkova na Žuráni

• Pomník T. G. Masaryka v Poděbradech, Kroměříži a Nitře (1928) – autor samotné sochy Otto Gutfreund^[7]
• Památník bitvy u Slavkova na Žuráni (1928) – kulturní památka^[7]
• Některé hrobky na hřbitově v Poděbradech-Kluku, např. MUDr. Jakuba Vondrovice
• Pomník Bedřicha Smetany v lázeňském parku v Poděbradech (1934)^[7]
• Náhrobek Karla Čapka na Vyšehradě (1938) – spolupráce Josef Čapek^[9]
• Pamětní deska generálu Lužovi (1945)^[7]
• Busta Josefa Čapka v Jiráskově divadle v Hronově (po 1945) – spolupráce Karel Lidický
• Pomník Obětem nacistické surovosti v Poděbradech (1948) – spolupráce Karel Lidický^[11]
• Pomník S. K. Neumanna v Poděbradech – spolupráce Karel Lidický^[11]

Návrhy (výběr)

• Biograf Sokola v Poděbradech (1930)
• Evangelický kostel v Poděbradech (1932)
• Nové divadlo v Poděbradech (1939
• Říční lázně v Poděbradech (1940)

Odkazy

Reference

1. dle matriky N 1891-1900 města Poděbrady se Vojtěch Kerhart narodil 4. července 1892 v čp.219/III
2. Matriční záznam o narození a křtu farnost Poděbrady
3. LANGR, Ladislav. 150 poděbradských příběhů aneb 45 000 slov o Poděbradech. Poděbrady: Kompakt a MKC Poděbrady, 2014. ISBN 978-80-260-5899-1. Kapitola Příběh architektonického vizionáře, s. 126–127.
4. HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady – Město mého srdce III. – Obrázky z kulturních dějin. Praha: Nakladatelství Ostrov, 2013. ISBN 978-80-86289-78-6. S. 283.Dále jen Hrabětová 2013
5. KOPECKÝ, František. Rodina Vojtěcha Kerharta [online]. 2003-08-13 [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.
6. LIPUS, Radovan; VÁVRA, David. Šumná města (druhá kniha). Brno: Petrov, 2003. ISBN 80-7227-177-6. S. 558.
7. KOPECKÝ, František. Ing. arch. Vojtěch Kerhart, autor památníku na Žuráni [online]. Projekt Austerlitz, 2004-04-28 [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.
8. LANGR, Ladislav. Vojtěch Kerhart byl pan architekt [online]. Poděbradské noviny [cit. 2017-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29.
9. HOLZAPFELOVÁ, Vladislava. Funerální umění na vybraných pražských hřbitovech 1850–1950 (dizertační práce) [online]. [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.
10. PANOCH, Pavel. Jiráskovo divadlo Hronov [online]. Databáze divadel [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.
11. Hrabětová, 2013, s. 284.
12. 12 významných osobností Poděbrad – aneb sláva našich předků [online]. Město Poděbrady [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Kerhart na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Kerhart

Portály: Architektura a stavebnictví | Česko | Lidé | Sport