český architekt From Wikipedia, the free encyclopedia
Vojtěch Kerhart (2. července[1] 1892 Poděbrady[2] – 31. května 1978 Poděbrady) byl český architekt a představitel meziválečného funkcionalismu. Často spolupracoval se sochaři na tvorbě památníků. Jeho památník bitvy u Slavkova na Žuráni (1928) a Libenského kolonáda v Poděbradech jsou chráněny jako kulturní památky.[3]
| Ing. arch. Vojtěch Kerhart | |
|---|---|
.jpg) Vojtěch Kerhart | |
| Narození | 4. července 1892 Poděbrady  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 31. května 1978 (ve věku 85 let) Poděbrady  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov v Poděbradech |
| Povolání | architekt, československý legionář a stavitel |
| Příbuzní | Oldřich Kerhart (sourozenec) František Kerhart (bratranec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se roku 1892 v Poděbradech. Jeho otec Vojtěch Kerhart st. (1863–1924) byl zakladatelem největšího průmyslového podniku ve městě (Kerhartova pila a cihelna), dlouholetým okresním starostou a starostou Sokola.[4] Vojtěch Kerhart st. měl z prvního manželství syna Vladimíra Kerharta, který byl podnikatelem. Roku 1891 se podruhé oženil s Anežkou Knoblochovou z Poděbrad, se kterou měli pět dětí. Jeho sourozenci byli akademický malíř Oldřich Kerhart (1895–1947), Jaromír Kerhart (1897–1943), který po otci převzal řízení rodinného podniku, Olga Kerhartová (*1899) a Věra Kerhartová (*1900).[5] Zmínit musíme také bratrance Františka Kerharta, který byl rovněž významným architektem a autorem poděbradské městské spořitelny na Riegrově náměstí.[6]
Sám Vojtěch Kerhart se roku 1933 oženil s lékařkou Martou Švadlenkovou. Měli spolu dcery Martu a Jiřinu. Jeho manželka Marta Kerhartová však zemřela v roce 1937. Po smrti bratra Jaromíra Kerharta v koncentračním táboře Osvětim roku 1943 se Vojtěch Kerhart stal poručníkem jeho tří dětí Jaromíra, Vojtěcha a Aleny. Po válce se s vdovou Marii Kerhartovou oženil.[5]
Roku 1910 Vojtěch Kerhart maturoval na nymburské reálce a pokračoval studiem architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze.[7] Kerhartovo studium architektury přerušila první světová válka. Byl odveden na frontu, kde později přešel k československým legiím v Rusku, se kterou absolvoval sibiřskou anabázi a dosáhl hodnosti majora. Do nově vzniklého Československa se vrátil roku 1920 a studia architektury dokončil o dva roky později.[8][4]
._Vyšehradský_hřbitov._(82).jpg)
V letech 1922–1924 byl úředníkem Ministerstva veřejného zdravotnictví a následně dva roky pracovníkem Ministerstva národní obrany.[7] V letech 1925–1949 byl samostatným architektem.[4] Navrhl celou řadu vil a veřejných budov ve funkcionalistickém slohu (např. domy spisovatele Václava Řezáče a dům ředitele Moravce ve známé pražské osadě Baba). Spřátelil se s francouzským architektem Le Corbusierem, který jej v Poděbradech několikrát navštívil.[8] Jako architekt se podílel na stavbě mnoha pomníků. S tím souviselo jeho členství v Umělecké besedě, kterou v letech 1927–1938 zastupoval v Památkovém odboru hlavního města Prahy.[7] Po smrti Karla Čapka roku 1938 byl jeho bratrem Josefem Čapkem vyzván ke spolupráci na jeho náhrobku.[8] Kerhart a Čapek pro hrobku zvolili tvar boží muky dekorované otevřenou knihou (atribut spisovatel) a znakem Československé republiky.[9] Po válce pak, společně se sochařem Karlem Lidickým, vytvořil bustu Josefa Čapka, která byla umístěna v chodbě Jiráskova divadla v Hronově. Na bustě byl text: Památce hronovského rodáka spisovatele Josefa Čapka umučeného roku 1945.[10]
Několik staveb Kerhart realizoval i v rodných Poděbradech. Jedná se o funkcionalistickou budovu Vyšší školy hospodářské (dnes zemědělská škola), budovu pošty, vilu továrníka Oldřicha Zikmunda, Libenského kolonádu a kiosk nad Riegrovým pramenem Poděbradky. Další stavby nebyly realizovány – biograf Sokola z roku 1930, evangelický kostel z roku 1932, nové divadlo (1939) a říční lázně (1940).[4] Kerhart přišel s nápadem vytvořit ve městě památník T. G. Masaryka od Otto Gutfreunda (kopie sochy byly instalovány ještě v Kroměříži a Nitře). Poděbradská socha byla za nacismu odstraněna, po válce se na své místo krátce vrátila, ale za komunismu byla zcela zničena.[11]
Po komunistickém převratu v roce 1948 již nemohl pracovat samostatně. V dalších letech byl zaměstnancem Stavoprojektu KS a dalších konstrukčních kancelářích (Papcel, Sudop).[7] V roce 1968 společně s lékařem Ladislavem Filipem uspořádal sbírku na obnovu poděbradského pomníku TGM. Obnově zabránila okupace a následná normalizace.[11] Zemřel roku 1978 v rodných Poděbradech. Pohřben byl do rodinné hrobky ozdobené sochou od Karla Lidického.[11]
.JPG)
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
