Vojenská okupace je dočasná kontrola[1] nad cizím územím, které nepřísluší pod formální svrchovanost okupující mocnosti.[2][3] Takto ovládané území je okupované území nebo okupační zóna.
Definice
V případě, že ozbrojené síly jedné ze znepřátelených stran obsadí část území druhé strany a jsou schopny je udržet a vykonávat zde své pravomoci, jedná se o okupaci. O okupaci jde i v případě, že se okupující mocnost nesetkává s ozbrojeným odporem.[4] Svojí dočasnou podstatou se vojenská okupace odlišuje od kolonialismu nebo anexe.[5] Nejedná se tedy o připojení daného území k státnímu území okupační mocnosti, nýbrž o prozatímní výkon státní moci.
Válečné právo
| „ | Oddíl třetí Vojenská moc na obsazeném nepřátelském území Čl. 42 |
“ |
| — IV. úmluva II. Haagské mírové konference, 1907 | ||
Rozdíl mezi anexí a okupací poprvé formuloval švýcarský filosof a diplomat Emerich de Vattel ve svém díle Zákon národů[6]. Toto rozlišení se stalo součástí mezinárodních právních norem po napoleonských válkách a později bylo zakotveno v Čtvrté úmluvě druhé haagské konference[7] a Čtvrté ženevské úmluvě[8]. Tyto předpisy také stanovily základní pravidla okupace. Povinností okupující mocnosti je zejména obnovit a zajistit v maximálním možném rozsahu veřejný pořádek a bezpečnost, zabezpečit dostatečné zásobování potravinami, lékařskou péči a zajistit administrativní fungování okupované oblasti, spolupracovat s místními orgány a informovat obyvatelstvo o všech přijímaných opatřeních. Musí dále umožnit fungování civilní ochrany a dát jí k dispozici nezbytná zařízení. Okupující mocnost nese i náklady na správu země, pokud vybírá místní daně. Dále nesmí požadovat po civilním obyvatelstvu výkon prací za jiným účelem, než je zabezpečení potřeb jejich sil a veřejných služeb, ani nutit místní policejní složky k účasti na vlastních vojenských aktivitách. Vyžadovat věcné prostředky od místního obyvatelstva smí okupující mocnost jen pro účely zabezpečení svých sil a administrativního personálu, a to za náhradu. Dále je okupující mocnost povinna zachovat stávající systém prosazování práva (tj. policie a soudy), je-li to v souladu s požadavky mezinárodního práva a obecně uznávaných standardů, jakož i s bezpečnostními ohledy, zavádět nová trestní pravidla je možné jen pokud je to nezbytné k prosazení mezinárodního práva, zabezpečení řádné vlády a bezpečnosti okupačních sil.[4]
Historie
.png)
- V průběhu první světové války okupovalo Německo Belgii, východ Francie a západ Ruska. Rakousko-Uhersko okupovalo Srbsko a Černou Horu.
- V průběhu druhé světové války okupovalo Německo a Itálie většinu Evropy, nicméně o skutečnou vojenskou okupaci šlo v případě Belgie, severní části Francie, Řecka, Srbska a částí SSSR, ostatní území byla pod civilní správou (např. Protektorát Čechy a Morava nebo Norsko) nebo v nich vládly loutkové režimy (např. vichistická Francie, Slovenský štát nebo ustašovské Chorvatsko).
- Po druhé světové válce bylo Spojenci okupováno Německo, Rakousko a také Japonsko.
- V srpnu 1968 začala okupovat Československo vojska Varšavské smlouvy, tvořená vojáky Sovětského svazu, Bulharské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky a Maďarské lidové republiky.
- Sovětská okupace východního Polska v letech 1939–1941.
Odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
