Vltava (Má vlast)

Vltava je druhá symfonická báseň z cyklu Má vlast skladatele Bedřicha Smetany. Popisuje tok řeky – Vltavy. Kompozici symfonické básně provedl Smetana mezi 20. listopadem a 8. prosincem roku 1874. Premiéru měla až 4. dubna 1875.

Titulní list autografu partitury Smetanovy Vltavy

Části symfonické básně

1. „Prameny Vltavy“ (dvě flétny symbolizují dva prameny Vltavy, Teplou a Studenou Vltavu)
2. „Téma Vltavy“
3. „Lesní téma“ (lesní roh)
4. „Svatební scéna“ (polka – svatební lidový tanec)
5. „Noční scéna“ (tanec víl a lesních divoženek v měsíčním svitu; staré hrady)
6. „Téma Vltavy“
7. „Svatojánské proudy“
8. „Téma Vltavy“
9. „Vyšehrad“ (Praha) – motiv z Vyšehradu
10. „Vltava mizí v dálce“ (konec skladby – závěrečná tečka u soutoku s Labem v Mělníku)

Vznik a motivy symfonické básně

Tato část článku potřebuje úpravy.

---

Historie vzniku a původ hudebních motivů

Často je zmiňováno, že Smetana se inspiroval zvukem pramenů řeky již v roce 1867 při svém pobytu na Sušicku, kdy přijal pozvání od Čeňka Bubeníčka, majitele Čeňkovy pily k pobytu na jeho pile. Tedy se jednalo o horní tok jiné řeky – Otavy. Ta zde na Šumavě vzniká soutokem řek Křemelná a Vydra. Teprve po sedmi letech, za úplné hluchoty, však složil Vltavu.^[1] I po roce 1867 pobýval Smetana u Vltavy. Pro jednotlivé části své po celém světě slavné symfonické básně použil různé motivy, např. také zvuku po stavbě vltavské kaskády zaniklých peřejí svatého Jana.^[1]

Ústřední motiv Smetanovy Vltavy se vyskytuje už v populární lidové písni ze šestnáctého století La Mantovana, k textem Fuggi, fuggi, fuggi da questo cielo připisovaným italskému tenoru Giuseppe Cenci, známému jako Giuseppino del Biado († 1616).^[2] Její první výtisk je v Biadově sbírce madrigal z roku 1600. Motiv se jako prvně zpracovaný pro klávesové nástroje objevuje u Giovanni Battista Ferriniho (1601–1674).^[3] Melodie, později známá jako Ballo di Mantova a Aria di Mantova, získala popularitu v renesanční Evropě, když byla uváděna ve vlámštině jako Ik zag Cecilia komen, v polštině Pod Krakowem, v rumunštině Carul cu boi, ve skotštině My mistress is prettie a ukrajinštině Kateryna Kučerjava.

O jedné z hlavních melodií se nedoloženě traduje, že je převzata z české lidové písně Kočka leze dírou, jež byla Smetanou transponována do mollové tóniny. Ve Švédsku, kde skladatel jistý čas působil, existuje názor, že se Smetana u jednoho z motivů inspiroval švédskou lidovou písní.^[4]

Motivy převzaté do jiných skladeb

Uvádí se, že izraelskou hymnu Ha-Tikva složil Samuel Cohen pravděpodobně právě na jeden z námětů Smetanovy Vltavy.

Skladba byla rovněž použita do amerického filmu Strom života z roku 2011.^[5] Na melodii Smetanovy symfonické básně nazpíval na začátku normalizace Karel Gott píseň Vltava s textem Jiřího Štaidla. V roce 2018 zhodnotil Pavel Klusák text a přednes této písně jako „vlastenecké vyznání plné klišé jako antiteze všem, kdo svobodně opouštěli hranice totality“.^[6]