Vlastislav Zátka (26. června 1887, České Budějovice – 22. června 1964, Libníč) byl právník, mecenáš a sběratel výtvarného umění.
| JUDr. Vlastislav Zátka | |
|---|---|
| Narození | 26. června 1887 České Budějovice |
| Úmrtí | 22. června 1964 (ve věku 76 let) Libníč |
| Místo pohřbení | Hřbitov svaté Otýlie |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | advokát, sběratel umění, mecenáš |
| Choť | Marie Hennerová, 2. žena Ludmila Marešová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vlastislav Zátka pocházel z Českých Budějovic, z rodiny JUDr. Augusta Zátky (1847–1935) a jeho ženy Jany, rozené Klavíkové (1859–1935), vnučky bývalého českobudějovického purkmistra Františka Josefa Klavíka.[1] Po absolvování českého gymnázia Jana Valeriána Jirsíka ve svém rodišti studoval v letech 1905–1909 práva na Karlově Univerzitě a semestr 1907/1908 strávil ve Vídni. Již roku 1905 podnikl cestu do Holandska za uměním. Po získání titulu doktora práv absolvoval dvouletou praxi v rodinném podniku Dr. F. Zátka Praha-Karlín. Měl advokátní praxi v Praze i v Českých Budějovicích. Po ukončení praxe u bývalého společníka svého otce, Dr. Jana Bartoše, se roku 1912 usadil v Českých Budějovicích a otevřel zde vlastní advokátní kancelář.
Jeho první ženou byla spisovatelka Marie Hennerová, se kterou se oženil roku 1912 a pro její nervovou labilitu o šest let později rozvedl. Za války se věnoval samostudiu svazků Dějin malířství Richarda Muthera a spisů Emila Schaffera „Die Frau in der venezianischen Malerei“. Po válce v letech 1920 a 1921 podnikl delší cesty do Itálie. Roku 1922 cestoval do Würzburgu, aby poznal fresky Giovanni Battisty Tiepola.[2] Jeho druhou ženou se roku 1926 stala Ludmila Marešová, dcera profesora a rektora UK Františka Mareše a sestra malířky Milady Marešové. Z manželství se narodili potomci Hana (1928–1941) a August (* 14. září 1929).
Vlastimil Zátka byl činný ve správních radách Továrny na železné a kovové zboží a Českého akciového pivovaru v Českých Budějovicích, První českobudějovické továrny na smaltované nádobí a Českobudějovické záložny, kde byl od roku 1923 starostou.[3] Od roku 1920 byl místopředsedou rodinné firmy Dr. F. Zátka v Praze-Karlíně. Od roku 1926 byl postupně členem dozorčí rady Svazu záložen v Praze, 1928 členem představenstva, 1931 jmenován místopředsedou. Od roku 1912 byl až do jejího zrušení (1925) jednatelem Matice školské, předsedou okresní komise pro péči o mládež, za první světové války předsedou Pomocného výboru.[4] Stal se členem kuratoria českobudějovického městského muzea a od roku 1928 jeho předsedou. Zde se zasloužil o soustavný sběr a nákupy gotických plastik i obrazů, které dnes tvoří součást sbírky jihočeské gotiky v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou.[5] Roku 1923 zadal sochaři Bohumilu Kafkovi zhotovení busty Augusta Zátky a později se zasloužil také o postavení pomníku Augusta Zátky od téhož sochaře v Českých Budějovicích. Šest metrů vysoký pomník s bronzovou sochou byl odhalen roku 1936 před českobudějovickou radnicí. Roku 1939 německé úřady daly pomník odstranit a někdy kolem roku 1943 byla socha roztavena.[6]
Roku 1936 kandidoval do obecního zastupitelstva Českých Budějovic za Stranu národního sjednocení.[7] Od roku 1937 byl stejně jako předtím jeho otec a dědeček starostou nejstaršího českého spolku, českobudějovické Besedy (zal. 1862).[8] Do roku 1939 byl členem českobudějovického městského zastupitelstva, kde byl navržen do funkce prvního náměstka starosty. Zasloužil se o opravu Samsonovy kašny, vydláždění náměstí podle návrhu architekta prof. Pavla Janáka či o projekt zakoupení Eggertovy vily pro zamýšlené muzeum 19. století (nyní Jihočeská vědecká knihovna). V dubnu roku 1939 byl proti své vůli dosazen na vedoucí místo budějovické pobočky Národního souručenství, ze kterého se mu podařilo ještě téhož roku odstoupit „ze zdravotních důvodů“.[9]
Brzy po německé okupaci Československa 1. září 1939 byl zatčen gestapem a dopraven do Lince, odkud měl být transportován do koncentračního tábora v Buchenwaldu. Nakonec byl propuštěn, ale 6. února 1942 byla u něj provedena domovní prohlídka a byl mu zabaven majetek. Zátkův majetek byl 8. dubna 1942 „z důvodu jeho nepřátelského smýšlení“ prohlášen za majetek Velkoněmecké říše. Zátka se uchýlil do Prahy ke své sestře Olze Balšánkové a do konce války působil v advokátní kanceláři Dr. Josefa Moráka. Malá část zkonfiskovaného majetku byla rodině Zátků navrácena roku 1946, ale po roce 1948 byly podniky, v nichž Vlastislav Zátka působil, znárodněny. Zároveň už nemohl vykonávat své veřejné funkce ani advokátní praxi (protože „neprojevil kladný poměr k lidově demokratickému režimu a nelze ho u něj ani očekávat“) a roku 1949 byl nucen opustit České Budějovice a přesídlit do Libníče u Českých Budějovic, kde (před znárodněním roku 1948) rodina vlastnila lesní statek a zůstalo jí tam zázemí ve vile[10] po otci Augustu Zátkovi.[5]
Po zbytek života se Vlastimil Zátka věnoval dějinám umění v souvislosti s jeho sbírkou, sepsal dějiny rodu Zátků a zachované listinné památky odborně zinventarizoval jako rodinný archiv. Z jeho knihovny, která čítala na 1600 svazků se dochovala pouze malá část asi 200 knih. Zbytek byl zničen ve stoupě anebo zavlečen. V AJG je umístěno 68 knižních svazků, které galerie odkoupila spolu s korespondencí V. Zátky od dědiců v roce 1980.[11] Vlastimil Zátka zemřel několik let po konfiskaci své sbírky komunistickým režimem, sužován migrénami, v Libníči roku 1964. Pohřben byl v rodinné hrobce na hřbitově sv. Otýlie v Českých Budějovicích.
Sběratel umění
Zátka začal budovat svou sbírku po skončení první světové války a sběratelství se stalo jeho největším životním potěšením. Mezi jeho první akvizice patřila díla soudobých autorů – Jana Preislera, Františka Tavíka Šimona, Vratislava Nechleby, Ludvíka Kuby, Otakara Lebedy nebo Milady Marešové. Kromě toho vlastnil soubor rodinných portrétů z 19. a 20. století. Roku 1921 zakoupil olejomalbu Petra Brandla a poté začal systematicky sbírat staré holandské a vlámské malby. Obrazy nakupoval od obchodníků s uměním, zejména Rudolfa Ryšavého, nebo prostřednictvím Dr. Prokopa Tomana. Jeho nejdůležitějším obchodním pramenem a později i výhradním dodavatelem malířských děl vlámské a holandské produkce 17. století se stal od roku 1927 prof. Julius Singer[12], který zprostředkoval i nákupy z významných soukromých sbírek. Zpočátku Zátka některá dříve zakoupená díla směňoval za nové akvizice, ale později se už s jádrem systematicky budované sbírky nechtěl rozloučit. Výhradním restaurátorem pro sbírku Vlastislava Zátky byl Bohuslav Slánský.[13]
Roku 1937 navštívil Zátku P. de Boer, majitel známého amsterdamského obchodu s uměním, od kterého ve stejném roce zakoupil obraz Davida Vickeboonse (Rozdávání chlebů u kláštera) a v roce 1941 dílo Podobizna muže od utrechtského malíře Pauluse Moreelse. Zátka se stýkal s tuzemskými i zahraničními znalci a sběrateli umění, mj. restaurátorem a ředitelem vídeňské Akademie Robertem Eigenbergerem. Vedl korespondenci s Dr. Cornelisem Hofstedem de Groot, autorem desetisvazkového díla o holandském malířství 17. století, Hermannem Vossem z Berlína, Walterem Cohenem z Düsseldorfu a řadou dalších historiků umění. Zpočátku ho podporovali Prokop Toman a Dr. K. B. Palkovský, od roku 1910 byl jeho blízkým rádcem Jaromír Pečírka. Z českých historiků umění se o sbírku zajímal Antonín Matějček. Obrazy ve sbírce byly podrobně dokumentovány korespondencí a dobrozdáními předních znalců umění, výpisy z katalogů sbírek nebo aukčních katalogů.
Roku 1936 zpřístupnil Vlastislav Zátka svou sbírku v novostavbě Českobudějovické záložny. Bystu Vlastislava Zátky zhotovil na popud výboru českobudějovické Záložny roku 1937 sochař Břetislav Benda. Po zabavení Zátkova majetku za Protektorátu byla jeho sbírka vystavena v letech 1942–1943 v bývalé Moderní galerii jako součást přírůstků Českomoravské zemské galerie. Výstava byla prodejní a řada děl původní sbírky byla nenávratně ztracena. V Praze byla díky Josefu Cibulkovi zachována asi polovina děl, ale v poválečné restituci se rodině Zátkových vrátila jen část sbírky. Ta byla znovu konfiskována roku 1960 a převedena do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou a zčásti zapůjčena do Národní galerie v Praze. Roku 1991 byla sbírka vrácena v restituci dědicům.[14]
Zátkova sbírka (dle původního inventáře)
- Nicolaes Claes Berchem (1620–1683) - Horská krajina s mezkaři a kramářem, 1656–1658 (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Abraham van Beyeren (1620–1690) nebo neznámý autor ? – Zátiší s rybami a hliněným džbánem, 1650-1660 (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Andries Both (1609–1650) – Chalupa s třemi pahýly stromů (neznámý osud)
- Bartolomeus Breenbergh (1599-1659) - Zřícenina Colossea v Římě (neznámý osud)
- Quiringh Gerritsz. van Brekelenkam (1620-1668) - Modlitba při stole, 1655 (neznámý osud)
- Pieter Claesz (1597-1661) - Zátiší s vinnou sklenicí, 1648 (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Pieter Codde (1599-1678) - Hráči v triktrak (neznámý osud)
- Aelbert Cuyp (1620-1691) - Na pastvě, kresba křídou (neznámý osud)
- Jan Fyt (1611-1661) - Lovecké zátiší, 1653 (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Lucas Gassel (1500-1570) - Krajina s Kristem a dvěma učedníky na cestě do Emauz, pol. 16. stol. (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Jan van Goyen (1596-1656) - Krajina s řekou a mlýnem, 1649 (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Jan van Goyen (1596-1656) - Plachetka v tiché zátoce, 1647 (neznámý osud)
- Jan van Goyen (1596-1656) - Za humny, 1628 (neznámý osud)
- Willem Claesz. Heda (1593-1680) nebo neznámý autor - Zátiší s mušlemi a nautilem, 1634 (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Abraham Hondius (1631-1691) - Lovečtí psi s volavkou ve zříceninách, 1667 (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Pieter Pieterszoon Lastman (1583-1633) - Jakob a Thamara (neznámý osud)
- Pieter Pieterszoon Lastman (1583-1633) - soubor 19 biblických ilustrací, lavírovaná perokresba (neznámý osud)
- Gijsbrecht Leytens, též "Mistr zimních krajin" (1586-před 1656) - Zasněžená krajina (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Cornelis Massys, též Massijs (1508-1556) - Cesta na Kalvárii (před r. 1992 Národní galerie v Praze)
- Claes Molenaer (c.1620-1676) - Zimní krajina
- Jan Miense Molenaer (1610-1668 - V krčmě (vráceno dědici)
- Joos de Momper (1564-1635) - Odpočinek na útěku, kolem 1620 (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Monogramista J. G. L. - Dvě válečné lodi a jachta na klidném moři
- Paulus Moreelse (1571-1638) - Podobizna muže, 1632 (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Aert van der Neer (1603-1677) - Pobřeží při svitu měsíce, pol. 17. stol.
- Neznámý autor - Podobizna duchovního (poprsí), miniatura, 2. pol. 17. stol.
- Adriaen van Ostade (1610-1685) - Vyprázdněný džbán, 1. pol. 17. stol.
- Adam Pynacker (1622-1673) - Tichá zátoka
- Jan Siberechts (1627-1703) - Ve dvorci, 1659 (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- David Teniers mladší (1610-1690) - Cikánská rodina, 1640
- Willem van de Velde ml. (1633-1707) - Vichřice na moři (neznámý osud)
- David Vinckboons (1576-1632) - Rozdávání chlebů u kláštera, kolem 1610 (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Roelof van Vries (1631-1701) - Krajina s řekou
- Jan Wildens (1586-1653) ? - Lesnaté návrší, 1. pol. 17. stol.
- Philips Wouwerman (1619-1668) - Formanské vozy v kolně, poč. 60. let 17. stol. (zapůjčeno, AJG Hluboká)
- Thomas Wyck (1616-1677) - Kašnář (neznámý osud)[15]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
