ruský spisovatel a vědec From Wikipedia, the free encyclopedia
Vladimir Fjodorovič Odojevskij (rusky Владимир Фёдорович Одоевский, 30. červencejul./ 11. srpna 1804greg. nebo 1803, Moskva — 27. únorajul./ 11. března 1869greg.. tamtéž) byl ruský romantický spisovatel, filozof, muzikolog, redaktor a hudební kritik.[1][2]
Vladimir Fjodorovič Odojevskij | |
---|---|
Narození | 30. červencejul./ 11. srpna 1804greg. Moskva |
Úmrtí | 27. únorajul. / 11. března 1869greg. (ve věku 65 let) nebo 11. března 1869 (ve věku 65 let) Moskva |
Místo pohřbení | Donský hřbitov v Moskvě |
Povolání | spisovatel, filozof, muzikolog, redaktor a hudební kritik |
Národnost | ruská |
Stát | Ruské impérium |
Alma mater | Šlechtická internátní škola při Moskevské univerzitě |
Literární hnutí | Romantismus |
Významná díla | Ruské noci |
Ocenění | Řád sv. Vladimíra 2. třídy, Řád sv. Anny, Řád sv. Stanislava 1. a 2. třídy |
Manžel(ka) | Olga Stěpanovna Lanskaja (od roku 1826) |
Rodiče | Fjodor Sergejevič Odojevskij |
Příbuzní | generál Ivan Sergejevič Odojevskij (1769-1839), (strýc), básník Alexandr Ivanovič Odojevskij (1802—1839), bratranec. |
Vlivy | E. T. A. Hoffmann Friedrich Schelling |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pocházel po otci ze starého knížecího rodu, který odvozoval svůj původ od Rurikovců. Jeho otec byl bratrem ruského generála z Napoleonských válek Ivana Sergejeviče Odojevského. Jeho matka podle jedněch pramenů pocházela z nevolnické rodiny, podle jiných z rodiny vojáka, v každém případě však neměla urozený původ.[1][2]
Po smrti otce byl od čtyř let vychováván u svých příbuzných v Moskvě. Roku 1822 dokončil vzdělání na Šlechtické internátní škole při Moskevské univerzitě. Již jako student publikoval své první práce ve studentském časopise. Přátelství s bratrancem Alexandrem Ivanovičem Odojevským, pozdějším účastníkem děkabristikého povstání, velmi ovlivnilo jeho názory na společnost. Od roku 1823 se u něho scházel Spolek moudrosti (Общество любомудрия), který se snažil uvádět do Ruska myšlenky Friedricha Schellinga a který byl po děkabristickém povstání rozpuštěn. V těch samých letech vydával společně s Vilgelmem Karlovičem Kjuchelbekerem literární almanach Mnemozina (Мнемозина).[2]
V letech 1826–1862 žil v Petrohradě, kde se roku 1826 oženil. Věnoval se muzikologii, s manželkou vedl literární salon, zajímal se o mystická učení, zednářství a magii. V té době psal povídky, novely, pohádky, publicistické články a filozofické eseje, redigoval Puškinův časopis Sovremennik (Современник), přispíval do několika dalších časopisů a byl spoluvydavatelem peridoika Selskoe čtenie (Сельское чтение). Pod vlivem E. T. A. Hoffmanna propojoval ve svých dílech fantastično a realitu, rovněž se v nich ale objevuje důvěra v sílu přírodních věd, kdy se tajemným přírodním jevům dostává racionálního vysvětlení. Řada jeho děl si také klade didaktické a naučně polemické cíle a zabývá se závažnými psychologicko-sociálními problémy.[2] Roku 1844 vydal třísvazkový soubor svých spisů pod názvem Díla knížete V. F. Odojevského (Сочинения князя В.Ф. Одоевского), v jehož prvním svazku vyšlo jeho nejvýznamnější dílo, filozofický román Ruské noci (Русские ночи).[3]
Živě se účastnil společenského života, angažoval se v boji za zrušení nevolnictví, zabýval se dobročinnou prací, usiloval o zpřístupnění vzdělání venkovskému obyvatelstvu, o omezení cenzury a humánnější poměry ve věznicích. Roku 1845 se stal zakládajícím členem Ruské zeměpisné společnosti (Русское географическое общество). V roce 1846 byl jmenován náměstkem ředitele Císařské veřejné knihovny a ředitelem Rumjancevova muzea. Jeho mesianistická víra v Rusko jej stavěla do blízkosti slavjanofilů.[1][4]
Patří k zakladatelům ruské muzikologie, hudební kritiky a hudební lexikografie. Za nejbližší hudbě považoval matematiku. Aktivně se zabýbal organologií a hudební akustikou. Intenzivně sbíral lidové hudební produkce. Nepoužitelnost rovnoměrně temperované chromatické škály pro zachycení ruské lidové hudby ho vedla k vynálezu vlastního, tzv. enharmonického spinetu (энгармонический клавесин).[5]
Roku 1861 se vrátil do Moskvy a stal se senátorem ve Vládním senátu (Правительствующий сенaт), který vykonával funkci dozoru nad činností státních institucí. Zemřel roku 1869 bez potomků, a protože ani jeho bratranec Alexandr Ivanovič Odojevskij neměl děti, rod Odojevských jeho smrtí vymřel.[4]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.