Remove ads
Vladimír Pucholt (* 30. prosince 1942 Praha) je československý (dnes český) herec a britský a kanadský lékař, specializace pediatr a neonatolog.[1]
| Vladimír Pucholt, PhD (Dr.) | |
|---|---|
| Narození | 30. prosince 1942 (81 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Alma mater | DAMU Praha University of Sheffield Medical School |
| Povolání | dětský herec, herec a lékař |
| Ocenění | German Film Award/Best Male Supporting Role (1970) Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize (2023) |
| Choť | Rosemary |
| Děti | Camilla, Lindsay |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Pucholtův otec, advokát, po roce 1948 odmítl se touto profesí živit s tím, že v bezprávním státě to dělat nebude. Živil se pak jako tramvaják nebo pomocník na stavbách. A tak syn Vladimír, jehož snem bylo vedle medicíny i studium jazyků, nedostal doporučení na vysokou školu.
Herectví, mládí
Debutoval v devíti v první z dětských rolích, jako dvanáctiletý ve snímku Miloše Makovce Návštěva z oblak, o rok později v hlavní roli žáka Chocholky v komedii Oldřicha Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava.[2] Známým a populárním se stal svými prvními významnými rolemi ve filmech Miloše Formana Černý Petr a Konkurs (1963/64). Dále hlavními rolemi ve známém filmovém muzikálu Ladislava Rychmana Starci na chmelu (1964) a v dalším, spolu s Hanou Brejchovou,[3] i herecky mezinárodně úspěšným, Formanově snímku Lásky jedné plavovlásky (1965).
Poprvé na DAMU v Praze nebyl přijat. Vyučil se spojovým mechanikem v Tesle Karlín. Během posledního roku na učilišti se ale rozhodl, že zkoušky na DAMU ještě jednou zkusí. Tam nad jeho kádrovým profilem, po jeho druhém přihlášení, přimhouřili oči. V roce 1965 absolvoval.[2]
- „Když jsem šel na školu, tak mi pan Pešek říkal, že škola mě pravděpodobně připraví o moji trhlost a že tu trhlost budu hledat možná desetiletí, možná celý život a možná, že už ji vůbec nenajdu. A pravda je, že metody ve škole se tomu blížily. Vy všichni jste nějakým způsobem deformovaní a my z vás nejdříve musíme udělat normální lidi, naučíme vás normálně chodit, normálně mluvit. Přitom na DAMU přijde každý rok řada originálních lidí – to jsou samorosty. A stačilo by je jenom jednoduchým způsobem upravit a budou z nich velmi osobití lidé, kteří jsou na našem jevišti potřeba, nic takového univerzálního. Ale oni je nacpou do formiček a to, co přečuhuje, ořežou. Po čtyřech letech to vyndají a diví se, že je to zmetek. Já bych se nedivil.“
- – Vladimir Pucholt, Sešity pro mladou literaturu, č. 1 / 1966[4]
Po ukončení studia roku 1965 nastoupil do právě založeného pražského Činoherního klubu. Jan Kačer, který soubor sestavoval, k výběru herců řekl: „Chtěl jsem, aby to byli lidi, kteří nenáviděli totalitu, měli v sobě fantazii, tvořivost, svobodu.“ Pucholt zde hrál do roku 1967, kdy emigroval do Velké Británie.[2][5]
O svém úmyslu odejít do exilu se Vladimír Pucholt svěřil pouze Jaroslavu Vostrému, uměleckému šéfovi Činoherního klubu. Vostrý v knize Činoherní klub 1965–1972 vzpomíná: „Bylo mi to nesmírně líto, ale chápal jsem ho. Dohodli jsme se, že ještě dozkouší Chlestakova. Zkoušel tak, jako by ho měl hrát léta a ne jen na premiéře a čtyřech reprízách. Že mi o záměru emigrovat vůbec řekl, svědčilo o jeho vztahu a odpovědnosti k divadlu.“[2]
Lékařství, rodina
Po příchodu do Anglie se živil příležitostnými pracemi, uklízel byty, pak se mu podařilo získat místo laboranta v nemocnici. Brzy poté, 1968, v pětadvaceti, obeslal britské lékařské fakulty přihláškami ke studiu, uspěl na Univerzitě v Sheffieldu. Absolvoval v roce 1974 s vynikajícím prospěchem, získal Zlatou medaili za klinickou medicínu. Během studia na něj měli rozhodující vliv dva výborní pediatři, John Lorber a Ronald Illingworth, kteří ho přivedli ke specializaci na neonatologii.[2]
V roce 1981 se s manželkou Rosemary odstěhovali, s tehdy šestiletou dcerou Camillou Evou a o dva roky mladším synem Lindsayem,[6][7] do Kanady, kde měl lepší podmínky pro svou práci, chyběli tam i lékaři s jeho specializací. Rok působil v Torontu, v letech 1982–85 v North Bay na severu. V roce 1985 se vrátili do Toronta, kde se po čase stal vedoucím lékařem neonatologického oddělení tamní nemocnice. Zároveň si otevřel ordinaci ve svém domě.[2][8] Do odchodu do penze pracoval ve vlastní praxi v Torontu jako dětský lékař, spolu s manželkou Rosemary.[6][9][10][11]
K roli herce se vrátil pouze ve filmu Vojtěcha Jasného Návrat ztraceného ráje (1999).
- „Nemám v úmyslu vrátit se ke hraní. Tohle jsem udělal proto, že mne Vojtův příběh chytil za srdce. Chtěl jsem tím něco vysvětlit.“
- – Vladimír Pucholt, 1999, v interview na Reflexu[12]
Při příležitosti natáčení tohoto filmu byl mj. hostem Marka Ebena v televizním pořadu Na plovárně.
Ostře pozoruje situaci v první vlasti:
- „Dlužíme několika lidem pár facek a těch pár facek nepadlo. Dlužíme spravedlnosti.
... Slušní lidé se dobrovolně vzdávají vlády ve prospěch podvodníků.
... špinavé peníze, o nichž pan Klaus řekl, že je nezná, jsou tady stále. Jsou přitištěné na tělech špinavých lidí. Měly se z nich odloupnout, protože jim nepatřily, a dát je lidem, kteří by je použili k dobrým věcem.
... Lidí, kteří museli ze svých vlastí odejít a hledat nové domovy, je opravdu hodně. Když se podíváte na dvacáté století, není v dějinách nic krutějšího a smrtelnějšího, protože máme na sebe daleko lepší věci, jak se pobít.
... Pořád mi vrtá hlavou ta představa, jak někdo z těch křiváků jde poprosit o odpuštění. Nemůžu si vzpomenout, že by to někdo udělal. Taky nikoho takového neznám. Viníci raději říkají, že se "dělaly chyby" nebo "to byla taková doba" a mnoho jiných pořekadel, za nimiž ukrývají svou osobní vinu.“- – Vladimír Pucholt, 1999, v interview na Reflexu[12]
Pomoc v počátcích exilu
Vladimír Pucholt vděčně vzpomíná na pomoc v prvních letech exilu v Británii, mj. od Lindsay Andersona, Davida Cornwella (občanské jméno spisovatele Johna le Carrého).[12]
V životopisné knize Johna le Carrého (nar. 1931, známý anglický spisovatel špionážních románů) Holubí tunel (The Pigeon Tunnel, 2016) je zmínka o Vladimíru Pucholtovi, jeho počátcích v Anglii. Aby Pucholt nemusel žádat o politický azyl, na popud britského filmaře českého původu Karla Reisze požádal John le Carré prostřednictvím známého novináře manželku tehdejšího ministra vnitra Roy Jenkinse o pomoc. Ta pak prosbu předložila manželovi ráno u snídaně spolu s uvařeným vajíčkem. Le Carré později finančně pomáhal Pucholtovi při jeho studiích medicíny, ten s vděčností celou půjčku po absolvování školy vrátil do poslední pence.[13]
Remove ads
Filmografie
Filmy
Československo
- 1952 Konec strašidel
- 1955 Hastrman (studentský film, krátkometrážní)
- 1955 Návštěva z oblak
- 1955 Punťa a čtyřlístek
- 1955 Vzorný kinematograf Haška Jaroslava
- 1956 Dobrodružství Toma Sawyera (TV)
- 1956 Nezlob, Kristino
- 1957 Brankář bydlí v naší ulici
- 1958 Kasaři
- 1958 O věcech nadpřirozených
- 1960 Žalobníci
- 1961 Malý Bobeš, režie Jan Valášek
- 1962 Měšťáci (TV)
- 1962 Oranžový měsíc
- 1962 Pozdní láska (TV)
- 1962 Šestý do party (TV)
- 1963 Černý Petr, režie Miloš Forman, role Čenda
- 1963 Kdyby ty muziky nebyly (součást pásma Konkurs), režie Miloš Forman
- 1964 Démanty noci, režie Jan Němec, hlas Druhý (herec Antonín Kumbera)
- 1964 První den mého syna, režie Ladislav Helge, role Žluťásek / Jiří Kouba
- 1964 Starci na chmelu, režie Ladislav Rychman, role Filip
- 1964 Konkurs, režie Miloš Forman, role Vláďa (segment Kdyby ty muziky nebyly)
- 1965 Souhvězdí Panny, režie Zbyněk Brynych, role Veleba
- 1965 Lásky jedné plavovlásky, režie Miloš Forman, role Milda
- 1967 Svatba jako řemen, režie Jiří Krejčík, role mladší příslušník VB
Německo (NSR)
- 1970 Malatesta (TV), režie Peter Lilienthal, role Gardstein, ocenění Deutscher Filmpreis[15] 1970, nejlepší mužská vedlejší role
Česko
- 1999 Návrat ztraceného ráje, režie Vojtěch Jasný
- 2014 V klidu a naplno, režie Josef Abrhám ml
dokumentární
- 1996 Tři životy Vladimíra Pucholta (TV)
- 1997 Výlety Miroslava Horníčka
- 1998 Vyšší principy Jiřího Krejčíka (TV)
- 2002 Spravedlnosti času... (TV)
- 2011 Holka vítr (S12E12)
- 2011 Příběhy slavných (seriál)
- 2013 Hoteliér
- 2015 Magický Činoherní klub (seriál)
- 2015 Můj Vladimír Pucholt (TV)
účinkující v pořadech
- 1995 Úsměvy českého filmu
- 1998 Na plovárně
- 2010 Komici na jedničku
Divadlo
Činoherní klub – herec[5] v inscenacích[16]
- 1967 Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor, režie Jan Kačer, role Chlestakov, úředník z Petěrburgu
- 1966 Ladislav Smoček: Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (v jednom večeru s Bludištěm), režie Ladislav Smoček, role Burke
- 1965 Albert Camus: Spravedliví, režie Jan Kačer, role Alexej Vojnov
- 1965 Sean O'Casey: Pension pro svobodné pány, režie Jiří Krejčík, role Halibud
Remove ads
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads