český hudební pedagog, klavírista, muzikolog a překladatel From Wikipedia, the free encyclopedia
Václav Holzknecht (2. května 1904, Praha[1] – 13. srpna 1988[2], Jindřichův Hradec[p 1]) byl český klavírista, hudební vědec, hudební popularizátor, publicista, kritik, dramaturg, organizátor a pedagog, překladatel z francouzštiny, jeden ze zakladatelů mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, dlouholetý ředitel pražské konzervatoře, osobní přítel hudebního skladatele Jaroslava Ježka.
| Profesor JUDr. Václav Holzknecht | |
|---|---|
.png) Václav Holzknecht (časopis Pestrý týden, 1936) | |
| Základní informace | |
| Narození | 2. května 1904 Praha |
| Úmrtí | 13. srpna 1988 (ve věku 84 let) Jindřichův Hradec |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | klavírista, pedagog, překladatel, muzikolog, dramaturg, učitel, hudební pedagog a publicista |
| Nástroje | klavír |
| Ocenění | Řád práce Řád Vítězného února |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se jako třetí dítě (první syn) v pražské rodině pražského svrškaře (obchodníka s kůžemi) Jana Holzknechta (1866–??) a matky Barbory, rozené Smolíkové (1877–1951). Podle policejní přihlášky žila rodina na Žižkově, ve Štítného ulici.[3][4] Otec se jako podnikatel pravděpodobně potýkal s finančními potížemi, v roce 1899 byla firma Jana Holzknechta prohlášena za insolventní.[5]
Přes tyto skrovné začátky vystudoval Václav Holzknecht úspěšně práva a během svého vysokoškolského studia dokázal ještě souběžně vystudovat hru na klavír na Pražské konzervatoři. Absolventský koncert měl v červenci 1928, již jako doktor práv (promoce proběhla týž den dopoledne).[6][7] Do roku 1942 pracoval na ministerstvu financí, hudbě a koncertům se mohl věnovat pouze po večerech a nedělích. Přesto byla jeho hudební aktivita široká a obdivuhodná (viz zajímavost níže).
Bližší detaily o soukromém životě Václava Holzknechta se z veřejných zdrojů prozatím nepodařilo dohledat. Podle informace člena rodiny nebyl ženatý a neměl potomky. Nesystematicky psané neúplné paměti četl pouze omezenému okruhu lidí a v posledních letech života je spálil.[6]
Talent, rozsah znalostí a odborná autorita Václava Holzknechta byly po celý život neobyčejné. Duševní sílu si zachovával do posledních dnů. Ještě 27. července 1988 navštívil firmu Petrof v Hradci Králové, aby se jako předseda hodnotitelské komise vyjádřil ke kvalitě zvuku dvou mistrovských koncertních klavírů.[8] Krátce na to, 13. srpna, zemřel. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech (část 009, odd. 4, hrob 319).
Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století (po absolvování konzervatoře) vystupoval jako klavírista, interpretoval zejména současnou hudbu.[9] Ve té době byl též (vedle hlavního zaměstnání na Ministerstvu financí) členem hudební skupiny (kterou dále tvořili František Bartoš, Pavel Bořkovec, Jaroslav Ježek, Iša Krejčí); skupina pořádala v budově S.V.U. Mánes koncerty moderní hudby.[10]
V roce 1942 nastoupil jako profesor na Pražskou konzervatoř a po půl roce byl zvolen jejím ředitel. Konzervatoř vedl až do roku 1970.[6][11] Poté celkem tři roky působil ve funkcích ředitele (7. 10. 1970 – 14. 10. 1972) a dramaturga (15. 10. 1972 – 31. 12. 1973) Opery Národního divadla v Praze.[12]
Ihned po osvobození v roce 1945 se aktivně zapojil do poválečné činnosti. Např. v červnu 1945 doprovázel akci vězňů koncentračních táborů v Obecním domě v Praze.[13] Celkem šestnáct let (1957–1973) pracoval ve festivalovém výboru hudebního festivalu Pražské jaro coby jeho předseda, pravidelně také zasedal v porotách různých mezinárodních hudebních soutěží. Předsedal také Společnosti Bohuslava Martinů.
O hudbě a jejích interpretech napsal celou řadu knih. Hudbu také velmi často propagoval v rozhlasu i v televizi (pořady Obrazy z dějin české hudby a Prof. Václav Holzknecht vypravuje). Jeho vzpomínky též vyšly v roce 1982 na gramofonové desce.[14]
V roce 1964 byl vyznamenán Řádem práce.[15] Ještě před nástupem husákovského vedení, v únoru 1968, byl oceněn cenou Národního výboru Prahy.[16] V listopadu 1969 se spolu s desítkami dalších kulturních pracovníků přihlásil k aktivní podpoře stranického a státního vedení ČSSR.[17] Podepsal též tzv. Antichartu (1977).[18] V roce 1984 obdržel Řád Vítězného února.[15]
Databáze NK ČR eviduje 103 publikací a hudebnin, jejichž autorem, překladatelem, pořadatelem nebo autorem doslovu je Václav Holzknecht. V roce 2007 po padesáti letech vyšlo opravené vydání jeho knihy o životě a díle Jaroslava Ježka a Osvobozeného divadla. Editor Petr Lachmann text zpřesnil mnoha opravami, aktualizován je i přehled Ježkova díla. Kniha je doplněna rozsáhlou ediční poznámkou a úvodem Jiřího Suchého.[19] Mezi jeho nejvýznamnější nebo zajímavá díla patří:
Na domě v pražské Široké ulici, ve kterém bydlel, je umístěna pamětní deska a busta.[20]
O popularitě Václava Holzknechta jako interpreta svědčí karikatura, uveřejněná v Pestrém týdnu v roce 1937:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
