Turčín Poničan je lyricko-epická báseň s baladickými tóny slovenského romantického básníka Sama Chalupky. Prvně vyšla roku 1863 v časopise Sokol, knižně pak v autorově básnické sbírce Spevy z roku 1868. Jde o zveršovanou pověst s tematikou protitureckých bojů se silnými folklórními rysy včetně motivů z ukrajinských lidových písní.[1][2]
| Turčín Poničan | |
|---|---|
| Autor | Samo Chalupka |
| Překladatel | Jiří Valja |
| Jazyk | slovenština |
| Žánr | lyricko-epická báseň |
| Datum vydání | 1863 |
| Česky vydáno | 1962 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obsah básně
Tématem básně je rodinná tragédie vzniklá v důsledku války., kterou je možné zevšeobecnit jako tragédii celého národa. Turci přepadnou slovenskou obec Poniky. Jeden Turčín (Turek) nalezne ukrývající se starou ženu, přiváže si ji ke koni a odvleče k sobě domů, aby se starala o jeho malého synka. Odůvodňuje to tím, že Slováci jsou na rozdíl od Maďarů odbojný a hrdý národ a že nad slovenský zpěv ve světě není.
- Turčín sedí, kávu pije
- a Turkyňa zlatom šije:
- a starká si spieva tíše
- a Turčiatko im kolíše.
- „Hajaj, búvaj, krásno dieťa!
- Donesiem ti z hája kvieťa;
- donesiem ti z ruže púčok,
- veď si ty môj milý vnúčok.“
Jakmile to otec dítěte uslyší, hned na starou ženu vyjede: „Ako ty smieš to spievati? Či si mu ty stará mati?. A žena mu odpoví:
- „Raz Poniky rabovali,
- syna môjho sebou vzali;
- syna môjho v treťom roku,
- mal on hviezdu, znak na boku.
Turčín pochopí, že stará žena je jeho matka. Se svou manželkou ji odprosí, přijímají ji za svou, snaží se ji zařadit do své rodiny a nabízejí jí snadný život.
- A Turčín a jeho žena
- hodili sa na kolená:
- „Odpusť, mati, svojmu synu
- prevelikú jeho vinu.
- Nebudeš už otrokovať,
- s nami budeš tu panovať,
- chodiť, ako my, vo zlate
- a spočívať na zamate.“
Matka ale odmítne žít v přepychu v pohanské zemi, i když po boku svého syna. Její nadosobní láska k vlasti zvítězí nad mateřskými city.
- „Udeľ vám Boh, deti moje,
- sväté požehnanie svoje,
- ale túžba moja letí
- len ta, kde kríž z veže svieti.
- Ta do vlasti mojej lona,
- na tie krásne brehy Hrona:
- tam kvitol kvet mojej mladi,
- inde sa mne žiť nesladí.
- Tam pod krížom starší moji
- v tichých hroboch spia v pokoji;
- tam — keď bude vôľa božia —
- i mňa ku nim nech uložia.“
Křesťanský hrob s předky je básníkem považován za obraz národního povědomí a národní identifikace.[2]
Operní adaptace
Na motivy básně napsal slovenský básník Ján Smrek libreto k opeře Jána Cikkera Beg Bajazid (1957).[3]
Česká vydání
- Turčín Poničan, in CHALUPKA, Samo. Zpěvy, Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1962, přeložil Jiří Valja.
Odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
