Thomas Bach
německý šermíř a sportovní funkcionář, předseda MOV From Wikipedia, the free encyclopedia
Thomas Bach (* 29. prosince 1953, Würzburg[1]) je bývalý německý šermíř a nyní sportovní funkcionář, devátý předseda Mezinárodního olympijského výboru. Je olympijským vítězem v šermu fleretem družstev z LOH 1976 v Montrealu.
| Thomas Bach | |
|---|---|
 | |
| 9. předseda Mezinárodního olympijského výboru | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 10. září 2013 | |
| Předchůdce | Jacques Rogge |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Svobodná demokratická strana (do 2023) |
| Narození | 29. prosince 1953 (71 let) Würzburg |
| Alma mater | Juliova–Maxmiliánova univerzita ve Würzburgu |
| Profese | šermíř, právník, sportovní funkcionář a politik |
| Ocenění | Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska (1984) Stříbrný vavřínový list Záslužný řád Spolkové republiky Německo Řád za zásluhy Polské republiky Řád knížete Jaroslava Moudrého 4. třídy … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Thomas Bach |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| Šerm na LOH | ||
| zlato | LOH 1976 – Montreal | šerm fleretem – družstva |
| Mistrovství světa | ||
| stříbro | MS 1973 – Göteborg | šerm fleretem – družstva |
| zlato | MS 1976 – Montreal | šerm fleretem – družstva |
| zlato | MS 1977 – Buenos Aires | šerm fleretem – družstva |
| zlato | MS 1979 – Melbourne | šerm fleretem – družstva |
Sportovní kariéra
Věnoval se též tenisu a fotbalu, ale vynikl v šermu. V roce 1971 vyhrál bronz na juniorském mistrovství světa[1] a záhy se začal prosazovat do německé reprezentace i v seniorské kategorii. V soutěžích družstev získal v letech 1973 až 1979 celkem čtyři medaile na mistrovství světa,[1] z toho dvě zlaté včetně největšího úspěchu, olympijského vítězství na Letních olympijských hrách 1976 v Montrealu. V individuální soutěži nestartoval.[2]
Mezitím se také stal dvakrát mistrem Německa ve fleretu jednotlivců v letech 1977 a 1978.[1]
Funkcionářská a profesionální kariéra
Už od roku 1975 byl zástupcem sportovců ve vedení Německého šermířského svazu[1] a hned po skončení sportovní kariéry se zapojil do vedení sportovních organizací. Věnoval se též oblasti sportovního práva a byl členem odvolacího tribunálu Mezinárodní sportovní arbitráže v Lausanne.[3] Zapojil se též do pořádání Mistrovství světa ve fotbale 2006 a Mistrovství světa ve fotbale žen 2011 v Německu.[4]
Mimo sportovní oblast se stal mj. předsedou Arabsko-německé obchodní a průmyslové komory (GHORFA)[3] a byl řadovým členem nebo předsedou správních či poradních rad několika obchodních společností.[4] V letech 1988 až 1990 působil také jako člen poradního orgánu německého spolkového ministerstva hospodářství.[1]
Olympijské hnutí
V roce 1991 se stal členem Mezinárodního olympijského výboru (MOV),[4] kde byl členem různých komisí, např. hodnotící, která slouží k posuzování měst kandidujících na pořádání olympijských her, marketingové, mediální, právnické a též komise sportovců.[3] V roce 1996 byl zvolen do exekutivy MOV a v roce 2000 se stal jeho místopředsedou.
V roce 2006 se stal zakládajícím předsedou Německého svazu olympijských sportů (DOSB),[5] který vznikl sloučením dosavadního Německého olympijského výboru a Německého sportovního svazu (DSB).[1]
V květnu roku 2013 oznámil jako první ze všech zájemců, že hodlá kandidovat na místo předsedy MOV za Jacquesa Rogga, kterému končil třetí a podle pravidel poslední mandát.[6] Ve své kampani, kterou označil mottem „Jednota v rozmanitosti“ mj. požadoval větší transparentnost MOV, větší diskusi o způsobu výběru olympijských sportů, revizi Olympijských her mládeže nebo zavedení věkového omezení pro členy MOV na maximálně 70 let.[7] Bach byl před volbou z celkem šesti kandidátů označován za favorita. Zvolen byl na zasedání MOV v Buenos Aires nadpoloviční většinou hlasů již ve druhém kole, ve kterém členové MOV přitom stále ještě vybírali z pěti možností.[8] Následně se vzdal postu předsedy DOSB, přestože jeho mandát měl vypršet až v roce 2014.[9]
Byl důležitým činovníkem neúspěšné kandidatury Mnichova na uspořádání Zimních olympijských her 2018.[3]
Na zasedání MOV v srpnu 2024 v Paříži oznámil, že po skončení druhého období nebude prezidentskou funkci obhajovat.[10]
Ocenění
V roce 1993 byl jmenován čestným členem Mezinárodní šermířské federace.[3]
Kritika
V dopise „Olympismus a korona“ dne 29. dubna 2020 napsal: "MOV bude i nadále odpovědný za svůj podíl na provozní zátěži a za svůj podíl na nákladech za odložené hry Tokio 2020."[11] Další rok odmítl MOV zaplatit náklady za ochranu Thomase Bacha ve výši 3,79 milionu jenů (zhruba 34 000 USD) při návštěvě Hirošimy, která se uskutečnila mimo termín her. Položení květin u památníku obětí atomové bomby v Hirošimském mírovém parku bylo přeživšími kritizováno jako zneužití ve prospěch prosazování Olympijských her.[12] The Washington Post nazval Bacha "Baronem von Ripper-off“, který posměšně odkazuje k baronům Coubertinovi a Prášilovi a anglickému "rip-off"[13] neboli podvod. Bach nebyl oblíben u japonské veřejnosti kvůli prosazování her a není divu, že přeložený japonský výraz „Bottakuri danshaku (ぼったくり男爵)“ se stal devátým nejužívanějším slovem roku 2021.[14]
Thomas Bach byl na jaře roku 2023 kritizován za obhajobu účasti ruských a běloruských sportovců na olympijských hrách 2024 v Paříži s poukazem na článek 2 Olympijské charty[15]: "Cílem olympismu je zapojit sport do služby harmonického rozvoje lidstva s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti." Naproti tomu článek 4 říká: "Každý jednotlivec musí mít možnost provozovat sport bez jakékoli diskriminace..." V historii se nabízí příklad[16] Jihoafrické republiky z doby apartheidu, která byla na více než 20 let vyloučena z olympijských her, ale tento příklad je odmítán z důvodu, že tehdy byly uplatněny sankce OSN. O těchto sankcích rozhoduje Rada bezpečnosti OSN, které je Rusko členem. Rusko má právo veta. V červenci 2024 MOV povolil 15 ruským sportovcům a 17 běloruským sportovcům účast na olympijských hrách pod neutrální vlajkou.[17][18]
Bach podpořil účast Izraele na letních olympijských hrách v Paříži.[19] Někteří kritici obvinili MOV z dvojího metru, protože jeho vedení v čele s Bachem odmítlo na izraelské sportovce uplatnit stejná omezení jako na ruské a běloruské sportovce, a upozornili na dlouholetou izraelskou okupaci Palestiny, která je členem MOV, a zabíjení palestinských sportovců při izraelských útocích v Gaze během války Izraele s Hamásem.[20][21] V únoru 2024 podepsala skupina francouzských politiků a zákonodárců dopis určený MOV, ve kterém žádali, aby sportovci z Izraele směli na olympijských hrách vystupovat pouze pod neutrální vlajkou stejně jako sportovci z Ruska a Běloruska.[22]
Osobní život
Vystudoval práva a politickou vědu na univerzitě ve Würzburgu.[3]
V roce 1977 se oženil s Claudií Karglovou.[1]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.