Tauhíd (arabsky توحيد, přepisováno také jako tawhíd) je v islámské teologii nauka o jedinosti Boží a je tak základem všech článků víry islámu. Centrálním prvkem tauhídu je striktní monoteismus – vyznání víry v jediného, nedělitelného a nezávislého Boha (oproti např. konceptu Svaté Trojice v křesťanství). Slovně ho vyjadřuje první část šahády (Není božstva kromě Boha...).
Podle víry muslimů nelze k jediné Boží podstatě nic přidružovat (tento přečin se nazývá širk).
Islámská teologie dělí tauhíd na tři kategorie:[1]
- Tauhíd ar-rubúbijja (doslovně „zachování jedinečnosti Pána světů“) – tvrzení, že Alláh je jediný, svrchovaný Pán světů, bez společníků
- Tauhíd al-asmá was-sifát (dosl. „zachování jedinečnosti Alláhových jmen a přívlastků“) – tvrzení, že vlastnosti Alláha jsou jedinečné a nic se jim nevyrovná
- Tauhíd al-'ibáda (dosl. „zachování jedinečnosti v uctívání Alláha“) – tvrzení, že Alláh je jediný ve svém právu na to, aby byl uctíván
Zmíněná odkazovaná kniha Základy tauhídu, vydaná roku 2014, vyvolala mediální pozornost zásahem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu v pražské mešitě, po němž se léta táhl soudní proces s vydavatelem knihy, jenž skončil osvobozujícím verdiktem.[2]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
