šlechtický rod From Wikipedia, the free encyclopedia
Stubenberkové (německy „von Stubenberg"), panský a hraběcí rod původem pravděpodobně z Kapfenbergu ve Štýrsku. Členové rodu byli dědicové uherských velmožů. Zastávali vysoké úřady jako zemští hejtmani, biskupové, dědiční stolníci a komoří.
| Stubenberkové | |
|---|---|
 | |
| Země |  České království |
| Tituly | svobodní páni, hrabata |
| Zakladatel | Vítek II. |
| Rok založení | kolem roku 1160 |
| Vymření po meči | 1688 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Prvním v rodině byl „Otto ze Stubenbergu“, který kolem roku 1160 postavil hrad Stubenberg. Jeho potomek Wulfing ze Stubenbergu (1259-1318) zúčastnil se v roce 1268 povstání štýrské šlechty proti Přemyslu Otakarovi II. (asi 1233-1278) , který jejich zemi obsadil. Vzpoura byla potlačena, Wulfing ze Stubenbergu byl po dobu 26 týdnů vězněn a jeho hrad Stubenberg byl Otakarovými vojsky dokonale zničen. Správním a sídelním místem byl po dlouhých čtyřech stoletích hrad Oberkapfenberg.
Otův druhý syn Oldřich bojoval na křížové výpravě u Damiette (v Egyptě), kde v roce 1218 padl. Dědeček Otto získal již při první křížové výpravě podíl a vzal si sestru Habsburskou jako válečnou kořist. Rodina také sehrála významnou roli při převzetí vlády Rudolfem Habsburským (1218-1291). Staré rodové dokumenty (od roku 1041) jsou v archivu města Štýrský Hradec.
V 16. století se linie rodu rozdělila na „Kapfenberger“ a „Wurmberger“, podle příslušnosti k náboženství. Wolfgang ze Stubenbergu († 1597) a jeho syn Jiří ze Stubenbergu († 1630) měl přesto úzké styky s dvorem na katolického arcivévodu Karla II. Štýrského (1540-1590) a jeho syna Ferdinand II. Štýrského (1578–1637) a rovněž na následníka trůnu Rudolfa II. Habsburského (1552-1612) a Matyáše Korvína (1443-1490), kterým zapůjčil hodně peněz.
V roce 1691 postavil Jiří ze Stubenbergu ve Štýrském Hradci, v ulici Hans-Sachs-Gasse palác Stubenbergů, který ve druhé světové válce byl těžce poškozený. Roku 1614 Jiří ze Stubenbergu převzal velmi zadluženého zetě Jiřího Kryštofa z Losensteinu. Schallaburg v Dolních Rakousích, od roku 1641 měl v držení Jan Vilém ze Stubenbergu (1619-1663) a v roce 1660 majetek prodal.
Nastoupením vlády císaře Ferdinand II. v roce 1619 zostřilo se pronásledování protestantů ve vnitřním Rakousku i Štýrsku. Roku 1628 bylo všem protestantským šlechticům ve Štýrsku zadrženo vlastnictví statků, pokud se nekonvertují na víru katolickou. Někteří členové rodiny Stubenberků přijali katolickou víru a převzali štýrské jmění po protestantech, kteří museli emigrovat. S přejímáním majetků se ale museli smluvně zavázat, že emigranty, jejich potomky nebo pozůstalé manželky v emigraci finančně zabezpečí. Tento stav vedl v dědičné rakouské zemi k velkému množství soudních sporů.
Následující Stubenberkové sloužili císaři jaké zemští hejtmani:
Wolfgang ze Stubenberku získal v roce 1548 od Jana z Pernštejna (1487-1548) město a panství Nové Město nad Metují ve východních Čechách. Skromnější renesanční zámek, vybudovaný po požáru města Vojtěchem z Pernštejna, rozšířil a zvelebil. Roku 1568 byl Wolf ze Stubenbergu a jeho synové ustanoveni "na věčné časy" a nazýváni českou šlechtou. Majitelé panství Nové Město nad Metují:
Jiří ze Stubenberka, příbuzný Rudolfa, získal v roce 1601 panství Kyšperk (dnes Letohrad) ve východních Čechách. Ačkoliv byl evangelík, zůstal během stavovského povstání věrný habsburskému panovníkovi Ferdinandovi II. Po porážce povstání mohl proto v roce 1628 postoupit vlastnická práva k panství Kyšperk svému vnukovi Wolfovi Jiřímu z Losensteinu. To byl syn jeho jediné dcery Anny (+ 1624) se kterou se oženil katolík Pán z Losensteinu († 1622).
V roce 1628 císař Ferdinand II, který byl také zemský kníže Štýrska, vydal dekret, kterým bylo všem protestantským šlechticům zabaveno vlastnictví v dědičné zemi. Buď konvertovali, nebo byli vyzváni k opuštění země. Někteří protestanti konvertovali a zůstali jako vlastníci statků ve Štýrsku, jiní opustili Štýrsko a usídlili se v Sasku (Pirně, Drážďanech), nebo ve svobodném říšském městě Norimberku a v Řezně.
Mezi exulanty byl jeden ve Štýrsku vážený protestant Jiří starší Pán na Kapfenbergu (* 1560). V roce 1629 opustil svou vlast a přesídlil s druhou manželkou Amálií z Lichtenštejna do Řezna, kde krátce na to v dubnu 1630 zemřel. Jeho náhrobní deska je v Řezně na hřbitově vyslanců v kostele Svaté Trojice s podivným epitafem Stubenberků. Na náhrobní desce je napsáno, že zemřel ve Vídni a do Řezna uložen Jan Vilém ze Stubenbergu a jeho syn Rudolf Vilém ze Stubenbergu, 1663 emigroval do Řezna, a vzpomíná i na manželky.
Jiřího pozůstalá manželka Amalia se přestěhovala do Norimberku, kde ještě žili další členové Wurmbergerské linie rodu Stubenberků. Tam se věnovala dobročinnosti a zemřela v roce 1684. Další Stubenberkové, kteří v Norimberku žili:
Byli pohřbeni ve Stubenberské kryptě kostela svatého Bartoloměje.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stubenberg (Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
