Soucit se sebou je rozšířením soucitu na sebe sama ve chvílích, kdy zažíváme nějaké trápení, selhání nebo si uvědomujeme nějaký svůj nedostatek. Podle Kristin Neffové, která definovala soucit se sebou v odborné psychologické literatuře, sestává ze tří hlavních složek – laskavosti k sobě, lidské sounáležitosti, a všímavosti.[1]
- Laskavost k sobě: Soucítit se sebou znamená být k sobě vřelý a laskavý i ve chvílích, kdy se setkáváme s nějakou bolestí nebo s vlastními nedostatky. Takový postoj je opakem ignorování nebo zraňování se přehnanou sebekritikou.
- Lidská sounáležitost: Soucítění se sebou zahrnuje také pochopení, že trápení a osobní neúspěchy patří k obecné lidské zkušenosti, kterou sdílíme všichni.
- Všímavost: Soucit se sebou vyžaduje dále schopnost zaujímat vyvážený postoj k vlastním negativním emocím, takže pocity nejsou ani potlačovány ani zveličovány. Všímavost zaznamenává negativní myšlenky a emoce se zájmem a otevřeností. Je to receptivní, akceptující stav mysli, díky němuž pozorujeme vlastní myšlenky a pocity takové, jaké jsou, beze snahy je potlačit nebo se jim vyhnout.[2]
Odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
