Slavomír Stračár (7. února 1935 – 21. srpna 1990[1]) byl slovenský a československý politik za hnutí Verejnosť proti násiliu, ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky ČSFR a ministr zahraničního obchodu ČSFR, poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění po sametové revoluci.
| Ing. Slavomír Stračár | |
|---|---|
| ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky ČSSR / ČSFR | |
| Ve funkci: 13. února 1990 – 27. června 1990 | |
| Předseda vlády | Marián Čalfa |
| Předchůdce | Ladislav Vodrážka |
| Nástupce | ministerstvo zrušeno |
| ministr zahraničního obchodu ČSFR | |
| Ve funkci: 27. června 1990 – 21. srpna 1990 | |
| Předseda vlády | Marián Čalfa |
| Předchůdce | Andrej Barčák ml. |
| Nástupce | Jozef Bakšay |
| poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 30. ledna 1990 – 5. června 1990 | |
| poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 1990 – 1990 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSS (do 1970) bezpartijní (VPN) |
| Narození | 7. února 1935 Chtelnica  Československo |
| Úmrtí | 21. srpna 1990 (ve věku 55 let) Brasília  Brazílie |
| Místo pohřbení | hřbitov ve Svinově |
| Alma mater | Uralská hornická VŠ |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
V roce 1959 absolvoval Uralskou hornickou vysokou školu v Sovětském svazu Do roku 1970 byl členem Komunistické strany Slovenska, odkud byl vyloučen pro postoje v době pražského jara.[2]
Profesně je k roku 1989 uváděn jako vedoucí metalurg Ocelárny Východoslovenských železáren, bytem Košice.[3]
V prosinci 1989 nastoupil jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Verejnosť proti násiliu, v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 186 - Košice I, Východoslovenský kraj).[4][5] Ve volbách roku 1990 byl zvolen do slovenské části Sněmovny národů (volební obvod Východoslovenský kraj) za VPN. Setrval zde do své smrti v srpnu 1990.[6]
Zastával i vládní posty. V první vládě Mariána Čalfy byl od února 1990 ministrem hutnictví, strojírenství a elektrotechniky ČSFR. V následující druhé vládě Mariána Čalfy působil do své smrti v srpnu 1990 coby ministr zahraničního obchodu ČSFR.[7] Po červnových volbách v roce 1990 byl dokonce jedním z kandidátů hnutí VPN na post premiéra Slovenské republiky v rámci federace. Měl za sebou zkušenosti z řídících funkcí ve Východoslovenských železárnách. Když měl ale před vedením VPN prezentovat svou koncepci, nepůsobil přesvědčivě. Podle vpomínek Vladimíra Ondruše, který se v té době pohyboval v nejvyšších pozicích slovenské politiky mohl být důvodem špatného výkonu alkohol („Počul som, že cestou na Ventúrsku ulicu sa potúžil niekoľkými pohárikmi, možno aj preto hovoril ako podnikový manažér a jeho vystúpeniu chýbal potrebný nadhľad“). Negativně zapůsobilo zejména jeho prohlášení, že „zoberie tú funkciu jedine s podmienkou, že mu do toho nebude nikto kafrať“. Post premiéra nakonec získal Vladimír Mečiar.[8]
Zemřel náhle, bez předchozích známek nemoci, během ministerské služební cesty do Jižní Ameriky, v hlavním městě Brazílie Brasília. Příčinou byl infarkt. Zkolaboval během oběda konaného na jeho počest.[2][9]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
