From Wikipedia, the free encyclopedia
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Slavatovská zahrada je dnes už neexistující zahrada na Smíchově, zvaná též Krásná nebo Kolovratská. Ležela na východ od Arbesova náměstí, mezi ulicemi Kořenského a Pavla Švandy ze Semčic.[1][2] Na začátku 20. století byla překryta zástavbou. Na jih od ní byla v 19. století botanická zahrada na Smíchově.[3]
| Slavatovská zahrada | |
|---|---|
 Medvědí kašna přemístěná z někdejší Slavatovské zahrady | |
| Funkce | šlechtická okrasná zahrada |
| Lokalita | Smíchov, Praha,  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°4′36″ s. š., 14°24′26″ v. d. |
| Založeno | kolem 1680 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zahradu (1673) a po té letohrádek (kolem 1680) vybudoval Jan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka (1634/1637–1689), císařský tajný rada, nejvyšší zemský sudí a nejvyšší hofmistr Českého království, vnuk defenestrovaného místodržícího Viléma Slavaty, pro sebe, svou manželku Marii Margaretu z Trautsonu (1643–1698) a potomstvo. Aristokrat poslední čtvrtiny 17. století, který dával přednost městským palácům v Praze a ve Vídni, kde trávil služební čas, což byly až tři čtvrtiny roku, u tohoto místa položil důraz na rovnováhu s venkovským prostředím.[4] Cílem bylo vybudovat nové předměstské sídlo uprostřed veliké zahrady.
První část plánu vymyslel ještě Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. On a později i oba jeho nejstarší vnukové systematicky vykupovali domy v okolí fideikomisního rodového Slavatovského paláce na Malé Straně. Tomuto paláci scházela větší a reprezentativnější zahradní plocha, která by odrážela nové požadavky nastupující barokní doby.[5] Teprve v době vladaření Jana Jáchyma vznikl velký pozemkový komplex, místo pro reprezentativní palácovou stavbu předního českého šlechtického rodu.[6] Jan Jáchym v letech 1678 a 1679 skoupil ve čtyřech transakcích velký pozemek za Kartouzskou bránou poblíž kostela sv. Jakuba a Filipa a Petržilkovských mlýnů, který dosahoval až na břeh Vltavy. Různorodý soubor nechal scelit a započal s výstavbou raně barokní zahrady, z níž se však do dnešních dnů téměř nic nezachovalo. Pozemek byl rovný a vhodný pro zahradu francouzského typu. Podobu tehdejší oblasti jižně od Kartouzské brány vystihuje mědirytina, kterou vytvořil Folbert van Alten-Allen, nizozemský malíř vedut. Vydána byla v roce 1685, tedy právě v době, kdy Slavatovská zahrada vznikala; kromě zahrad jsou tu patrné především dvě stavby, kostelík sv. Jakuba v popředí (tehdy ještě v gotické podobě, zhruba v místech nynějšího Arbesova náměstí) a Malostranská vodárenská věž (proti ní přes Vltavu je Šítkovská věž).
V zahradě se prokazatelně pracovalo v letech 1678 až 1687 a kolem roku 1680 byl také dostavěn celý letohrádek (Neuegebäude), na jehož vnitřním zařízení se pracovalo ještě v roce 1687, stejně jako na dalších prvcích soudobé zahrady, jako byla grotta či sochy. Dominantní okrasou zahrady byla kamenná kašna s patrovou fontánou, nesenou sochami medvědů, na vrcholu se sochou Neptuna s trojzubcem, kterou z pískovce vytesal sochař Jeroným Kohl do roku 1689.[7] Tato jediná zahradní dekorace, nazývaná Medvědí kašna, se dodnes zachovala.[8][9] Byla přemístěna nejdříve před smíchovská kasárna, odkud ji v roce 1945 vytlačil sovětský tank.[10] Byla pak přemístěna na náměstí 14. října.[1]
Zahradu tvořilo několik parterů. Byla chráněna zdí s reprezentační vstupní bránou, tou se vstupovalo na malý dvorek, který vedl do velkého parku, uprostřed něhož stál barokní letohrádek. Za letohrádkem v další zahradě pak stávaly ještě dva menší pavilonky.
Brána, označovaná i jako Medvědí brána, je stejně jako Medvědí kašna dílem Jeronýma Kohla z roku 1689. Postupným zvyšováním okolního terénu se časem dostala spodní třetinou pod zem,[11] po zániku zahrady v roce 1902 byla přemístěna do Kinského zahrady a roku 1905 osazena do Lapidária Národního muzea (je to jeden z nejmohutnějších sbírkových předmětů).[12]
Po smrti Jana Jáchyma Slavaty a jeho manželky zřejmě přešla zahrada jako dědictví na jednu z jejich dcer, Marii Magdalenu (1673–1700), manželku hraběte Norberta Libštejnského z Kolovrat, a tedy na rod Kolovratů (podobně jako rodový Slavatovský palác; na situační mapě z roku 1700 je zahrada označena jako Kolovratská).[13] O něco později na začátku 18. století se stala majetkem malostranské koleje jezuitů.
Zahradu koupil v roce 1814 jako letní sídlo židovský podnikatel Aron Beer Přibram (1780–1866)[14] se svou manželkou Ester, který zde zřídil kartounku, tj. továrnu na barvení a potisk bavlněných látek. V jejím provozování pokračoval jeho syn Salomon Přibram, zanikla až při parcelaci této části Smíchova na činžovní domy a Národní dům v roce 1890. V té době ještě stál u vltavského břehu jeden ze zahradních pavilonků s plastikou fauna hrajícího nymfám na flétnu. Roku 1899 byl Slavatovský letohrádek zbořen, zahrada mezi tehdejšími ulicemi Jakubskou a Smetanovou (nyní Pavla Švandy ze Semčic a Kořenského)[15] existovala jen o necelé tři roky déle do roku 1902.
