Remove ads
Zikmund Kęstutovič (litevsky Žygimantas Kęstutaitis, polsky Zygmunt Kiejstutowicz; cca 1365? – 20. března 1440[1] na hradě v Trakai, Litva) byl velkokníže Litvy z dynastie Gediminovců.
| Zikmund Kęstutovič | |
|---|---|
| Velkokníže litevský, vévoda novogrodecký a starodubský | |
.jpg) Zikmund Kęstutovič | |
| Doba vlády | 1432–1440 |
| Úplné jméno | Žygimantas Kęstutaitis |
| Narození | 1365 (?) (Staré Trakai) |
| Úmrtí | 20. března 1440 (~75 - 90 let) Trakai |
| Pohřben | není známo |
| Předchůdce | Švitrigaila |
| Nástupce | Kazimír IV. Jagellonský |
| Manželky | Odincevič N. Andrejevna, *~1380 - ? Ofka Žygimantienė (Mazovecká), *1380, †1434 |
| Potomci | Mykolas Žygimantaitis *1406 - ?; Jadvyga Žygimantaitė *1410 - ? |
| Rod | Gediminovci |
| Otec | Kęstutis *1297, †1382 |
| Matka | Birutė*?, †1382? nebo †1389?? |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Do roku 1432
Zikmund Kęstutovič byl nejmladším synem litevského submonarchy Kęstutise a Birutė. Od roku 1382 byl rukojmí Vladislava II. Jagella, v roce 1383 byl pokřtěn a v roce 1384 utekl ke svému staršímu bratrovi Vytautasovi (na hrad Marienburg, Řádem německých rytířů postaveném na soutoku Němenu a Dubysy). V témže 1384 roce se Vytautas udobřil s Jogailou a Zikmund se tedy vrátil do Naugarduku. Vytautas se však později znovu rozkmotřil s Jogailou, protože nedostal slíbené Trakai, začal využívat nespokojenost Litevců s Jogailovou orientací do Polska a začal plánovat obsazení i Vilniusu. Jeho zradu však Jogaila odhalil, Vytautas musel od plánů upustit a spojil se (podruhé) s Řádem německých rytířů (ochranné spojenectví polské královny Hedviky Kališské). Řád Vytautasovi však již méně důvěřoval a tak se Zikmund v roce 1389 spolu s mnoha dalšími Vytautasovými příbuznými stal opět záručním rukojmím Řádu a byl vězněn až do roku 1398, protože jeho bratranec a bratr Vladislava II. Jagella, Skirgaila začal s Řádem německých rytířů opět válčit. Poté ho Vytautas a Vladislav II. Jagello podporovali, ale když Vytautas v roce 1430 zemřel, přidal se na stranu Švitrigaily, bratra Vladislava II. Jagella, který se stal litevským velkoknížetem a usiloval o titul krále a o válku proti Polsku. Proti Švitrigailovi však bylo (s podporou Polska/Jogaily) uspořádán atentát v Ašmeně (Ашмяны). Švitrigaila však stačil prchnout do Polocka.[2]
Bitvy
Zúčastnil se roku 1399 bitvy u řeky Vorskly, v roce 1410 bitvy u Grunwaldu a v červenci 1428 tažení proti Velkému Novgorodu.
1432–1440
Dne 1. září 1432 se stal Zikmund s polskou podporou velkovévodou Litvy. Švitrigaila se však nevzdal a rozpoutal občanskou válku. Po útěku do Polocka Švitrigaila ovládl knížectví Polocké, Vitebské, Smolenské, Novgorodu Severského, Černigovské a Kyjevské, a tak Zikmundovi zbylo jen vojvodství Podleské, Poleské, Minské a vlastní Litva. Zikmundovi nezbývalo, než se udobřit s Poláky a Jogailou, souhlasit se všemi jejich požadavky, především opět slíbit (jako předtím Vytautas r. 1401), že po jeho smrti Litva připadne Polsku (Jogailovi nebo jeho nástupcům).[2] Zikmund také dne 6. května 1434 vydal privilegium, které zrovnoprávňovalo pravoslavné ruské bojary s katolickou litevskou šlechtou, čímž si je příznivě naklonil.[1] Zikmund totiž nezbytně potřeboval polskou podporu, proto podobné přísliby (Jogailovi i na jiných místech) udělil ještě několikráte. Švitrigaila mnohokrát útočil proti Zikmundovi, podařilo se mu dostat až k Vilniusu a Trakům, ale v těchto bitvách se mu stále nedařilo získat rozhodují převahu. Proto roku 1435 svolal všechny svoje spojence (Livonský řád mečových bratří, Tatary, ruská knížata...)[2] a uspořádal velké tažení. Ale v bitvě u Pabaiska(Vilkoměře; 1. září 1435) proti Zikmundovým synem Mikulášem vedené litevsko-polské armádě byl na hlavu poražen,[1] zahynul v ní mimo jiné sám mistr livonského řádu Franco Kerskorff, husitský hejtman a bývalý český zemský správce Zikmund Korybutovič a množství ruských knížat. Samotnému Švitrigailovi se podařilo uprchnout do Vitebska a i když shromáždil novou armádu, již se nemohl postavit na odpor. Zanedlouho se Zikmundovi vzdaly Polock, Smolensk, Vitebsk a Novgorod Severský a Švitrigailovi zbyly jen Kyjev, Volyň a Podolí (v roce 1438 byl vytlačen i odsud, po útěku do zahraničí se vrátil až po Zikmundově smrti (1440); opustil kališníky, kteří museli bojovat se Zikmundem Lucemburským. Ani po té se mu opětně nepodařilo získat litevský trůn a zemřel ve Volyni). Po této bitvě se již Livonský řád nevzpamatoval a postupně ztratil vliv.[2]
Jogaila navíc žádal, aby se vzdal Litvy a úděl rozdělil mezi své syny, to se však nestalo. V roce 1440 byl v Trakai zavražděn velmoži,[1] zanechal po sobě syna Michala Boleslava, který zemřel kolem roku 1452, nástupcem se nakonec stal Jagellův syn Kazimír IV. Jagellonský.
Remove ads
- vévoda novogrodecký (1390–1440)
- vévoda starodubský (1406–1440)
- velkokníže litevský (1432/35–1440)[1]
| Předchůdce: Švitrigaila |
 |
Velkokníže litevský Zikmund I. 1432/35–1440 |
|
Nástupce: Kazimír IV. Jagellonský |
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads