metamorfovaná hornina From Wikipedia, the free encyclopedia
Serpentinit nebo hadec je druh metamorfované horniny, která vznikla z ultrabazických hornin, zejména olivínovců (peridotitů) metasomatickým procesem serpentinizace, při které se olivín přeměnil na serpentin. K této specifické přeměně docházelo při zvýšené teplotě za přínosu vody, někdy i SiO2.[1]
| Serpentinit | |
|---|---|
 serpentinit s chryzotilovým azbestem | |
| Zařazení | metamorfovaná hornina |
| Hlavní minerály | antigorit, lizardit, chryzotil, olivín, pyroxeny |
| Barva | černá, zelená |
Skládá se ze serpentinu, magnetitu, granátu, pyroxenu a amfibolu.
U světlejších partií některých hadců se setkáváme s atraktivními síťovitými a skvrnitými vzory, které připomínají kůži hada. Jinak jsou hadce obvykle dost tmavé, černozelené až černé. Bývají celistvé, matné nebo smolně lesklé. Jejich stavba je většinou všesměrná. U některých hadců jsou přítomné vyrostlice granátu či pyroxenu.[1]
Slabě zvětralé, jemně vzorované vzorky je možno použít na výrobu drobných ozdobných výbrusů. Vzhledem k větší tvrdosti a obsahu akcesorií je výsledek poměrně pěkný.
V některých hadcích se vyskytují žíly vyplněné hadcovým azbestem, jehož vlákna jsou orientována kolmo k průběhu pukliny. Jindy jsou přítomné žíly bílého až béžového magnezitu.[1]
Termín zavedl Alexander von Humboldt v roce 1823 podle latinského výrazu serpens (had).[2]
Serpentinity vznikly přeměnou peridotitů, pyroxenitů a olivinických gaber při procesu serpentinizace. Je to nízkoteplotní, většinou autometamorfní proces[3], při němž dochází k oxidaci a hydrataci na křemík chudých mafických a ultramafických hornin. Dochází k němu většinou už na mořském dně. Na křemík chudé minerály v peridotitech, hlavně olivín a Mg-pyroxeny[3] se mění na minerály serpentinové skupiny (antigorit, chryzotil a lizardit), brucit a magnetit. Vznikají i poměrně vzácné minerály jako awaruit (Ni3Fe). Horniny při tom absorbují velké množství vody a v puklinách narůstající minerály serpentinové skupiny způsobují jejich další rozpukání.
K serpentinizaci dochází i při kontaktní metasomatóze na styku intruziv s dolomity.[4]
Dochází při tom k změně hustoty horniny z 3,3 na 2,7 g/cm3 a zároveň k nárůstu objemu až o 40 %. Je to exotermická reakce, při které se uvolňuje velké množství energie. Může dojít k nárůstu teploty až o 260 °C, což má za následek vznik nevulkanických hydrotermálních žil. Při vzniku magnetitu dochází k reakcím uvolňujícím vodík. Karbonáty a sulfáty jsou redukovány a vzniká metan a sirovodík. Vodík, metan a sirovodík jsou zdrojem energie pro chemotrofní mikrorganismy na dně oceánů.
Serpentinity mají tmavězelenou, zelenou až téměř černou barvu. Texturu mají všesměrnou, zřídka břidličnatou. Bývají často masivní. Pukliny v serpentinitech jsou často vyplněny chryzotilem, jehož vlákna jsou orientována kolmo na stěny pukliny. Vlastní serpentinitová masa je tvořena odrůdami serpentinu a to antigoritem, lizarditem nebo chryzotilem. Z vedlejších minerálů bývá přítomen olivín, pyroxeny, méně chlority a mastek, magnezit, chromit, granát a další. Přítomny bývají i sekundární nerosty, jako různé formy křemene, magnetit a dolomit. Serpentinity s dokonalou břidličnatostí přecházejí do serpentinitových břidlic. Chemickým složením se serpentinity řadí k ultrabazickým horninám,[zdroj?] resp. metaultrabazickým horninám. Chemické vlastnosti hadců mají zcela zásadní vliv na rostlinstvo, často mívají vysoké pH tj. vytváří zásaditý podklad pro rostlinstvo.
.jpg)
Hadcové lokality se vyskytují po celém světě, mají vždy ostrůvkovitý charakter.[5]
Největšími producenty azbestu jsou Rusko, Čína, Kanada a Kazachstán.[4]
Z houževnatých hadců se vyrábí drcené kamenivo, taktéž se využívá jako dekorační kámen, nebo k výrobě speciálních druhů betonu pohlcujících radiaci (pro svůj vysoký obsah vázané vody). V minulosti se také využíval k získávání azbestu. Hadcový azbest, těžený v Dobšiné, se používal k výrobě azbestocementové krytiny. Od starověku se v Egyptě a v Římské říši užíval na sarkofágy, votivní sošky, šperky a nádoby. Slabě zvětralé, jemně vzorované bloky se ve střední Evropě užívaly od 15. století k výrobě stolních nádob (mísy, talíře, džbány, holby, poháry a číše), svícnů, a dalších drobných ozdobných nábrusů nebo jako dekorační kámen (ofikalcit). Černošedé desky se užívaly hlavně na náhrobky. Dolování a využití serpentinitu popsal Georgius Agricola roku 1546.
Některá ložiska jsou vázána reziduální ložiska niklu.[3] V minulosti se serpentinit těžil pro obsah serpentinových minerálů. Z chryzotilu, který se nacházel v jeho puklinách se vyráběl azbest. Ve 21. století se ve většině západních zemí od těžby serpentinitu pro karcinogenitu některých typů azbestu (hlavně amfibolový) upustilo.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
